„Před sedmi lety jsem měl v hlavě projekt na vytvoření střediska umění a řemesel střední Evropy, které by fungovalo v prostějovském zámku. Vypadalo to nadějně, ale pak došlo k zásadnímu obratu a nakonec z projektu sešlo," vysvětlil sedmašedesátiletý Miroslav Srostlík, který se od patnácti let etabluje v kultuře.

„Na prostějovském kulturním životě se podílím už padesát let. Postrádám tu ale místo, kde by se mohli scházet milovníci umění a kumštu," řekl řezbář, který se rozhodl spolu s provozovatelkou knihkupectví tuto situaci změnit. A tak vznikla Avatarka.Z art kavárny má být centrum řezbářů a milovníků umění. Na snímku Miroslav Srostlík a Iva Polická

„Chtěla jsem vytvořit název, který by v sobě nesl odkaz přírody a životního stylu někoho mýtického nebo něčeho, z čeho by vyzařovala síla. Postava Avatara je sice smyšlená, ale mnoho lidí ji zná a dokonale vystihuje podstatu našeho zařízení. Je to postava žijící v souladu s přírodou, která přijímá její dary, aniž by je jen využívala ke svému prospěchu. Chceme zde vytvořit prostředí, kde vládne klid, mír a pohoda, stejně jako na stromě v životě," vysvětlila provozovatelka kavárny Iva Polická.

„Nechceme z toho mít typickou kavárnu nebo cukrárnu. Záměrem je, aby lidé začali žít tvůrčím životem, a nenechali se jenom bavit. Chceme dát místo lidem, kterým se zajídá konzumní život, lidem, co chtějí životu něco dávat, nejen brát," vysvětlil řezbář, který vyzdobil art kavárnu dřevěnými plastikami.

„Jsou to práce, které jsem nechtěl prodat a nikdy je neprodám. Jednou je chci někomu darovat," vysvětlil Miroslav Srostlík.

„Vystavená díla mají na návštěvníky působit jako sama příroda, která se řídí svými zákony, ale zároveň dovolí člověku vytvořit ze svých zdrojů nevídanou krásu," vysvětlila Iva Polická a doplnila, že v kavárně budou probíhat i různé programy.

„Budou zaměřeny na působení a podporu myšlenky soužití člověka s přírodou a na práci s přírodními materiály," upřesnila.

„Chceme pořádat komponované večery i tvůrčí dílny. Organizovat setkání, při kterých se lidé sejdou a zazpívají si, ale zároveň i výtvarné dílny pro děti. Rád bych tady potkával lidi, co sem chtějí chodit," uzavřel Miroslav Srostlík.