„Kdybyste ji uviděli na ulici, asi by vás nenapadlo, co tahle malá usměvavá dáma, která vypadá jako moderní babička, co svým vnoučatům peče buchty se stejným zápalem jako s nimi hraje paintball, dokáže," nastínili charakter profesorky studenti septimy.

„Když mě studenti septimy nominovali na Zlatého Ámose, byla jsem názoru, že by do soutěže měl jít někdo mladší, nakonec mě ale dcera, také učitelka, dokopala do soutěžení," říká profesorka.

Ivanka Hájková je pětašedesátiletá žena, která má za sebou více než čtyřicet let učitelování a být kantorkou ji rozhodně ještě neomrzelo.

„Na gymnáziu učím již od roku 1971, a v současné době několikátý rok přesluhuji. Kantořina je moje potěšení, ale na jednu stranu je to i perspektiva. Tady v chalupě ve Vincencově, kde bydlím po smrti manžela sama, bych jedině chodila ode zdi ke zdi a mluvila akorát se psem, s tím, že ještě učím, mám alespoň nějakou náplň dne," říká oblíbená učitelka, kterou učitelování udržuje ve stálé kondici.

„V mém věku je potřeba mít nějaký režim, mezi studenty člověk mládne, ani se necítím ze školy unavená, spíš naopak, děcka mě nabíjejí energií a přiznám se, že se kolikrát o prázdninách těším, že už zase začne škola," přiznala Ivanka Hájková, která ještě s chutí odučí i pět až šest hodin bez přestávky.Profesorku chemie Ivanku Hájkovou studenti nominovali na Zlatého Ámose, na kontě má populární kantorka již ocenění z roku 2012 Pedagog Olomouckého kraje, přesto má ze soutěžení obavy.

Studentům na sehnání podpisů, aby dostali populární profesorku do soutěže, stačila hodina. „Je to sympatická učitelka, na kterou rádi vzpomínáme, studenti jí nominovali zcela oprávněně," hodnotí maturanti ročníku 1987 krok současných studentů.

Ivanka Hájková má ze Zlatého Ámose obavy, a to přestože doma již vlastní ocenění Pedagog Olomouckého kraje za rok 2012 (snímek vpravo) a učitelování má jednoznačně v krvi.

„Jsem názoru, že člověk by bez obliby tohoto povolání učit nemohl, je potřeba s dítětem soucítit, umět mu pomoci a naslouchat mu, zkrátka mu trochu vidět do hlavičky," říká bez nadsázky Ivanka Hájková, jejíž rodiče a strýcové byli učiteli a kantořinu nyní podědily i její dvě dcery.

„Mám z toho obavy, zatím jsem nedostala pozvánku, jen vím, že se mám dostavit 17. února do Ostravy, tak uvidíme, co mě čeká, děcka jsou zatím potichu," dodala kantorka, která má na svém kontě nespočet veselých příhod z hodin.

Studenti hovoří o Ivance Hájkové Chemii si každý student představuje jinak. Většina z nás doufala ve spoustu pokusů, které budou životu nebezpečné, a zhrozila se při pohledu na velké množství vzorečků a názvů. Milá paní profesorka Hájková, kterou jsme měli již delší dobu z matematiky, se nám snažila učení všemožně ulehčit…"A teď pozor děcka," zahrozí výstražně fixem na tabuli, „i Jarda vzadu dává pozor! Tady ten vodík si vleze sem," ukazuje na tabuli. „Podle čeho se určuje, kam ten vodík vleze. Cha!" čeká paní profesorka na odpověď. „podle Markovnikova pravidla. Tam, kde je toho víc, se nacpe i ten vodík, protože na větší hromadu se líp se**." Všichni jsme se začali smát a i paní profesorka se usmívala. „Loni mi jeden student u maturity řekl přesně toto. Porota se divila, ale já hned věděla o co jde." Markovnikovo pravidlo si hned všichni díky „hromadě" pamatujeme dodnes. Příhodu v plném znění najdete na: http://zlatyamos.cz/nominovani-kandidati/119/hajkova--ivanka