Urnu s jeho ostatky uložili do rodinného hrobu zástupci armády se všemi vojenskými poctami. Vedle něj spočinul i popel jeho manželky Olgy.

„Mostkovický rodák František Kravák, generál odbojové organizace Obrana národa, byl bezesporu jedním z nejlepších velitelů, jaké kdy naše armáda měla. Jen díky štěstí a obrovské odvaze jeho manželky Olgy teď můžeme po mnoha desetiletích splnit jeho poslední přání a uložit jeho ostatky v tomto rodinném hrobě,“ uvedl ve svém proslovu v Mostkovicích vojenský historik Eduard Stehlík.

František Kravák narukoval za první světové války do rakousko-uherské armády, využil však první příležitosti a v prosinci roku 1914 zběhl na ruskou stranu.

Záhy začal působit při náboru do legií a jeho cesty po zajateckých táborech měly obrovský úspěch. Jako příslušník prvního střeleckého pluku bojoval u Bachmače i na transsibiřské magistrále.

Domů se vrátil v roce 1920 a vojákem už zůstal.

Po okupaci v roce 1939 chtěl odejít do zahraničí, bylo však rozhodnuto, že má zůstat a velet při očekávaném protiněmeckém povstání.

Jako schopný velitel se zapojil do organizování odboje v organizaci Obrana národa. Ta byla však okupanty odhalena a život Františka Kraváka ve čtyřiapadesáti letech ukončila popravčí sekyra. Popravě předcházely tři roky věznění a nelidských výslechů.

Manželka Olga si jeho popel vyžádala a skutečně jej dostala. V té době to zdaleka nebyla obvyklá praxe.

„Německé úřady měly totiž velký zájem na tom, aby po hrdinech českého odboje nezůstala žádná hmatatelná památka,“ vysvětlil vojenský historik Eduard Stehlík.

Vadil mocným i po válce

Ani po roce 1948 neměli příbuzní Františka Kraváka jednoduchý život. Nastala éra, která se opět snažila vymazat osobnosti z dějin. Památka příslušníka nekomunistického odboje byla trnem v oku i budovatelům socialismu.

„Měli jsme po něm doma spoustu věcí. I jeho uniformu, pro kterou jel tatínek do Prahy hned po jeho popravě. Dlouho k nám pak jezdili dělat domovní prohlídky a hledali to,“ popsala vztah komunistů k památce hrdiny národa Anna Fáziková, rozená Kraváková.

Je generálovou neteří a spolu se sestrou a sestřenicí se účastnila včerejšího vojenského pohřbu.

„Byl to skvělý člověk. Veselý, vtipný, příjemný. Naposledy jsem ho viděla po maturitě v červnu osmatřicátého roku. Přišel se vlastně rozloučit. Už věděl, že bude válka a také věděl, co ho čeká. Dal mi hodinky, pusu na čelo a řekl jen: „Aničko, dobře se uč, poslouchej rodiče a vzpomeň si někdy na strýčka. A to bylo všechno,“ vzpomínala Anna Fáziková.

V ruce držela maturitní fotografie a drobné dámské hodinky.

Dopis Františka Kraváka z věznice v Berlíně adresovaný jeho třem sourozencům:

Name des Briefschreibers: Kravák Franz.
Berlin-Plötzensee, Königsdamm 7, Haus III.,
den 24./5 1943.

Gelesen:

Drahý bratře Oskare a sestry Fanino a Klotko

Zasílám vám všem svůj srdečný pozdrav a vzpomínku. Dnes večer odcházím na onen svět za svými rodiči, bratrem Štěpánem a kamarády.

Loučím se tímto s vámi. Zachovejte mě bratrskou lásku. Pozdravujte ode mě všechny své děti: Vojtu, Ošíka, Štěpu, Annu a malou, Frantíka, Maňu, Lidku, Olgu, Jarku a Jiřina švagry, Frantu, Štencla a Tvoji ženu.

Pozdravuj mou rodnou ves na kterou jsem často vzpomínal a kde jsem prožil své mládí. Pozdravujte ode mě všechny známé.

Psal jsem vždy Loločce, aby vás pozdravovala. Loličce, své manželce děkuji za vše, starala se o mě seč její síly stačily. Žijte tam doma ve shodě a přátelství, nezapomeňte ve jménu mém na moji drahou, věrnou manželku Loličku.

Mám za sebou 1200 dnů, rovných 39 měsíců a zde jsem čekal na svůj osud 4 měsíce a 6 dnů. Osud tak rozhodl, že mě Bůh nedopřál se s Vámi shledati na tomto světě. Já odcházím smířen se svým osudem – smrt není zlá – smrti se nebojím – jen to čekání bylo těžké.

Mějte radost ze svých dětí a ať v dobrém vzpomenou svého strýčka. Rád bych, abych mohl odpočívati s mými drahými tatínkem, maminkou a bratrem Štěpánem ve své rodné obci. Právě v tento den jsem dostal poslední pozdrav od Lolečky, chleba a trochu sádla, tak se před smrtí posilňuji a vzpomínám na vás všechny. Buďte s Bohem a tam na věčnosti na shledanou.

Zdravím a líbám vás všechny

váš bratr Frantik

#nahled|https://g.denik.cz/59/c6/kravak_13062_denik_flash_big.jpg|https://g.denik.cz/59/c6/kravak_13062.jpg|Dopis Františka Kraváka svému bratrovi napsaný v den popravy#
#nahled|https://g.denik.cz/59/e4/dopis_kravak_cast_22_denik_flash_big.jpg|https://g.denik.cz/59/e4/dopis_kravak_cast_22.jpg|Dopis Františka Kraváka svému bratrovi napsaný v den popravy - část druhá#

František Kravák

(1889 Mostkovice – 1943 Berlin Plotzensee)

Narodil se 10. září 1889 v Mostkovicích. Maturoval v roce 1909 na prostějovské reálce, kterou navštěvoval od roku 1901. Po maturitě byl 7. srpna odveden a v říjnu téhož roku nastoupil jako jednoroční dobrovolník službu u 55. c. k. pěšího pluku, kde absolvoval školu pro důstojníky v záloze a v hodnosti kadeta aspiranta se na podzim roku 1910 vrátil do civilního života. Našel si zaměstnání u firmy Baťa, kde pracoval jako účetní a později obchodní zástupce. V srpnu 1914 nastoupil v rámci mobilizace opět na vojnu a šestého září odjel jako velitel čety na ruskou frontu. Tam využil první příležitosti a 28. prosince u Tarnowa přeběhl k Rusům. Až do 28. 2. 1916 byl jako zajatec v táboře v Kazalinsku a později v Taškentu. V táborech působil v zajatecké samosprávě.
Přihlásil se dobrovolně do legií a odjel do Kyjeva, kde 23. 6. 1916 nastoupil činnou službu u prvního československého střeleckého pluku. Zde také absolvoval důstojnickou školu. Nakonec však nebyl přidělen k řádové službě, ale odbočka Československé národní rady jej vyslala k náborům nováčků do zajateckých táborů. Jeho cesty měly obrovský úspěch, i když proti němu stáli nejen Rusové, kteří nechápali význam legií pro čechoslováky, ale i rakouští důstojníci, kteří byli sami v zajetí. V říjnu nastoupil v hodnosti podporučíka jako velitel čety u šestého československého střeleckého pluku, se kterým se zúčastnil bojů u Bachmače, Čeljabinska i krvavé srážky s bolševiky u Omsku. Přes bojiště u Tatarské, Kunguru, Jekatěrinburgu a Irkutska se dostal až na sibiřskou magistrálu. Tam velel rotě, od ledna roku 1919 praporu. Do vlasti se vrátil v roce 1920 v hodnosti majora ruských legií. Rozhodl se zůstat v armádě u své jednotky, ze které se stal šestý pěší pluk s posádkou v Olomouci.
Ve dvacátých letech působil jako vojenský pedagog v Olomouci a na Vojenské akademii v Hranicích. Po krátkém pobytu na kurzu pro velitele vojskových těles se stal v Olomouci zástupcem velitele 27. pěšího pluku v Olomouci. Nakonec se v roce 1932 stal velitelem šestého olomouckého pěšího pluku, tedy jednotky, se kterou se vrátil do vlasti z Ruska. Koncem roku 1937 byl povolán do Prahy, kde působil na ministerstvu obrany ve funkci velitele pěchotního oddělení. To už měl za sebou více než roční službu v Chomutově jako velitel 2. pěší brigády. V praze jej čekalo povýšení na brigádního generála. Po mobilizaci a Mnichovském diktátu se vrátil zpět na ministerstvo, kde působil až do okupace. Již v dubnu 1939 se napojil na Ústřední vedení Obrany národa. Díky svému zařazení na Ministerstvu národní obrany v likvidaci se podílel na organizaci odchodu bývalých důstojníků do zahraničí a jejich umísťování ve státní správě s přihlédnutím k potřebám odboje. Kromě toho začal ve středních a severozápadních Čechách budovat rozsáhlé oblastní velitelství Obrany národa. To nakonec zahrnovalo deset okresů.
V souvislosti s rozsáhlým zatýkáním v řadách Obrany národa se gestapo dostalo i na stopu Kravákovy organizace. Zatčení hrozilo i veliteli. Vyhnul se mu tím, že se skrýval u známých v Beskydech. Od velitele Obrany národa, armádního generála Josefa Bílého dostal pokyn, aby neprodleně odešel do zahraničí.

Při pokusu o přechod na Slovensko byl však 23. února 1940 nedaleko Strážnice zatčen a po zjištění totožnosti převezen na kladenské gestapo. Zde byl brutálně vyslýchán, ale nikoho ze svých spolupracovníků neprozradil. Vězněn byl postupně v kladenské sokolovně, později v Praze na Pankráci a na Karlově náměstí, v terezínské Malé pevnosti a nakonec v káznici Gollnow u Štětína. Odtud byl v lednu 1943 společně se svými spolupracovníky převezen do berlínské věznice Alt Moabit. Při soudním přelíčení konaném 18. ledna 1943 před senátem berlínského volksgericht bylo ze šesti obžalovaných členů českého generálního štábu pět odsouzeno k trestu smrti a šestý, podplukovník Houra, na deset let těžkého žaláře. Den po vynesení rozsudku byl generál Kravák spolu s dalšími třemi odsouzenými převezen do věznice Berlin – Plotzensee (snímek první, zdroj: wikipedia). Poslední z pětice, štábní kapitán pěchoty František Benák, zemřel na útrapy věznění ještě před převozem.
Jak vypadaly poslední chvíle odsouzených si můžeme představit díky práci vojenského historika Jana B. Uhlíře, který se pokusil rekonstruovat průběh poprav v této berlínské věznici. Odsouzení na smrt byli vyvedeni z cel smrti, které přiléhaly k přízemní "popravní" budově. V přední části, nasvícené silným elektrickým světlem, kde čekal kat s pomocníky, stál na černě potaženém stolku krucifix s dvěma hořícími svíčkami. V zadní části byla černým závěsem zakryta gilotina ( snímek druhý, zdroj: www.asc.com). Poprava trvala devět až jedenáct vteřin. Intervaly mezi jednotlivými popravami nebyly větší než tři minuty. Sťatá těla byla odevzdávána Anatomickému ústavu berlínské univerzity.
Podle Uhlíře i svědectví samotných věznitelů se Češi chovali před popravou hrdinně a svým mučitelům dávali najevo své pohrdání, někdy i doslova šibeničním humorem.
Hrdinský byl i konec generála Františka Kraváka, jehož život ukončila sekyra gilotiny 24. května roku 1943 v 19 hodin a 24 minut.

Členové Obrany národa věznění v Terezínské Malé pevnosti- František Kravák (s křížkem nad hlavou)

#nahled|https://g.denik.cz/59/1d/obrana_naroda_terezin_denik-630.jpg|https://g.denik.cz/59/1d/obrana_naroda_terezin.jpg|Členové Obrany národa věznění v Terezínské Malé pevnosti #Zdroj: www.codyprint.cz

František Kravák jako ruský legionář

#nahled|https://g.denik.cz/59/30/kravak_jako_rusky_lugionar_denik-630.jpg|https://g.denik.cz/59/30/kravak_jako_rusky_lugionar.jpg|František Kravák jako ruský legionář#

František Kravák - portrétní fotografie

#nahled|https://g.denik.cz/59/30/kravak_portret_denik-630.jpg|https://g.denik.cz/59/30/kravak_portret.jpg|František Kravák - portrétní fotografie#

František Kravák s maželkou Olgou

#nahled|https://g.denik.cz/59/30/karak_a_manzelka_olga_denik-630.jpg|https://g.denik.cz/59/30/karak_a_manzelka_olga.jpg|František Kravák s maželkou Olgou#Zdroj posledních tří fotografiií: Archiv rodiny