Příchozími z autobusu skupinu posílili na necelou stovku účastníků. Další se zjevně nečekají a tak začíná putovat prezenční listina. Když si někdo z menších neví rady s podpisem, rodiče vypomohou. Nebo některá z organizátorek. „Platí se dvacet korun," připomíná jedna z organizátorek výletu a první žena Irisu Eva Zatloukalová. A hned je u ní plno rukou.

V tu chvíli se ale objevuje studánková víla, další pracovnice Irisu Petra Orálková. „Čeká nás hodně dlouhá cesta," začíná své krátké divadelní vystoupení. Po několika minutách se už početný průvod vydává na cestu a míří směrem na Záhoří.Otevírání studánek s Irisem

Pro menší děti mohla být skutečně cesta dlouhá, ale především nezáživná. Jenže nebylo tomu tak, studánková víla myslela na všechno. Děti se zabavily různými hrami, vzduchem ale létaly také čerstvě udělané vlaštovky.

Po pár desítkách metrů chůze lesem dorážíme k prvním dvěma studánkám volajících po vyčištění. Děti nejdříve musejí najít klíč k jejímu otevření. Ten byl v mžiku nalezen a první ze studánek obsypalo hejno pracantů.

„Kdo se nebojí, že se ušpiní, tak může čistit i bez nástrojů," ozve se nad pracovní četou hlas Evy Zatloukalové.

Strach by mohl být na místě: vypadá to, že zvlášť tato studánka si s bahnem rozumí. Děti se navíc pustily do práce opravdu s vervou.

„Pračky budou mít co dělat a matkám tedy nezávidím," poznamenávám. Několik rodičů kolem se uchechtne. Bláto pro jejich ratolesti určitě není ničím neznámým.

Otevírání studánek s Irisem však nabídlo ještě více. Děti se učily poznávat některé květiny, seznámily se například s plicníkem a petrklíčem. Došlo také na jednu neplánovanou část programu. Průvod se totiž vydal za dalšími studánkami hlouběji do lesa. A zde se začaly množit skládky.

,,Není v našich silách starat se o všechny skládky. Nejsme technické služby. Uklizení skládek je hodně ekonomicky a organizačně náročné, je to i o tom, že se pronajme kontejner a odpad se někam vyveze. Možné je to ale až do Němčic na Hané," vysvětluje Petra Orálková.

„V posledních letech se situace zlepšuje, obce se více starají. Některé využily také různé programy k odstraněný černých skládek," dodává už optimističtěji.

Krátký výstup a přicházíme k malé vodní nádrži utopené v lese. Voda nevypadá zrovna vábně, ke koupeli neláká. ,,Pěkně špinavá voda," ozve se ze zástupu. „Tady jsem v životě nebyla, v životě!" je existencí nádrže překvapená asi pětatřicetile­tá žena.

„Tahle nádrž měla původně sloužit k zavlažování vinohradů pod ní. Chystal se tu větší projekt, ale ten se nakonec neuskutečnil," říká předsedkyně Irisu a po chvíli nás vede za další studánkou. U té už dávám výpravě sbohem a vracím se do civilizace. Vracím se z míst, kde člověk snadno zapomene, že je jen několik málo kilometrů od města.

Autor: Michal Sobecký