Davidovi se líbí, že se prakticky všichni mladí lidé v Čechách a na Moravě učí ve škole anglicky. Hrozivá jazyková bariéra se tedy postupem času vytrácí. I když je čeština, jako slovanský jazyk, pro manžela velice těžká, přesto přibírá postupem času do svého slovníku další a další nová slova. Hned po první návštěvě mne překvapil, když ukázal na lokálku jedoucí kolem našeho domku a říká: „Modrý vlak.“

Slova k smíchu: zuby a párky

Umí si z kontextu vydedukovat obsah, takže mne občas zastaví, že nemusím překládat, protože, ví o čem je řeč.

Písmeno „H“ se v angličtině vyslovuje jako „ejč“, takže třeba rohlík nebo houska jsou pro nějho nevyslovitelná. Vytvořil si teda pro české pečivo své vlastní slovo: rouska.

To se mi tak zalíbilo, že ho teď používáme oba. Některá slova jsou mu pro změnu k smíchu, jako například slovo zuby nebo párky.
Vzniká zde klasická situace všech národnostně smíšených manželství, totiž že si vytvoří svůj vlastní jazyk.

To se nám s Davidem už skvěle daří, protože žijeme oba v Německu a tak nám kromě českých slov přibyly do slovníku i některé německé výrazy.

Začne to tím, že mi připadá ono slovo pro situaci vhodnější a protože vím, že tomu bude manžel rozumět, klidně ho použiji.
Jednou, když k nám přijel na návštěvu syn, který žije v Kolíně nad Rýnem a umí samozřejmě anglicky i německy, žasnul, jak to spolu mluvíme a když v tom našel zakomponována ještě i moravská slova, tak se dobře bavil.

Trochu jako vlaštovky

Léto v Kostelci na Hané je pohádkové. Může se grilovat na zahrádce a z blízké hospůdky lze donést čepované pivo.
Můj manžel David se někdy rád postaví do vrat a kouká na západ slunce, projíždějící vlaky a kroužící vlaštovky. Máme s nimi něco společného.

Také v zimně odlétáme do teplých krajin. Tuhle tradici pěstujeme po mnohá léta a plánujeme si ji uchovat i do budoucna.
Zajímá nás historie, dějiny a kultura jiných krajin. David všude, kde může, navštíví vojenská, letecká a raketová muzea.

Já mám více zájem o přírodu, zvířata ve volné přírodě a lidi. Hlavně jejich typické chování a projevy na neverbální úrovni, což znamená ve všeobecnosti to, jak se chovají. Tyhle témy jsou totiž náplní mojí profese – psychologie chování, kterou přednáším na institutu v Německu.
A jsem ráda, že nám ladí i manželův smysl pro humor. Je to pro nás oba elixír a doufám, že mu vydrží i na Hané.

Jsem také lady ze Skotska

Jednou mi k narozeninám koupil maličký kousek území ve Skotsku, ke kterému se váže titul, čímž ze mne udělal obtem Lady. A to zřejmě jen proto, aby mohl kdykoliv, kdy se mu zachce, s úsměvem utrousit: „Tc…tohle Lady nedělá…“

Na život na Hané se už ohromně těší: „Mohu se pak učit rovnou hanácky.“

Nebude však zahálet. Plánuje dávat hodiny hovorové angličtiny, která se na školách nevyučuje. Školní akademická angličtina se vší gramatikou a správným hláskováním je výborná a důležitá kvůli literatuře a písemnému projevu. S pouze školní angličtinou však člověk bohužel v komunikaci nevystačí. Hlavně v zahraničí je pak často znevýhodněn a může dojít i k nepříjemným nedorozuměním.

„Člověk prostě potřebuje nabýt zdatnost i v plynulé konverzaci a hovorovém stylu. Tyhle schopnosti já samozřejmě mám a rád se o ně podělím“ – říká David s úsměvem.

Hlas z amplionku oznámil, že se máme připoutat. Letěli jsme s výlučně ženskou posádkou, což bylo docela osvěžující. Letušky se chichotaly, jedna si při uvítání spletla směr letu, ale přistání bylo žensky hladké.

Let nám rychle uběhl a já jsem si ujasnila, že náš život na Hané bude moc fajn. Tak to jsem řekla já. Manžel přidává: well, very fine. A při výhledu do budoucna se učíme společnou frázi: bode to dobré.