Už od půl deváté začala v zasedací místnosti hasičské zbrojnice registrace příchozích, které vítaly Hanačky v pracovních krojích.

„Vdolečky ty musí být, bez nich by to nešlo,“ nabízí typickou hanáckou dobrotu u vchodu.

Celým dopolednem se linuly tóny Dechového orchestru při ZUŠ Němčice nad Hanou, který pod taktovkou Jindřicha Nováka tvořil živou hudební pozvánku.

Po mši svaté za živé i zemřelé rodáky, kterou v kapli sv. Martina celebroval P. Marek František Glac, šel slavnostní průvod na hřbitov. Tam u hlavního kříže položili představitelé obce kytici a proběhla tichá vzpomínka na zesnulé. Další kytici položili u pomníku padlých za svobodu.

„Přijela jsem z Vyškova. Přivdala jsem se tam v jedena padesátém,“ prozradila Deníku paní Slámová, rozená Dorňáková pod lípou plnou bzučících včel.

„Mám v Mořicích ještě rodinu. Dostala jsem se sem díky dceři, která mě přivezla,“ zapózuje ochotně i s dcerou před objektivem třiaosmdesátiletá mořická rodačka.

Mořičáci Mořičákům

Na odpoledním kulturně sportovním pásmu Mořičáci Mořičákům, po slavnostním obědě, si přišel na své snad každý.

„Byl to týdenní maraton příprav,“ říká lehce unaveným ale spokojeným hlasem starosta Mořice Martin Obruča.

„Že všechno klaplo a lidi se tady spokojeně baví je výsledek práce nejen zastupitelů, členů všech našich spolků, ale taky obecních zaměstnanců. Myslím, že teď je příležitost všem za jejich práci pro Sjezd rodáků poděkovat.“

Na pódiu se postupně vystřídali Hanáci z Pantléku, týmová krasojízda mužů i žen, vystoupily děti z MŠ, zazpíval sbor Skřivánek, Chropyňáček, Lenka Heráková a Musical Fever a k vidění byla i ukázka požárního útoku nebo modely letadel.

Ve starém mlýně

Sobotní den byl dnem plným zážitků nejen pro rodáky, ale i pro milovníky starých dobrých časů. Nahlédnout do obecních kronik, prohlédnout si dobové fotografie nebo si starý projít mlýn, to byly další lákadla mořického sjezdu. Noví majitelé připravili nejen posezení s občerstvením, ale roli průvodce svěřili bývalému zaměstnanci mlýna Lukáši Najmanovi.

Ten se jí chopil profesionálně, téměř jako pan otec mlynář.

„Do dneška se zde vystřídalo třiadvacet majitelů mlýna,“ prozradil v úvodu návštěvníkům. Dnes už se tady mouka nemele, ani se tu nešrotuje. Zařízení a technologie jsou ale zcela funkční.

„Je to všechno velice jednoduché. Od prvního kamenného kola na mletí obilek, vlastně nikdo nic dokonalejšího nevymyslel,“ loučil se s úsměvem po dvouhodinové prohlídce Lukáš Najman. Po podvečerní Vřesovance zakončila mořický kulturní maraton skupina Diamont taneční zábavou. 

Autorka: Adéla Palíšková