„Poprvé jsem se s ním setkal v roce 1969. Tehdy jsem si v době studií vytipoval deset osobností české i mezinárodní divadelní scény, se kterými jsem se chtěl setkat. S Václavem Havlem se mi to podařilo v klubu Rubín na Malostranském náměstí. Oslovil jsem ho a on se mnou, s neznámým studentem, pak debatoval dvě hodiny. Považuji to za příklad jeho mimořádné otevřenosti i schopnosti a ochoty komunikovat. Toto první setkání a rozhovor, který jsem s ním vedl, pro mne bylo do budoucna velmi důležité,“ vzpomínal na své první setkání s autorem absurdních dramat Petr Oslzlý.

Bližší spolupráci pak s dramatikem Havlem navázal ve druhé polovině osmdesátých let po jeho návratu z vězení.

„I dřív sledoval naše divadlo a my byli tehdy jediní, kdo jej začali zvát na svá představení. Při našich pravidelných zájezdech do Prahy byl stálým návštěvníkem. Od poloviny osmdesátých let již naše kontakty byly pravidelné a také pracovní. Havel do té doby nikdy nepoužil možnost, aby se jeho hry hrály pod cizím jmény. Pro divadelní časopis Rozrazil a pro mne jako dramaturga napsal jako příspěvek, celovečerní hru o vzniku Československé republiky, kterému bylo první číslo v roce 1988 věnováno. Chtěl, abych jeho hru podepsal já. Podepsat cizí hru je vždycky obtížné, ale v tomto případě jsem na to byl připraven a považoval bych si to za čest. Nakonec jsme to řešili tak, že v Rozrazilu své příspěvky autoři nepodepisovali, přesto však vešlo ve známost, že jedním z autorů je Václav Havel,“ vyprávěl Oslzlý.

K podpisu však nikdy nedošlo.

„Celý Rozrazil a s ním i hra Zítra to spustíme pak byly zakázány a když byl zákaz odvolán, objevila se i se jménem pravého autora,“ vyprávěl Oslzlý.

Díky Václavu Havlovi se také stal v roce 1989 zakládajícím členem Občanského fóra. „Hráli jsme tehdy sedmnáctého listopadu v Praze a druhý den jsme se stali s HaDivadlem prvními dvěma divadly, která vstoupila do stávky. Pak jsme odjeli do Brna. Václav Havel však disponoval mým podpisem a tak mě v Praze na zakládací listinu Občanského fóra podepsal,“ vyprávěl divadelník Oslzlý.

Poté, co pak založili Občanské fórum v Brně se Petr Oslzlý rozjel do Prahy. „Tam si mě Václav Havel vybral do nejbližšího okruhu spolupracovníků a později, když kandidoval na prezidenta i do nejužšího volebního štábu. Pak jsme všichni z tohoto týmu přešli na jeho žádost jako poradci do prezidentské kanceláře,“ vzpomínal Oslzlý.

Jako poradce zorganizoval Petr Oslzlý i Havlovu návštěvu v Prostějově.

„To bylo hned v roce 1990. Pokud si dobře vzpomínám byla to jeho druhá cesta na Moravu,“ vzpomínal Oslzlý. Václav Havel tehdy jel převzít svůj první čestný doktorát na univerzitu do Olomouce.

„Prostějov byl po cestě a Václav Havel jej znal jako město Edmunda Husserla, Otto Wichterleho, Jiřího Wolkera a také Eduarda Valenty, se kterým se přátelil. Takže přemlouvání bylo velmi snadné, navíc jsem jej vlastně zval do města, v němž jsem vyrůstal, tedy do svého dlouholetého domova“ vyprávěl Petr Oslzlý.

Přátelství pojilo Petra Oslzlého s bývalým prezidentem až do poslední doby.

„Přátelé jsme byli už před revolucí a více než dva roky každodenní společné práce nás sblížily ještě víc,“ řekl. Po odchodu Václava Havla z funkce se pak společně věnovali divadelním projektům. „Naposledy jsem s ním mluvil, když na konci října volal z Hrádečku. Říkal, že až mu bude lépe, zajdeme spolu na pivo a probereme další projekt, který teď připravujeme“ vzpomínal Oslzlý.

Václav Havel plánoval setkání na dobu po návštěvě dalajlámy.

„K tomu už však bohužel nedošlo. Chtěli jsme probrat, jak bude vypadat česko- francouzská inscenace montáže jeho her nazvané Cirkus Havel, která by měla být uvedena příští rok na prestižním divadelním festivalu ve francouzském Avignonu. Bohužel tu již nebudeme připravovat společně. Ale pokud se to podaří, bude to velká mezinárodní pocta Václavu Havlovi dramatikovi a Evropanovi. On ji již neuvidí,“ povzdechl si Oslzlý. (pam)