Nakonec se přeci jen odhodlaly asi dvě stovky lidí semknout a obrátit čelem k radnici. V rukou některých demonstrantů se objevila i hesla.

„Konec nehorázným odměnám státním úředníkům! Stop rozkrádání republiky! Vládo odstup dobrovolně!“ dalo se přečíst na tabulkách. V podobném duchu vyznívala i skandovaná hesla. „Kalousek do Vltavy! Krást už není z čeho!“ volali lidé do zavřených radničních oken.

Demonstrující se sešli na základě takzvané Holešovské výzvy.

„Byl u nás na poště plakátek,“ prohlašovala starší paní.

„Já jsem se narodila v roce třicet pět, takže si pamatuju válku a potom to všechno. Ale nikdy se tak nekradlo jako teď,“ vysvětlovala motivy, které ji dovedly pod sochu Tomáše Masaryka.

Jiní zase dostali informace po internetu. „Přišlo mi to mailem a rozeslal jsem to, komu jsem mohl,“ řekl muž středních let. Odhady počtů účastníků se na místě lišily.

„Počítali jsme to, a v jednu chvíli tady mohlo být tisíc lidí, tak bych se nerad dočetl, že jich tady bylo sto. Musíte počítat i všechny, kteří jsou okolo a bojí se přijít sem,“ rozhorloval se muž s plnovousem.

Protestujícím vadila především korupce a to, že vláda krade.

„Vždyť za těch posledních dvacet let zmizely tak tři biliony. Při privatizaci se ručilo přímo kupovanými firmami. Když je pak vytunelovali, tak je dostaly banky a stát o své peníze přišel. To přece není možné takhle hospodařit. A ten, kdo to všechno zorganizoval, sedí na Hradě,“ zlobil se ekonom v důchodu Zdeněk Kolomazník.

Lidé se shodli na tom, že korupci a zlodějnu nechtějí. Na to, kudy vede cesta k nápravě, se však názory různily. „Dokud nevzbudí Lenina, tak s tím nic neudělají,“ zlobil se stařík opírající se o bicykl. „Ale h…o, Hitlera by měli vzbudit, ten by s nima zatočil. Anebo sem aspoň zavolat Sládka,“ oponoval mu jeho soused s francouzskou holí. (pam)