Boleslav Hanzelka se narodil 6. června 1890 v Kopřivnici. Byl vlastně pohrobkem, neboť dva dny před jeho narozením mu zemřel otec na zápal plic. Jeho matka se starala o něj a bratra Emila zcela sama.

„V obecné škole byl natolik vynikajícím žákem, že jej pan nadučitel Vícha nechtěl nechat bez pomoci a zajistil mu přijetí na reálku v Ostravě, kde mu zaopatřil i ubytování u jeptišek, O jeho píli svědčí i to, že se sám naučil latinsky. Na gymnáziu byl opět premiantem, a tak mu pan ředitel jako zcela nemajetnému studentu vyřídil stipendium na techniku ve Vídni,“ vylíčil jeho synovec Karel Hanzelka.

Po Vídni a Brně zakotvil v Prostějově

Na počátku první světové války byl zaměstnán v Kopřivnické vozovce, odkud odešel do Vídně. Tam nastoupil v automobilce Perl.

„Zde se ptaké dostal do jejího užšího vedení a postavil svůj první závodní automobil. S ním pak slavila automobilka mnoho úspěchů, mimo jiné také ve významném závodě v jízdě do vrchu v rakouském Semmeringu. V dobovém rakouském tisku byl však jeho konstruktér uváděn jako Hans Selka,“ uvedl kopřivnický kronikář Karel Rosenkranz.

V roce 1924 Hanzelka Vídeň opustil a po krátkém působení v Brně přichází do Prostějova. Nastoupil jako přednosta konstrukce strojního zařízení závodu Wichterle-Kovařík v Prostějově. V roce 1926 ho vedení firmy jmenovalo vedoucím automobilky Wikov. Boleslav Hanzelka. Klikněte pro zvětšení

„Tuto funkci pak zastával až do skončení výroby automobilů. Za jeho působení byla vyráběna řada osobních, sportovních, závodních, dodávkových a nákladních typů aut vysoké kvality,“ zhodnotil Rosenkranz.

Měl srdce na pravém místě

Velikou oblibu si získal i svým lidským přístupem k zaměstnancům. Nezapomněl totiž z jakých poměrů vyšel.

„V mechanických dílnách automobilky byl zaměstnán dělník rozvážející materiál a rozpracované díly k jednotlivým strojům, kterému náhle zemřela žena, matka několika dětí. Když se to pan Hanzelka dověděl, zavolal si mě a vytáhl z peněženky pět set korun, což v době první republiky byl obnos podstatně značně vysoký.

Řekl mi pak, abych zašel za vdovcem, šel s ním do města a koupil mu černé šaty, košili a polobotky. Příští den jsem donesl panu Hanzelkovi zbytek peněz. Ten se na mě rozzlobil a poslal mě, abych koupil něco dětem. S něčím takovým jsem se pak celý život již nesetkal,“ vzpomínal jeden z bývalých podřízených.

Bohuslav Hanzelka pracoval ve Wikovce až do svých sedmašedesáti let, kdy odešel na odpočinek. Zemřel v Prostějově třetího dubna roku 1961.

Ve šlépějích svého otce pokračoval syn Bohuslav. Ten získal základy v Prostějově a pak pracoval jako konstruktér v Tatře Kopřivnice. Později se stal pedagogem a v roce 1957 získal profesuru na Brněnské technice. Mladší syn Otakar si zvolil dráhu hudebníka a stal se sbormistrem prostějovské Orlice.