Tančící cvičenky a běžící atleti. Nález dvou nástěnných plastik uznávaného umělce. Zajímavý objev učinili dělníci při rekonstrukci restaurace v hale prostějovského Sportcentra DDM. Za sádrokartonovou příčkou se roky skrývaly obrazy se sportovní tématikou přerovského malíře Petra Markulčeka z osmdesátých let minulého století.

"Při opravě zdiva v místě bývalé restaurace u haly jsme narazili na sádrokartonovou příčku, o které jsme se domnívali, že zde byla před mnoha lety vytvořena, aby se za ní ukryla elektroinstalace pro osvětlení stolků v restauraci. Jakmile se koplo do sádrokartonu, začala se pod oddroleným materiálem ukazovat pozoruhodná sportovní plastika, která na jedné zdi symbolizuje štafetový běh mužů, na zdi druhé pak ženskou sportovní gymnastiku," přiblížil Deníku Jan Zatloukal, ředitel Sportcentra DDM.

Překvapená manželka by ráda dílo viděla

O tom, že by někdy její manžel něco vytvářel pro prostějovskou sportovní halu nic nevěděla ani jeho žena.

"Jsem velmi překvapená. Vím, že je manželova dřevěná plastika v prostějovské nemocnici. O těchhle dvou nevím vůbec nic. Ale jak mi je popisujete, je to jeho přesná charakteristika. Nejradši dělal figury a byl v republice nejlepší," prozradila Miluše Markulčeková, s tím, že by ráda někdy prostějovskou halu a zmíněné díla viděla.

Důsledný figuralista

Její slova potvrzuje i velká znalkyně Markulčekova díla vedoucí Galerie města Přerova Lada Galová.

"Má-li něco charakterizovat zásadní část malířovy jinak velmi rozmanité umělecké produkce, pak je to jednoznačně skutečnost, že Petr Markulček byl v malbě důsledným figuralistou. Nosnou osnovou jeho malířského programu právě zmíněných osmdesátých let bylo téma člověka, personifikovaného vesměs ženskými figurami v různých pozicích a stavech okamžitých prožitků. Nejinak tomu je tedy i na dobové malbě v prostějovské hale," soudí Lada Galová, která se s umělcem a jeho rodinou osobně znala a před pěti lety byla kurátorkou výstavy připomínající umělcovo nedožité jubileum.

Galerie města Přerova tehdy představila Petra Markulčeka v šíři dosud neprezentované.

"Sedm desítek převážně figurálních olejomaleb doplnily dřevěné skulptury, kterými se zabýval na sklonku své umělecké tvorby, připomínky pískovaného skla, jimž je dekorován například Městský dům v Přerově a nechyběla ani vzpomínka na umělce coby tvůrce grafické image jazzového festivalu," vzpomíná Galová

"Výjevy na stěnách prostějovské haly úzce korespondují s náměty jeho obrazů, nápadně dokonce připomínají některá konkrétní plátna jako "Vyhnání z ráje" či "Nevěsta"," doplnila Galová.

Jsou polepené, musí se vyčistit

A co vůbec bude se vzácnými plastikami dál?

"I když druhé jmenované dílo trošku připomíná obrazový doprovod Internacionály, nelze popřít, že v době vytvoření mělo svou uměleckou hodnotu, nemluvě o prvním díle se štafetovým během. Rozhodli jsme se proto obě plastiky na zdi nechat," zamýšlí se Jan Zatloukal a dodává: "Nyní se zabýváme problematikou, jak jej vyčistit. Bohužel je velmi znečištěno zřejmě lepidlem, neboť dle zjištění pamětníků byl na této zdi kdysi nalepený koberec, který zlepšoval akustiku místnosti, když se zde konaly diskotéky."

Malíř a sochař Petr Markulček (20. 9. 1945 - 9. 2. 2007) byl členem a spoluzakladatelem Unie výtvarných umělců Olomoucka, studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti u profesorů Vaculky a Nikla, realizoval na 30 samostatných výstav.