„Děti motivuje, že mohou být v některých cvicích lepší, než mistr světa," usmívá se Šárka Kašpárková.

Na úvod by mě zajímalo, jaký je smysl akce? Co je jejím cílem?

Jednoznačně jde o vedení dětí ke sportu. A také o jejich všestranný fyzický rozvoj. Sportovní disciplíny v tomhle pětiboji jsou poskládané tak, aby k němu pomohly. Jedna se zaměřuje na výbušnost, další na vytrvalost. 

Jakou motivaci pak mají samotné děti? Tedy kromě možného postupu do dalších kol.

Spolupracují s námi na některých akcích i olympionici. Děti s nimi sportují a zjišťují, že mohou být v některých disciplínách i lepší. To je motivuje.

Jsou právě třeba hod medicinbalem nebo skoky přes švihadlo také tréninkové metody, kterými jste vy sama prošla?

Samozřejmě. Pokud lidé sportují, posunuje je to. Hodem medicinbalem například rozvíjíte svou sílu. Při trojskoku pak zase trénujete výbušnost spojenou s koordinací. Jsou to jednotlivé tréninkové ukazatele formy a to nejen v atletice.

Když pozorujete zde na škole žáky při jednotlivých cvicích, překvapuje vás něco? Ať už jde o jejich přístup nebo výkony?

Každý rok jde úroveň okresních kol nahoru. Při prvním či druhém ročníku jsme spíše vyučovali a ukazovali, jak kterou disciplínu správně dělat. Teď je vidět, že se jim děti více věnují.

Vy sama jste stále aktivní sportovkyně?

Atletiku už nedělám, na krajské úrovni ale hraji basketbal.

Vyzkoušela jste tedy jak individuální, tak kolektivní sport. Co vám sedí více?

Dříve jsem si rozhodovala o všem sama v atletice. Dlouho mi pak trvalo, že v kolektivních sportech je tomu jinak. Při nějakém problému na hřišti jsem se třeba půl minuty omlouvala. Někdy z toho byl koš a občas na mě kvůli tomu někdo zařval. To už je ale minulost.