Ahoj tati,

rok 2017 má pro nás velký význam. U chlapů se to může říct nahlas, letos na konci srpna to bude již 60 let, co jsi spatřil poprvé světlo světa. V listopadu budeme také slavit úctyhodných 45 let od doby, kdy jste s dědou založili naši chovatelskou stanici psů Rosmery.  

Rozhodl jsem se využít tento skvělý projekt Deníku a napsat Ti „osobní“ dopis. Čas od času Tě popichuji a možná si někdy myslíš, že je to až moc. Jako dlouholetý chovatel psů to ale určitě chápeš – Ti mladí psi bojují o pomyslné vůdcovství ve smečce a občas ty starší psy prostě zlobí. Víš, že jsem soutěživý a rád lidi trochu hecuji. To mé popichování nevnímej negativně – ale v duchu „co se škádlívá, to se rádo mívá“ :).

Nerad bych tedy, aby v tom mém občasném hecovaní zapadlo to podstatné. Když tak přemýšlím, naposled jsem Ti asi upřímně a z celého srdce poděkoval, když jsi měl padesát a měl jsem tu čest pronést na rodinné oslavě úvodní proslov. Takže uplynuly dvě pětiletky a chci Tě ujistit, že se nic nezměnilo. Moc si Tě vážím, děkuji Ti (a samozřejmě stejně tak i naší skvělé mamce Alence!) za výchovu a celkový přístup. Vždy jste mi dávali plnou důvěru a odpovědnost, již od útlého věku. Jsem za to moc rád a pozitivně mě to ovlivnilo. Takže ještě jednou, díky tati! Občasné pošťouchnutí ber sportovně, tedy že Tě „udržuji v kondici a stále mladého duchem“ :). Když se na Tebe podívám, tak se mi to vlastně velmi daří, pořád jsi super štramák a borec :).

Při ohlédnutí do minulosti musím říct, že jsme toho spoustu zažili. Rád vzpomínám, jak jsem Ti již od malého caparta dělal doprovod na psích výstavách a učil se od Tebe i dalších psích celebrit. Svou vlastní skvělou atmosféru mívaly také lovecké zkoušky psů, ubytování v chatkách, „běhání“ po lese a večerní dobrá nálada v kruhu přátel – a po nějaké borovičce i pokus o zpěv :). Je fajn navazovat také na rodinnou mysliveckou tradici. Když se nám čas od času povede společně vyjít na čekanou, je to paráda. Ještě teda musíme zvládnout ulovit nějakého toho jelena, mysli na to :).

Tati, přeju i nadále mnoho sil, pozitivní přístup k životu a musíme toho ještě hodně zažít. Plánů je mnoho, takže ještě aspoň 30 let v plné kondici, rozumíš! A na závěr, nebyl bych to já, kdybych Tě trochu nepozlobil svou hláškou, která Tě už asi pěkně štve – víš, že „nejhorší je smrt z vyděšení“. Takže společně vše zmákneme, a ještě hodně dokážeme :). Opatruj se.  

Radim Kašpar z Olomouce

Napište tátovi
Pokud se chcete zapojit do seriálu Dopisy otci a pošlete nám několik řádek (maximálně 30 řádek textu), zveřejníme je na stránkách našeho Deníku i na našem webu.
Redakce nijak nesvazuje literární útvar, kterým má být dopis napsán. Stejně tak obsahově je dopis zcela na Vašem zvážení – může jít o vzpomínku na dětství, na událost, emotivní záležitost, neuskutečněné plány, soukromé sdělení, prostě cokoliv. Těšíme se na váš Dopis otci. 
Text, prosím, zašlete na e-mail: martin.nevyjel@denik.cz.