Dýně i hmyz. Restaurant day provoněl Kasko a přilákal davy

Lidí je v přízemí kulturního stánku jako na plese, ovšem s tím rozdílem, že šaty a obleky vystřídalo listopadové oblečení a především desítky a stovky vůní. Stejné je to i o patro výš, kde návštěvníky lákají především cukrovinky.

Ne však pouze ty. K ochutnání totiž vybízí i stánek s bramboráky, které připravuje organizátorka Restaurant day Milada Sokolová.

„Bylo tu strašně moc lidí už před jednou hodinou. je vidět, že lidé se naučili chodit dříve, aby viděli ještě plné krámky. Už teď je snad polovina lidí na stáncích vyprodaná, takže myslím si, že zájem byl jako vždy veliký. Hlavní myšlenkou je otevřít si na jeden den svou vlastní restauraci nebo kavárnu a prezentovat sám sebe se vším všudy," říká a přidává další várku bramborové pochoutky na olej. Restaurant day však nejsou jen typicky čeká jídla. "Baskická kuchyně, polévkový bar či sushi," láká.

I přesto, že podle jejích slov už je polovina stánkařů vyjezená, je na festivalu jídla stále narváno. Hodně lidí jí a pije jen očima, ještě více jich ale tu a tam něco ochutná. Ani já nakonec neodolám a zakousnu se do řezu míša, který nikdy nezklame. Platí to i tentokrát, je skutečně výborný. Zapomínám na dobré vychování a olizuju si od krému jeden prst za druhým. Chvíli na to se vracím ke stánku, kde jsem k dezertu přišel. Tentokrát ovšem s foťákem.

„Mami, budeš v novinách!" upozorňuje s úsměvem asi třicetiletý muž prodávající paní. Neprotestuje, a na cestu od stánku mi navíc naloží moučníky.

„Dám vám to nejlepší, co tady mám," ujišťuje mě a když se chystám zaplatit, jen se zasměje a tak odcházím s tvarohovým a povidlovým zákuskem. I tentokrát jsou mé chuťové buňky nadšené.

Při dalším procházení mezi stánky nacházím domácí želé, jídla z dýně i domácí pivo. Mou pozornost však víc upoutala obrovská marcipánová beruška, odhadem šestiletý klučina obsluhující žíznivé hosty domácí malinovkou ale také to, že některé stánky jsou tři hodiny před koncem akce už skutečně vyjezené a vyprodané.

Hlavně ochutnávky méně tradičních jídel se stávají stále vzácnějšími. Včetně hmyzích pokrmů. Dlouho po hmyzích delikatesách pátrám, nemůžu je však najít. Ne že bych snad měl odvahu na křupání drobných nožiček mezi zuby – představa hmyzího jídla mě vážně nepřitahuje. Spíše mě zajímá, jak jídlo vypadá vzhledově a jestli se najde hodně odvážlivců, kteří si drobnou havěť vyberou zasvou svačinu.

Mé pátrání končí z ničeho nic Josef Németh.

„Hmyz už prý došel. Rozhodně jsem ho chtěl zkusit. Je zdravý a prý navíc hrozně dobrý. Slyšel jsem, že zde byli cvrčci v čokoládě a mouční červi na česneku a chtěl jsem obojí ochutnat. Prý o to však byl obrovský zájem a hned se vyprodali," povídá a vypočítává, čím zajedl žal z absence hmyzích jídel. „Vyzkoušel jsem míša řez, klobásky a bramborák. Ještě uvidím, co si dám dál," říká a hned míří za dalšími gurmánskými zážitky.