To mají na mysli mého muže, jehož původ rozhodně není moravský. Přiznám se, že odpověď zajímá občas také mne samotnou. Mimo jiné i proto, že samotný Londýn má téměř tolik obyvatel, jako celá Česká republika.

Řekni mi, jak si na stará kolena zvykneš?

Takže jsem před pár dny využila našeho společného letu do Anglie, abych si to s manželem objasnila.

Můj muž pracuje jako jako inženýr auto-designér a kromě Anglie působil také ve Spojených státech, Holandsku, Belgii, Francii Japonsku a Německu, kde je zaměstnaný dodnes. V rámci své profese již spolupracoval na téměř všech významných značkách aut a jeho specializací je mechanika u kabrioletů.
„Řekni mi,“ začala jsem s vyptáváním, „jak si budeš na stará kolena přivykat na Hané?“

Odpověděl jen „Přivykat?“ a překvapeně se ke mně otočil. „Vždyť tam jezdíme skoro dvacet let, tak to snad nebude úplně nová situace“ mrkl na mne „a starý ještě zdaleka nebudu!“

Vzpomínám si, že při první návštěvě ho okamžitě zaujala perfektní rovina Hané. „Člověk skutečně vidí neomezeně do dáli, bez toho, aby mu ve výhledu bránily nějaké stavby,“ pochválil tehdy zdejší kraj.

Čerstvý vzduch, dobré pivo a žádný stres

„A výborné prostředí pro létání“ pochvaloval si. Rád totiž létá s malými letadly a kdekoliv se mu naskytne příležitost, jestli je to už v Africe, Austrálii, nebo USA, neopomene ji využít. Proč by tedy Haná měla být výjimkou, když má stejně dobré podmínky, jako jiné světadíly.

Na co se těší? „Čerstvý vzduch, dobré pivo a žádný stres.“

Vím, že ho tady od samého začátku některé skutečnosti téměř fatálně okouzlily. Třebas když viděl růst zeleninu naživo. V kostelecké zahrádce u mojí maminky tak poprvé spatřil vyrůstat čerstvý hrášek a fazolku. Žertem říkal: „Myslel jsem, že to vše pochází z mrazáku, nebo z konzervy.“

Nikdy se před tím nezabýval, zdali je voda pitná, nebo kam odtéká. S těmito elementárními otázkami se setkal až tady. V peci však zapálit umí bezvadně, protože mívali doma v Anglii krby.

Za ta léta, co se mnou přijíždí na Hanou, se seznámil s mnoha zajímavými lidmi, které si hned oblíbil pro jejich srdečnost.

Nevynechali jsme ani žádné hody a v kosteleckém svazu chovatelů jsme dokonce jednou vyhráli v tombole plato vajec. Manžel tím byl tak nadšen, že to hned telefonoval své matce do Londýna. Ta se ho s příslovečným suchým anglickým humorem zeptala, co s těmi vejci hodlá podniknout.

Prostějov mu učaroval svou krásnou architekturou. Měli jsme možnost v době renovací nádherného secesního městského divadla nahlédnout do zákulisí i do zajímavých místností, s nádhernou výzdobou.

Také na radnici jsme strávili několik hodin prohlídkou, kdy nás provázela mladá dáma mluvící perfektně anglicky. Byl to nevšední zážitek.
Velice rád chodí do Muzea Prostějovska na náměstí a to nejen proto, že jsem tam před pár lety vystavovala. Obdivuje tam bohatou sbírku hodin.

Kdyby tak lidi ještě věděli, že existuje nějaký Prostějov

Procestovali jsme s manželem celý svět. Ale Prostějov si pro nás ponechal svou hřejivou lidskou atmosféru, která je nám citově blízká. U mne je to pochopitelné, protože všichni moji předkové z obou stran mých rodičů pochází z tohohle regionu. Ale u manžela je to skutečný zájem. Občas si posteskne: „Škoda, že se o Prostějově tak málo ví, jistě by zajímal vícero lidí, kdyby vůbec tušili, že existuje.“

Když se ptám, co mu bude na Hané chybět, začne mi vypočítávat, co mu chybět nebude. Je to člověk skromný a nakonec uzavírá: „Internet je k dispozici, satelit bude na střeše, anglický obchod Tesco tu mám také a letiště je i v Brně, takže základ je už přítomný.“
Samozřejmě třeba taková typická anglická snídaně vypadá poněkud jinak, než naše, ale tu dělám i v Německu. A z čeho pozůstává?

Opečená prorostlá slanina, volské oko, pečené fazole v rajské omáčce, velký smažený hřib, několik pečených rajčátek, osmažené masové párečky a tomu bílé toasty. Jako desert ještě toast s máslem a pomerančovou marmeládou.

Ve Francii, kde se snídá jen sladké pečivo s kávou měl vždycky těžký začátek dne. „V Itálii je to horší,“ říkává v těchto situacích, „lidé jen vysrknou espreso a skočí do Ferrari…“

Ale zpět k realitě, tuhle plnou anglickou snídani si dopřává můj muž naštěstí jen o víkendech.