Děti u Hloučely bojovaly s draky a čistily ptačí budky

„Nejvíc se těším na proplétání mezi pavučinami,“ svěřila se malá Ivanka, zatímco se její sestřička Nikolka proháněla po poli s pestrobarevným drakem. „Bohužel moc nefouká, tak dráček vždy vzlétne Nikolce jen na chviličku,“ vysvětlila s lítostí v hlase Ivanka.

„Aspoň se trošku proběhnete,“ usmála se na ni její maminka Jarka.

Mezitím se už opodál naplno rozjel kolotoč soutěží. „Snažili jsme se, aby si děti mohly vyzkoušet co nejvíce různorodých disciplín. Mohou si tak mimo jiné zastřílet z luku, zaskákat si na nebezpečné stezce Baby Jagy, na loučce pouštět draky či letadýlka, zapojit se do výroby keramiky nebo si otestovat svoji mrštnost v proplétání pavučinou provázků,“ nechala se slyšet pořadatelka Marta Pavlíková ze Sportcentra.

Jak vyčistit ptačí budku?

Na cestu dobrodružnou Hloučelou se vydali i kluci a holky z dětského domova v Prostějově. Ti si užili nejen soutěže, ale zapojili se přímo u řeky společně s ochránci přírody z Ekocentra Iris a dalšími dobrovolníky i do čištění ptačích budek.

„Před pár lety jsme jich v lesoparku umístili asi dvacet. Musí být v několikametrové výšce, aby se do nich nedostaly šelmy jako kočky či kuny. Zároveň by neměly být příliš zacloněny větvemi, aby jejich obyvatelé mohli mít přehled o tom, co se děje v okolí,“ vysvětlila dětem Eva Zatloukalová z Irisu s tím, že budky je teď na podzim nutné pořádně vysmýčit, aby se zbavily parazitů a plísní, které by na jaře mohli ohrozit život mláďátek.

„Pro jistotu vždy ještě budku vystříkáme herbicidem,“ dodala ekoložka a vyrazila s žebříkem v doprovodu dětí do akce.

Cestou se ještě zmínila o tom, že stěny uvnitř budek nesmí být moc hladké, aby se malí ptáčci dokázali z hnízda vyšplhat ke vchodu a nesmí být zase ani moc drsné, aby se při mlení v hnízdě ptáčata o nějakou třísku náhodou nezranila. Pak se už dobrovolníci pustili do vlastního čištění. To si mohli na vlastní kůži vyzkoušet i někteří chlapci z dětského domova, kterým oči při odšroubovávání stříšek budek a vybírání zbytků starých hnízd a pavučin jen svítily.

„Je to pro ně samozřejmě úplná nová zkušenost. Překvapilo mě, jak se do ní někteří s chutí zapojili. Jeden chlapec se mi dokonce svěřil, že se už těší, jak sem vyrazíme na jaře a podíváme se, kteří nájemníci se ve vyčištěných budkách uhnízdili,“ nechala se s úsměvem slyšet jejich vychovatelka.