„Čekáme tady už od půl druhé," svěřuje se mi sedmaosmdesátiletá Naděžda Surmová, která sedí na pohovce. Po levé straně má kamarádku, se kterou si povídáním krátí dlouhou chvíli.

Pět minut po čtrnácté hodině začíná mezi klienty domova narůstat nervozita. Volební komise stále nikde.

„Měli přijet ve dvě hodiny. Kdybych věděla, že nepřijedou včas, tak bych si vytáhla pletení," přemýšlí seniorka na vozíčku.

„Mně je jedno, v kolik přijedou, nikam nespěchám. O tři čtvrtě na pět mi začíná večeře, tak tady když tak už počkám. Dnes máme štrúdl, tak se moc těším," říká mi Naděžda Surmová, která se původně rozmýšlela, zda vůbec k volební urně vyrazí.

„Nakonec jsem se rozhodla, že někoho zvolím," říká vitální dáma.

Jdu se najíst, pak se možná vrátím

Ve tři hodiny už nervozita dosahuje vrcholu a někteří čekání na volební komisi vzdávají.

„Mám hlad, jdu se najíst a pak uvidím, jestli se vrátím," zvedá se z pohovky starší muž.

Paní na vozíčku rezignuje a vytahuje pletací jehle.

„Už jsem mohla mít kus hotový, zbytečně jsem ztratila čas. Nechtěla jsem být neslušná a plést před nimi, proto jsem vyčkávala," vysvětluje s úsměvem. Za půl hodiny, než vstoupí do dveří dvě slečny s volební urnou, stihne uplést pěkných pár řádek.

Utvořili si pořadník

Po příjezdu volební komise se lidé začínají okamžitě zvedat a tvořit frontu do zasedací místnosti.

„Máme pořadová čísla podle toho, jak jsme přišli. To abychom se nehádali. Ale paní Tichou pustíme první, protože je na vozíčku," vysvětluje Naděžda Surmová a dodává, že má ráda v domově pořádek.

Na zájem o volby ze strany klientů jsou zaměstnanci domova důchodců zvyklí. „Máme zde 250 klientů a řada z nich chodí volit pravidelně. Někteří čekají už dlouho před příjezdem volební komise u zasedací místnosti," usmívá se zástupkyně ředitele Ludmila Vejmolová. (ham)