Užíval jsem si přitom cestou krásné zasněžené partie vrchoviny nasvícené příjemným sluníčkem. Pochvaloval jsem si i perfektně upravené stopy a s chutí na pivo jsem dorazil k penzionu. Tam už uvnitř či venku odpočívali u nápojů a jídla desítky běžkařů. Právě dosvačila i Kamila Slezáková z Prostějova.

„Je to prostě pohádka,“ prohlížela si zasněně sněhem prozářené okolí. „Kam se hrabou Jeseníky,“ usmála se, popadla běžky a vyrazila směrem ke kříži tyčícím se asi dvě stě metrů nad penzionem.

Před penzionem v tu chvíli zastavil i sněžný skútr šoférovaný Karlem Pořízkou z Bousína, který pomocí něj upravuje každý den běžkařské stopy. Zeptal jsem se ho, kam všude se dá z Drahan na běžkách vyrazit.

„Všemi směry,“ usmál se pod vousy. „Kromě klasické trasy do Protivanova, s odbočkou na Nivu či sem do repešského penzionu Lada, se dá z Drahan vyjet třeba i na krásnou trasu na druhou stranu do Nových Sadů nebo Otinovsi. Ti zdatnější mohou dojet klidně až do údolí Malé Hané,“ nechal se slyšet.

Tak, že bych třeba příště pro změnu vyrazil směrem na ty Sady, přemýšlím v duchu. Předpověď mrazivého počasí pro běžkování zde v okolí Drahan minimálně na několik následujících dnů mi k tomu dává příležitost.

Drahanská vrchovina v zimě OBRAZEM