Glosa Martina Zaorala
9. března2011

Milé děti. Bylo nebylo, stávaly v Prostějově i jinde v České republice velikánské domy. A nebyly to ledasjaké domy, vyráběly se v nich různé předměty jako například oblečení, boty či různé přístroje zkrátka vše, co tak dobře znáte z regálů zahraničních obchodních řetězců. Těm domům se říkalo továrny a představte si, některé z nich patřily českým majitelům. Ti v nich zaměstnávali lidi z okolí a výrobky rozváželi do obchodů patřících rovněž místním. Chápu, že nyní nevěřícně kroutíte hlavičkami. Nic podobného už neznáte.

Postupem času totiž všechny továrny jejich čeští majitelé buď rozkradli, nebo je alespoň stihli prodat zahraničním investorům. Ti v nich chvíli vyráběli i zaměstnávali našince, než přišli na to, že v jiných zemích pořídí výrobky levněji. Následně továrny zavřeli a jali se podnikat jinde. V některých opuštěných prostorách vznikla alternativní kulturní centra, kam nikdo nechodil, většinu z nich pak jejich zahraniční majitelé nechali srovnat se zemí. Na jejich místech postavili moderní obchodní řetězce plné krásných, v Číně vyrobených věcí, které si naši občané prý tolik přáli. Lidé pak nakupovali a nakupovali, ale protože se v jejich zemi už nic nevyrábělo, přicházeli o práci a začaly jim docházet peníze. I počali si houfně půjčovat…

A to už se dostáváme do současnosti, kterou všechny, milé děti, tak důvěrně znáte. Kam jen oko pohlédne, všude kolem nás se rozkládá spousta moderních, honosných a liduprázdných hypermarketů. Na to, abychom v nich nakupovali, už my nezaměstnaní a zadlužení lidé dávno nemáme peníze. Načež zazvonil zvonec a pohádky, která se změnila v horor, byl konec.

DALŠÍ GLOSY NAJDETE ZDE: GLOSA TÝDNE, TO JE POČTENÍČKO

Prostějovský deník|Propagujte i svojí stránku