Ahoj tati,

toto je můj první dopis pro tebe. Aspoň myslím, že jsem ti nikdy, ani jako malé dítě, žádný nenapsal. 

Když jsme se rozhodli spustit seriál Dopisů otci v našich novinách, tak jsem si říkal, že to musím napravit. Je spousta věcí, které bych ti chtěl říct, ale ono mi to nejde tak, jak když mluvím s mámou.

Možná je to proto, že jsme stejné povahy, jak máma s oblibou říká, a tak se namísto pohodového povídání u kafíčka na chatě přeme kvůli nějaké blbosti. Ale to jsou všechno jen malé věci.

Když se mne totiž kolegyně zeptala, o čem by měl takový dopis otci být, tak jsem jí řekl: „O zážitcích. Třeba o tom nejkrásnějším, který se ti vybaví, když řekneš táta.“

A víš, tati, který je to pro mne? Ten rybářský. Vzpomínám si, jak jsem šel poprvé na ryby s vlastní povolenkou. Bylo mi tak sedm osm let, když si mne probudil ve čtyři ráno, oblekl mne do teplých kalhot, svetru a navlekl na mne dospělácký „vaťák“.

Jeli jsme na kapry na slepé rameno do Uherského Ostrohu. Byla tam strašná zima, seděli jsme v mokré trávě pod velkým stromem, z kterého mi kapalo za krk. A když vycházelo ranní sluníčko, přišel můj první záběr a já vytáhl kapra. Byl malý, asi i trochu podmírový, ale ty si viděl, že mám strašnou radost a jsem na úlovek neskutečně pyšný, tak si jej přes všechny svoje zásady vzal, zapsal mi jej do povolenky a jeli jsme s ním domů za mámou. To je můj nejkrásnější tatínkovsko-synovský zážitek.       

Martin Nevyjel, šéfredaktor

Napište tátovi
Pokud se chcete zapojit do seriálu Dopisy otci a pošlete nám několik řádek (maximálně 30 řádek textu), zveřejníme je na stránkách našeho Deníku i na našem webu.
Redakce nijak nesvazuje literární útvar, kterým má být dopis napsán. Stejně tak obsahově je dopis zcela na Vašem zvážení – může jít o vzpomínku na dětství, na událost, emotivní záležitost, neuskutečněné plány, soukromé sdělení, prostě cokoliv. Těšíme se na váš Dopis otci. 
Text, prosím, zašlete na e-mail: martin.nevyjel@denik.cz.