Ve středu 9. května se v šest ráno objevili před prostějovskou radnicí parlamentáři s bílými vlajkami a za pár okamžiků se celé město pokrylo vlajkami československými, pečlivě uschovanými po celou válku přes hrozbu přísných trestů.

Vlajka byla zkrátka znamení vlastní identity, poroby či osvobození.

Jakákoli připomínka bývalého Československa byla během celé války nemyslitelná. Přesto i za protektorátu zavlály na Prostějovsku na jeden den červenomodrobílé prapory.

Černé vázanky

Bylo to 28. října roku 1939. Smutné výročí vzniku okupované republiky.

Ulice byly plné Němců, kteří zastavovali muže s černými vázankami a ostře se jich ptali, za koho drží smutek. Pak ale přišla jako blesk z čistého nebe zpráva, že v mnoha obcích okresu vyvěsili i československé vlajky.

Po okrese se rozjeli četníci, zatknout starosty obcí. Jaké ale bylo jejich překvapení, když se starostové vytasili s příkazem k vyvěšení vlajek z německé zemské kanceláře i s originálním razítkem.

Falešné příkazy

„Tode to máte černy na bilym. Mosim poslechnót, befel je befel," hájil se před četníky ze stanice v Prostějovičkách tehdejší starosta Myslejovic.

Když četníci nařizovali sundání praporů, odmítl. Má příkaz a nenechá se přece zavřít gestapem. V mnoha obcích tak vlály vlajky až do odpoledne.

Den předtím totiž jeden z odbojářů napsal falešné příkazy k vyvěšení a pod ně přitiskl razítko ukradené v kanceláři vyškovského vojenského velitelství. Ačkoli tento žert rozzuřil německou správu téměř až k nepříčetnosti, nikdo nebyl zatčen ani popraven. Všichni totiž jen vzorně vyplnili rozkaz.

Jméno odbojáře, který byl iniciátorem této téměř neuvěřitelné historie, neznáme. Nebyl nikdy dopaden a jeho identitu utajil i autor knihy Prostějovsko za války Vojtěch Příval, který příhodu zaznamenal.