Většina z nich si už značně posilněná alkoholem užívá atmosféru před začátkem fanatické jízdy stovek třesoucích se těl, kvůli které do Prostějova dorazili. Ne tak pětice nervózních Slováků, kterým padl domluvený nocleh v jedné z prostějovských ubytoven.

Ujímá se jich redaktor Deníku a domlouvá jim telefonem přespání ve vojenské posádkové ubytovně v Letecké ulici.

Právě tam se při odložení svých věcí konečně slovenská partička uvolní a spouští vodopád zábavy, který bude končit až nad ránem.

K slzám smíchu svým bezprostředním vystupováním dojímají jako první hned recepční v ubytovně.

„Vy stě ale rozkošná bábika,“ namíří k dámě ve středním věku svoji první repliku dvaatřicetiletý Jožo a svým pětiminutovým výstupem plným lichotek zakončeným pohlazením po ruce paní recepční totálně odzbrojuje. Jas v jejich očích prozrazuje, že by v té chvíli pro něho udělala první poslední.

Nazdárci v pivnici

Slovenští nazdárci pak vyráží do ulic v okolí Kaska, mají ještě zhruba hodinku čas do začátku koncertu a tak zapadnou do Hradební pivnice. K překvapení hostů i obsluhy však nezačnou bezprostředně panákovat, ale dávají si pouze pivo a svařené víno.

„Nejsme už nejmladší a na naše játra musíme opatrně,“ suše prohodí Slimák a pustí se do vysvětlování odkud a proč na koncert vyrazili.

„Přijeli jsme z vesničky Lovča, která leží pár kilometrů od Žiaru nad Hronom.“

Jeho kamarád Siník dodává: „Jsme poslední praví punkeři na Slovensku, jinak je to tam jen samá zfetovaná omladina,“ svěřuje se a ve zpovědi pokračuje.

„Právě proto rádi jezdíme na koncerty na Moravu, má to tu rozhodně vyšší úroveň než u nás. Na Slovensku na velkých akcích dojde pivo ještě před začátkem, bývá tam většinou bordel a často to zavání hromadnou bitkou,“ vysvětluje a jeho kamarád Pes kontruje:

„V Petržalke na koncertě Horkýže slíže tvořila publikum z devadesáti procent zhulená náctiletá mládež. U vás chodí na stejný koncert všechny generace a to je super,“ skládá poklonu.

Krásné náměstí a čistoHorkýže slíže v Prostějově

O tom, jak se jim líbí či nelíbí v Prostějově, se rozpovídal Michňo.

„Kromě té anabáze s ubytováním je všechno parádní. Jsem tu poprvé a nadchlo mě hlavně krásně osvětlené náměstí. Dal jsem si na něm punč a obdivoval secesní budovu radnice. Taky oceňuji fakt, že ulice jsou tady čisté a lidé vesměs ke Slovákům příjemní. Super je též, že se tu i v pivnicích vaří, u nás jsou to vlastně povětšině jen nálevny, kde se každý po práci rychle ožere,“ svěřil se a pokračoval v mlaskání nad smažákem s hranolkami.

Křepčení na koncertě

Za půl hodiny potom už naše pětice řádila s dalšími zhruba dvěma tisícovkami fanoušků nedaleko podia při uhrančivém nářezu Horkýžů.

S pivkem v ruce skákali chalani s ostaními jako o život a jejich hlasivky dostávaly pořádně zabrat. Při Třech sestrách pak ve svých tanečních orgiích nadšeně pokračovali a po skončení koncertu vyrazili zpět na svou základnu v Hradební pivnici.

Tamní obsluha měla naštěstí pro jejich bujarost velké pochopení, a tak v klidu spolkla skutečnost, že se čišník stal na pár hodin gazdou a číšnice krásnými krčmárkami.

Bratři usnuli

Ovšem ani bratři Slováci nevydrží vyvádět věčně. Po několika pivech a panácích se i na nich začala projevovat únava, přesto se kolem druhé hodiny po zavření pivnice dokázali ještě nabudit a na chvíli zaskočili i do pověstné Fiesty. Tam to už ovšem dva z nich se slovy „Bohovsky koncert a bohovsky Prostějov“ zabalili a usnuli s pivem v ruce.

Kamarádi je po půl hodině naštěstí vzbudili a redaktor Deníku všechny naložil úspěšně do taxiku, který zmizel směrem k jejich ubytovně. Snad dojeli v pořádku a i ráno vzpomínali na Prostějov v dobrém. (rok)