Kliknutím zvětšíte"Nejradši objíždím Moravu, ale mám to rád i v Kutné Hoře a v Liberci. Zajíždím i do Rakouska, Německa a na Slovensko," prozradil nyní již zkušený hudebník.
Pár let zpátky se však teprve se světem pouličních hudebníků seznamoval.
"Viděl jsem v Brně, že jich je ve městě hodně. S některými jsem se seznámil a vyptával se jich. Nakonec jsem se rozhodl, že to taky zkusím," vzpomíná na své začátky. A na své první vystoupení, které podnikl právě v Brně.
"Zahrál jsem během karlovarského filmového festivalu. Od začátku jsem to bral jako super aktivitu, moc se mi to líbilo," uvedl.
Někteří však příliš hraní na ulici nevěřili. Jinde se pak setkal přímo s odmítavými postoji.
"Potkal jsem se v lázních s paní, která se mě ptala, na co sebou kytaru mám. Když jsem jí to řekl, popřála mi, ať si vydělám aspoň na záchod," usmívá se Jakub Rudolf při vzpomínce.
I náročný repertoár
Hodně se od té doby změnilo. Z akordů přešel na písně, z písní na dobře zvládnuté písně.
"Myslel jsem si nejdřív, že stačí interpretovat nekomplikované věci. Po zamračených obličejích jsem změnil názor," říká student psychologie, který už s kytarou najezdil tisíce kilometrů.
Při nich hrál i zpíval dokonce v němčině. Většinou však dává na odiv znalosti českých hitů. I když ne všech.
"V Česku letí třeba Honza Nedvěd, to je klasika, a pop. Chinaski ale hrát odmítám, nejsem jejich revival," poznamenal hudebník.
Turistům však nabídne čas od času i klasiku. Na jednom z českokrumlovských mostů přes Vltavu tak cizincům nabídl k poslechu, jak jinak než, Vltavu.
Různé podmínky
Podmínky všude však nejsou pro pouliční umělce, nejen hudebníky, zdaleka stejné. Ať už podle vyhlášek nebo reakcí lidí.
"Na Slovensku to není nic moc, dočetl jsem se, že to berou za formu žebrání. Naopak rád hraji v Kroměříži, kde je příjemná atmosféra a hodně turistů. Nebo v Olomouci," říká.
A co hlavní město, především s Karlovým mostem ráj pouličních umělců. Podle Jakuba Rudolfa se však jedná o mýtus.
"V Praze platí dost nepříjemná vyhláška, která tohle dost omezuje. Je zde zákaz hlasitější hudby, také může pobýt umělec jen hodinu na jednom místě," poznamenává s tím, že ve městě nerad hraje.
Nevšední zážitky
Na závěr pak Jakub Rudolf, který při cestě za hraním využívá hlavně řadu známých a příbuzných, popisuje reakce lidí. Ty jsou rozmanité, někdy i hodně překvapivé.
"Někteří jen projdou, jiní dají úsměv, pár jich přispěje. V Kroměříži se mi ale stalo, že přišla paní. Řekla mi, že nedávno přišla o syna, který uměl skvěle hrát na kytaru. Rozplakala se. Nevěděl jsem, co mám dělat. Nakonec jsem jí na její přání zahrál. Potěšilo ji to a štědře mě odměnila," podělil se o své zážitky hudebník.
25
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
