Co kvůli váze nyní nemůžete dělat a chcete se do toho pustit po zhubnutí?

Asi není nic, co bych vyloženě nemohla dělat, ale dost mi vadí, že neuběhnu ani 300 metrů, aniž by mi nedošel dech. Dříve jsem se mimo jiným sportům věnovala zejména agilitám, což je krásný běžecký sport se psem, kdy pes skáče na parkuru přes překážky dle navigace svého parťáka – člověka, který běží vedle něj. V roce 2005 jsem získala se svojí pudlicí dokonce titul Mistra republiky. No a dnes je pro mě běh téměř sci-fi výkon. Budu ráda, když si fyzičku zase zlepším.

Rozhodla jste se sdílet vaše pokroky se čtenáři Prostějovského deníku, jak na Vaše rozhodnutí reagovalo okolí?

Ozvalo se mi pár kamarádů, kteří mne viděli v Prostějovském deníku. Zajímali je různé detaily z této akce, pravidelně mi volají a povzbuzují mne.

Podporuje vás při hubnutí vaše rodina/přátelé, nebo vás od toho odrazují? A jak se to projevuje?

Největší oporou je pro mne manžel, bez jeho pomoci by to nešlo. Když jdu sportovat nebo se účastním akcí v rámci programu, hlídá děti. Také přistoupil na změnu jídelníčku, kterou u nás doma zavádíme.

Co pro vás bude v průběhu hubnutí nejtěžší

Nejtěžší pro mě je vzdát se ořechů v takové míře, jak jsem byla zvyklá. V rámci jídelníčku máme ořechy sice dovolené, ale jen v malém množství, což je pro mne velká změna. Byla jsem zvyklá si dát téměř každý večer misku slaných buráků, které teď musím oželet. No a samozřejmě chybí dezerty ke kávičce s kamarádkami. Naopak si užívám větší míry pohybu a těším se na každé společné cvičení s „hubnoucími kolegyněmi". Moc mě baví sportovní chůze a zdá se mi, jako by mi pohyb dodával další energii.

Jakého nejoblíbenějšího jídla se budete muset kvůli hubnutí vzdát?

Co se týká jídla, tak jsem díky doporučení výživové poradkyně objevila několik zdravých potravin, které mi moc chutnají, ale dříve by mě nenapadlo si je koupit. Za což jsem moc ráda. Bohužel se musím vzdát svého oblíbeného řízku, protože smažená jídla nepatří mezi zdravou stravu.

Zkoušela jste už někdy zhubnout, držela jste nějakou dietu?

Dietu jsem nikdy nedržela, dříve jsem se nepotřebovala hlídat, hodně jsem sportovala, šlo to tak nějak samo a v jídle jsem se nemusela nijak omezovat. Svléknout se na koupališti do plavek nebyl problém. Dnes je to jiné, postava se změnila, přibyly roky a povinnosti. Mám dvouletou dceru, která je se mnou doma, a druhá dcera nastoupila do první třídy, takže řešíme úkoly a učení, nákupy a kroužky dětí a podobně. Ale to zná asi každá maminka. Navíc jsem se vrhla do podnikání – prodávám korálky a vyrábím šperky z polymerové hmoty, což je moje velká láska. Zkrátka času, kdy se můžu věnovat jen sobě a jít si jen tak na procházku nebo sportovat, je o hodně méně.

Inspiruje vás v hubnutí nějaká známá osobnost nebo člověk, kterému se to podařilo?

Inspirace je fajn, ale stejně musí člověk v první řadě překonat svoji lenost a chutě na sladké a pracovat na sobě sám. Přiznávám, že je to někdy těžké. Přeji všem, kteří se o to pokouší, ať se jim daří a dosáhnou svých cílů. I když i v tomto případě platí moje oblíbeno motto z písničky skupiny Mňága a Ždorp: „I cesta může být cíl."