„Celkem se sešlo kolem tří set padesáti lidí. Nebyli tu samozřejmě všichni celou dobu, spoustě z nich už zdravotní stav nedovoluje strávit tady celé tři dny,“ uvedl jeden z organizátorů setkání Michal Mucha, který v současnosti v Prostějově aktivně slouží.

Na seniory v uniformách čekal bohatý program. „Na středeční večer jsme připravili zábavu se skupinou Country expres. Ve čtvrtek se veteráni podívali na ukázky bojové činnosti, jako jsou seskoky, slanění, přepad a likvidace budovy,“ uvedl Mucha.

Do muzea i k ohni

Odpoledne se účastníci setkání vydali do Muzea Prostějovska na výstavu o historii prostějovských výsadkářů. Večer pak společně poseděli u ohně a vzpomínali na zašlé časy. Bydleli totiž přímo ve vojenské ubytovně v Hamrech.

„Jak jsme tam tak seděli včera u toho ohně a mokli jsme, tak jsem si říkal, co to je za sílu, která nás, sedmdesátileté dědky přinutí sbalit si spacáky a jet se na tři dny ubytovat do hotelu Hamry. Pak jsem na to přišel. Je to zvláštní druh soudržnosti, která u jiných zbraní není,“ prohlásil činovník pražského Klubu výsadkových veteránů Pavel Gavlas.

Jeho slova potvrdil i bývalý velitel prostějovských speciálů Ondrej Páleník.

„Na těchto setkáních se vždycky potkávám s lidmi, kteří byli ochotni bezvýhradně sloužit své vlasti. Bez ohledu na politické zřízení, označení či zařazení své jednotky,“ prohlásil nejmladší generálporučík české armády.

Zbořil zavzpomínal na Konibar

Jedním z účastníků setkání byl i Ľudovít Zboril, který u prostějovských výsadkářů sloužil v letech 1967 až 1969.

„Jsem teď v Prostějově po jedenačtyřiceti letech a hrozně se divím, jak je krásný. Vůbec to tady nepoznávám. Až jsme přijeli ke kasárnám, tak jsem se začal orientovat. A ještě jedno místo mě tady potěšilo. Při včerejší procházce po náměstí nám paní bez rozmýšlení ukázala, kde býval Konibar. Dnes už to tam samozřejmě vypadá jinak, ale dřív to bývala Mekka prostějovských výsadkářů,“ vzpomínal Zboril.

Na setkání si pořídil i uniformu, v jaké v Prostějově sloužil. Díky ní byl centrem pozornosti mnoha svých spolubojovníků „Je to vzor šedesát, takzvaný mlok. To byla v kombinaci s červeným baretem nejlépe barevně sladěná uniforma,“ vysvětlil hrdě její majitel. V roce 1968 ji však musel vyměnit za normalizační „jehličky“.