Připomeňme si ho trochu netradičně dopisem. Napsal jej Dobroslav Pustaj, politický vězeň, který vyrůstal v rodině, kde ctili republiku, svobodu a demokracii.

„V roce 1948 jako sedmnáctiletý po zkušenostech s násilným uzurpováním moci KSČ v Československu založil s kamarády tajnou protikomunistickou organizaci s názvem Svobodné Československo," vzpomíná jeho manželka Medarda Pustajová.

Cílem této organizace bylo informovat o pravé podobě nového zřízení, propagovat západní demokracii, potlačit komunistický režim a nastolit demokratický systém. V únoru 1952 byl Dobroslav Pustaj za svou politickou činnost odsouzen na pětadvacet let do vězení.

„Šestnáct let a tři dny strávil v Ilavě, Jáchymově, Ruzyni, Leopoldově a ve Valdicích u Jičína," doplnila jeho manželka.

Propustili jej 9. května 1968. I potom zakládal další politické organizace včetně K 231, která byla později zakázána.

Čeští emigranti v Americe ji však obnovili a pokračovali v její činnosti. Těm, svým přátelům, adresoval Dobroslav Pustaj po 17. listopadu dopis, jehož znění vám přinášíme.

DOPIS PANA PUSTAJE

Drazí!

V těchto pohnutých chvílích, ve velkém dojetí, v nadšení, v lásce k lidem dobré vůle, píšu Vám tento dopis. Zde v naší vlasti si mládež právě upravuje svoji budoucnost bojem za svobodu, touhou po pravdě a po vítězství spravedlnosti.

To, co se tady děje a co tu inteligentní formou probíhá bez násilí, nedá se vůbec vyslovit. V euforii a emocích zatím není slyšet všechno, co bychom si přáli, avšak to se napraví.

Jak jste z předešlé korespondence jistě postřehli, tento vývoj se očekával, a kdyby se nestal skutečností, bylo by to tragické a hrozila by občanská válka. Po tom, co jsme prožili, si nepřejeme násilí, ačkoliv i dnes jsme ochotni položit život za naši vlast, pokud ona nastoupí cestu demokracie a svobody.

Líbí se nám, že všechno probíhá bez násilí, bez invektiv a urážek, že nejsme zatrpklí, nikoho nechceme soudit, jako to udělali naši předchůdci, a neupíráme právo na život ani těm, kteří nám jej v minulosti řádně „osladili".

V Praze, Bratislavě, Brně i v jiných městech jsou mítinky mládeže a občanů, vysílá je rozhlas, televize a všechno je jako ve varu. Děkuji Bohu, že jsem se dožil alespoň takovéto satisfakce a dnes vidím, že ani víc než 16 let prožitých ve vězení, nebylo marných. Existuje větší odměna? Ne! Celý život věřili jsme ve vítězství pravdy a spravedlnosti.

Musela uplynout dlouhá doba, než došlo k tomuto „lámání chleba", které se děje bez poprav, bez mříží věznic, bez násilí! My dnes můžeme ukázat, že naše láska k lidem dobré vůle nebyla marná. Že naše odpouštění bylo už dávno velké a muselo se zalíbit i Pánu Bohu! To, co tady v slzách radosti prožíváme, bude pro nás nejhezčím dárkem k letošním vánocům a jsme velice hrdí na naši mladou generaci!

Před dvěma dny v pět ráno mě na autobusové zastávce čekali dva studentští delegáti, aby si se mnou promluvili, protože mě považují za politicky vyspělého dělníka. Tito mladí lidé neváhali celou noc rozmnožovat prohlášení studentského výboru a pak je roznášet po celé republice. Upozornil jsem je na to, že by nemělo jít jen o národní boj, ale i o celoevropskou integraci, protože náš stát a jeho lid se nemůže vytrhnout z evropského kontextu.

Když analyzujeme zdejší fantastickou situaci, víme, že má kořeny v proklamované přestavbě společnosti. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se toto krásné a velké politické dílo začne uskutečňovat, a vůbec nezáleží na tom, zda by to začali dělníci nebo studenti.

Těžkými ekonomickými podmínkami jsou dělníci ubiti. Je jen málo takových, kteří v zájmu dobré informovanosti monitorují dění ve světě i u nás denně, jakoby v druhé směně. Ale pečlivě sledovat dění a pozitivně působit na své okolí se vyplatí. Hlásat lásku a ne nenávist, chránit právo a ne bezpráví a moci být „advokátem chudých".

Nebýt toho, že policie zbila naše studenty tak, že jich víc než 38 zranila, nebylo by pokračovalo tohle velké dění, které ani nemůžeme přirovnat k žádné revoluci v minulosti (ty byly vždy krvavé), ani k událostem kterékoliv země!

Máme vyspělou mládež, přemýšlející a i spravedlivě sobeckou, protože lepší budoucnost tvoří si dnes v mrazu a větru vlastně pro sebe a své potomky. Tento proces se musí zdařit a musíme se doopravdy naučit demokraticky žít.

Nesmíme ani komunistům upírat právo na přesvědčení, i když správně se křičí, že patent na moc nemůže mít žádná politická strana. Jestli dojde k svobodným volbám, už nikdy se nebude opakovat rok 1946, kdy v zemích českých zvítězila KSČ.

S velkým povděkem hodnotíme to, že jste demonstrací v Torontu 26. 11. 1989 podpořili hnutí našich studentů, ale i celého československého lidu! Když tohle oznámili na fóru v Bratislavě, studenti začali křičet: „Celý svět je s námi!" Mnohokrát to opakovali. Do očí mi vešly slzy, myslel jsem na Vás, na všechny, které tvrdé okolnosti bývalého režimu vyhnaly z rodné vlasti do daleké ciziny.

Prosíme Vás, abyste za nás poděkovali těm přátelům, kteří byli v Torontu na demonstraci. Posíláme Vám vřelé pozdravy z vlasti, která si teď zaslouží své jméno, to se již vyslovuje bez atributu (ČSR, ne ČSSR).

Slávek s rodinou.

Evropa, listopad 1989.

close Dobroslav Pustaj poslal po 17. listopadu 1989 dopis českým emigrantům v Americe, aby jim přiblížil, co se v Československu událo. Nazpět jako reakci obdržel například i pohled od svých známých z Toronta.  info Zdroj: archiv Medardy Pustajové zoom_in

close Dobroslav Pustaj poslal po 17. listopadu 1989 dopis českým emigrantům v Americe, aby jim přiblížil, co se v Československu událo. Nazpět jako reakci obdržel například i pohled od svých známých z Toronta.  info Zdroj: archiv Medardy Pustajové zoom_in

Dobroslav Pustaj poslal po 17. listopadu 1989 dopis českým emigrantům v Americe, aby jim přiblížil, co se v Československu událo. Nazpět jako reakci obdržel například i pohled od svých známých z Toronta. Zdroj: archiv Medardy Pustajové