Čerstvé zážitky z černého kontinentu má prostějovská skautka Irena Košíčková, která část Afriky procestovala letos o prázdninách spolu s kamarádkou s batohem na zádech.

Byli jste se podívat i na místě budoucí školy?

Přímo tam jsme nebyli. Cestovali jsme totiž po Ugandě a Keni, kde jsme navštívili několik podobných škol, které provozují humanitární organizace, například česká Charita.

Jak taková africká škola vypadá?

Jsou to jednoduché domy, třídy nejsou nijak zvlášť vybavené. Někdy nemají ani zasklená okna a dveře nahrazuje otvor ve zdi. To však nepředstavuje problém, protože kvůli velkému horku je potřeba, aby byly místnosti vzdušné. Často se celá třída usadí někde venku a výuka probíhá tam. Místnosti slouží především jako ochrana před deštěm, prudké lijáky trvají v Africe i několik hodin. Pevně ohraničený prostor také pomáhá dětem v lepší koncentraci. Školní jídelny neexistují, vývařovna má podobu velkého hrnce na třech kamenech. Děti si pak s jídlem posedají na zem.

Je takových škol dost?

Když to srovnám třeba s Prostějovem, kde je řekněme deset škol základních a deset středních, tak na stejné území v Keňi nebo v Ugandě připadá tak jedna. Děti tak chodí do školy třeba deset nebo patnáct kilometrů. Bydlí pak přímo ve školní ubytovně.

Jsou školy v Africe bezplatné?

Úplně zadarmo nejsou, děti si musí kupovat školní uniformy a pomůcky. Ale pokud vím, na platy učitelů nepřispívají. Alespoň ne nějak podstatně.

Chodí do školy všechny děti?

Velká část dětí ano. Ale některé musí pomáhat rodičům při zaměstnání a nemohou do školy chodit. Pracují při rybolovu nebo na poli. Hodně dětí také nemá rodiče a vyrůstá na ulici. Ty se musí o obživu starat sami, protože pokud by strávily celý den ve škole, neměly by pak večer co jíst.

Máte nějaký zážitek, který změnil váš pohled na Afriku či Evropu?

I když si člověk zjistí předem nějaké informace a ví že jede do chudé země, tak ho překvapí, jak obrovská chudoba to je. To se až stydí, že žije v tak bohaté zemi, jako je ta naše. A přitom jsou v Africe lidé velice milí, pohostinní a přátelští. Přestože jsme nepatřily mezi turisty, kteří jezdí v autech a rozdávají dolary na potkání, když jsme si sedly s místními dětmi, bylo na nich vidět, jak jsou rády, že se jim někdo věnuje, že jsou pro někoho důležité. A to byl obrovský zážitek.