Sdělila také některé detaily ke smutné události, při níž se především dělnice a dělníci bouřili kvůli obavám z nedostatku jídla. Demonstraci však ukončila střelba.

„Řada lidí padla při útěku, dostali kulku do zad. Stříleli na ně ovšem nezkušení mladí kluci, kteří nezvládli situaci. Smrt těch lidí tak padá především na jejich velitele, který dal rozkaz k palbě," pokračovala primátorka města.

Ani velitel vojáků však podle historických pramenů nakonec neušel špatnému konci. I když ho, jak objasnil Václav Horák z prostějovského muzea, potkal až později.

„Velitel Zapletal byl převelen do Hranic, aby byl mimo dosah prostějovských občanů. Ovšem i tam byl nakonec poznán a následně pronásledován davem. Stalo se tak šestého června 1919. Davu stačil uprchnout jen do budovy okresního soudu, kde se zastřelil," řekl k osudu velitele, jenž měl životy lidí zabitých při demonstraci v Prostějově na svědomí.

Šestadvacátý duben se zapsal do historie města černě. Během hladové demonstrace došlo na střelbu, která na prostějovské dlažbě zanechala třiadvacet mrtvých.

Šestadvacátý duben 1917 se zapsal do historie města černě. Během hladové demonstrace došlo na střelbu, která na prostějovské dlažbě zanechala třiadvacet mrtvých. Foto: Státní okresní archiv Prostějov

Proč?

A co přesně se před devětadevadesáti lety stalo?

„Pravými faktory, které zapříčinily pořádání demonstrací, byly fámy „o špatné budoucnosti" a davová psychóza. Faktem je, že den před střílením vyšli lidé do ulic a vytloukali okna několika budov, například okresního hejtmanství a Národního domu. Když se lidé shromáždili i v den následující, tedy 26. dubna, okresní hejtman Wierer povolal vojenskou posilu z Olomouce. Když se ale demonstrace po výzvách nerozcházela, dal velitel Zapletal rozkaz k palbě," pověděl k průběhu událostí.

Podnětem k samotným demonstracím měl být údajný plán odebrání poukazů na městské zásoby potravin. Během dvou dnů se bouří účastnilo na jedenáct tisíc lidí. Celou událost, včetně jmen zastřelených obyvatel, připomíná pomník na náměstí Padlých hrdinů a další na městském hřbitově. Jedná se také o jedno z mála výrazných krveprolití v prostějovských moderních dějinách. O události se zmiňují i školní osnovy.

Pietní akt v Prostějově k uctění obětí střelby do hladové demonstrace v roce 1917

Pietní akt k uctění obětí střelby do hladové bouře v roce 1917 v Prostějově. Foto: DENÍK/Jiří Kopáč

VÍCE SNÍMKŮ Z PIETY: Připomínáme si 99 let od hladové bouře, v Prostějově tehdy zastřelili 23 lidí

Lidé všímaví i lhostejní

Ne každý však o ní ví. Více než polovina oslovených lidí buď netušila, k čemu se pomník váže, další si nebyli úplně jistí. To však neplatilo o Aloisi Sedláčkovi.

„Byla tam hladová stávka, na které postříleli vojáci lidi. Jak bych to mohl nevědět, chodil jsem kolem pomníku desítky let do práce," sdělil muž.

„Vím, co se tam stalo. Četli jsme si nápis na památníku s dětmi," řekla také Jana Bellová.

Právě povědomí o tom, co se tehdy stalo, je přitom podle primátorky Aleny Raškové velmi důležité.

„Nebylo by špatné, kdybychom si občas připomněli historická fakta v plné nahotě. Je ale také nutné vychovávat další generace tak, aby se už nic podobného nikdy nestalo," uzavřela svůj úterní proslov primátorka města.