„Každý si představuje, že se psi chodí pomazlit s člověkem, což je samozřejmě pravda, ale celá terapie je proces, který se zaměřuje na všechny složky člověka. Je to hlavně o psychice," říká třiadvacetiletá Lucie Krpálková, která se svými shetlantskými ovčáky, fenkou Ebigail a psem Goldym, pravidelně dochází na neurologii prostějovské nemocnice.

Terapie probíhá u různých lidí různě, jinak terapeutky pracují s hendikepovanými a nemocnými, a jinak s malými dětmi ve školkách.

„Jinak se pracuje s postiženými, například pokud tito lidé mají spasmy (křečovité sevření např. dlaně pozn. red.) snažíme se s nimi rehabilitovat, pejsek může dítě prohřát, a pak následuje práce rehabilitačního pracovníka. Když pracuji na neurologii, kde jsou lidé po mozkové příhodě a nechtějí moc cvičit, pejsci jim pomáhají se aktivizovat," říká terapeutka Lucie Krpálková z Čech pod Kosířem.

Snaží se děti učit, kdo je pes

Mladou léčitelku, která je na Prostějovsku s největší pravděpodobností nejmladším člověkem, který se věnuje tomuto druhu léčby, zaujala také práce s dětmi ve školkách.

„Mnoho lidí si řekne, že není třeba provádět canisterapii se zdravými dětmi, ale je tu mnoho dětí, které se bojí psů a neví, jak se k nim chovat. Například i kolegyně Renata Procházková, která dochází třeba za do mateřské školky, se snaží děti učit, kdo je pes. Učí je se k nim chovat a žít s nimi," popsala Lucie Krpálková, která s dětmi například psy češe speciálním kartáčem, nechává děti, aby si je zdobily barevnými skřipci nebo řetězy a vede tak předškoláky k pozitivnímu vztahu ke čtyřnohým chlupáčům.

Mají zájem si nechat psy „polohovat" do postele

Canisterapie s lidmi na neurologii je pro změnu velmi individuální.

„Je problém, že na prostějovskou neurologii docházím jednou za 14 dní, a s některými pacienty jsem se viděla třeba jednou, někteří ale na oddělení leží delší dobu, měsíc dva, takže s těmi se pracuje. Mnozí jsou zpočátku ostýchaví, ale na další návštěvě už vědí, že je to pes Goldy a fena Ebi, kteří jsou hodní a mazlí se, tak mají zájem si nechat psy „polohovat" do postele, " říká Lucie Krpálková. Velmi záleží na povaze a náladě nemocného. Vliv má samozřejmě také strach z pejsků a někdy pacienta ovlivňuje rodina.

„Někdy třeba rodina řekne, že nemá zájem, ale my to přesto zkusíme, samozřejmě ne nátlakem, a obvykle to vyjde, a v očích pacienta je vidět radost," těší mladou terapeutku úspěchy.

„Nejlepší by bylo, aby se nemocní mohli vidět s pejsky každý den, což ale nejde," doplnila zdravotní sestra prostějovské nemocnice Lucie Krpálková, která by se jednou canisterapii chtěla věnovat na plný úvazek.

Výcvik je náročný

Vycvičit chlupatého canisterapeuta není ale nic snadného a člověk musí mít skutečné odhodlání.

„Že se chci věnovat canisterapii, jsem se rozhodla, když byly Goldymu dva roky. Neměla jsem tak možnost navykat jej na situace jako chození do mateřských školek, berličky, výtahy či eskalátory. Měla jsem však velkou výhodu, že je Goldy aktivní a ničeho se nebojí, takže mi i jako dvouletý dost usnadnil práci. V podstatě jsem jej připravila jen na zkoušky," popsala Lucie Krpálková.

Pes Goldy si tak až ve svých dvou letech prošel canisterapeutickými zkouškami v Krkonoších.

„V rámci našeho sdružení Aura Canis se pořádají výcvikové tábory jejichž součástí jsou i zkoušky. Někdy je psi mohou absolvovat i v nedalekých Prostějovičkách, my jsme je absolvovali v Krkonoších," uvedla panička mladých canisterapeutů Lucie Krpálková s tím, že pes si vždy v rámci zkoušek projde několika disciplínami.

„V rámci disciplín plní úkoly jako základní poslušnost (sedni, lehni, zůstaň), sudí se dívali, jak jde pes na vodítku, jak si bere pamlsek z ruky, zda nekouše, sledovali reakce na pachy, jiné psy, kočky, hluk a děti, apod.," vyjmenovala některé z úkolů Lucie Krpálková.

Začít hned s canisterapií ale pes po zkouškách nemůže, psí léčitel si totiž ještě prochází praxí.

„Museli jsme chodit na praxe do zařízení, kde byly zdravé nebo postižené děti a dospělí. I teď, když už pracuji jako canisterapeutka se jezdím inspirovat ke kolegyním a dál se vzdělávám," doplnila Lucie Krpálková, která zároveň canisterapii od loňského roku studuje na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Více informací o činnosti canisterapeutů se můžete dočíst i na internetových stránkách www.moje-sheltie.cz/news.php nebo http://auracanis.cz/.