„Jsou všichni z jednoho místního plemene, jedná se o bílé hnědooké králíky," vysvětluje mi postarší muž při podávání ruky.

Jmenuje se Radoslav Hénik a o chovu nemálo ví. Dozvídám se tak, že plemeno je zajímavé mimo jiné tím, že pochází právě z Prostějovska. A zde také zůstává po více než čtyřiceti letech od vzniku plemene nejkvalitnějším v zemi. Dále mi svěřuje informace o tom, jak se králíci hodnotí. Důležité je vše: uši, celkově hlava, běhy, srst. Na co si jen vzpomenete.

Od králíků se však dostáváme k samotnému chovatelství.

„Přišli k nám teď dva mladí. Baví je to a mají úspěchy, celkově ale mladých lidí moc nepřibývá," říká a jeho kolega, Vratislav Slavík, souhlasně pokyvuje hlavou.

Ani s penězi to není nejlepší. Je tak, coby předseda zdejších chovatelů, alespoň rád za příspěvek od města na akci.

„Dali nám také společně s krajem desítky tisíc na klubovnu pro mladé chovatele," povídá.

Po další diskuzi se s muži loučím a znovu se dávám do focení. A rozhodně je co fotit. Někteří holubi, třeba hanáčtí voláčové či rysi se přímo předvádí, jiní spíše nedůvěřivě pokukují. K vidění je pestrá směs barev i typů peří, právě ale také rozdíly v chování holubů.

„Nejsou zvyklí. Doteď byli v holubníku a pak je někdo vytáhne a posadí do klece. Neví co se bude dít, nemají kam utéct a někteří tak radši ani nedutají," dovídám se od dalšího muže, kterého potkávám právě u voláčů.

Také zde přítomní holubi se dočkají ocenění. Či spíše jejich chovatelé. Ti si za dobrou práci po sobotní výstavě mohou odnést poháry, jeden je připraven i pro mladého chovatele. A ptáci? Ti budou nepochybně rádi za návrat do holubníku a méně zvědavců. A, samozřejmě, nějakou tu potravu navíc po těžkém dni.