Kliknutím zvětšítePři procházce po starém bruselském městě můžete narazit na činžovní dům s pamětní deskou připomínající vypjatou událost, která se odehrála mezi dvěma vynikajícími básníky. Stojí na ní: „Tady stál hotel À la ville de Courtrai, kde 10. července 1873 Paul Verlaine postřelil Arthura Rimbauda.“ Drama, které se mezi dvěma ikonami Prokletých básníků odehrálo po třech letech bouřlivého vztahu, vzbuzuje emoce dodnes.
Deník Gazeta Wyborcza k výročí připravil ve své rubrice Velký formát rozsáhlou rekonstrukci onoho dne. Popsal událost velmi podrobně, dochovala se totiž řada svědectví. Ať už od samotných umělců, či jejich nejbližších, tak i v bruselských policejních archivech.
Poprvé se setkali v Paříži na konci září 1871. Sedmnáctiletý Rimbaud bombardoval o deset let staršího a již známého Verlaina dopisy se svými básněmi. Paul z nich byl nadšen, s odpovědí si ale dával na čas. Nakonec mladíka k sobě do Paříže pozval a poslal mu i peníze na vlak. „Má drahá, velká duše. Pane, pojď. Tady vzýváme Pána. Čekáme zde na Pána!“ napsal mu v odpovědi. Asi si nedokázal představit, jak mu toto setkání totálně zničí život.
Verlaine měl v té době mladou manželku, která mu čerstvě porodila syna. Být dobrým otcem ale nedokázal. Zamiloval se. Oba muži se pravidelně opíjeli, Verlaine i kvůli výčitkám svědomí. Svůj homosexuální vztah bezostyšně předváděli před očima konzervativní společnosti. Rimbaud byl tím aktivním až agresivním v jejich vztahu. Verlaine v záchvatech opilství několikrát zbil svoji manželku. Pokusil se dokonce zaútočit na jejich syna. Žena nakonec od něj utekla i s dítětem k rodičům. A podala žádost o rozvod. A pro básníky začalo tříleté období absolutní svobody.
Život mimo Paříž
Opustili Paříž, žili v Bruselu a Londýně. Tam je dokonce kvůli jejich okázalé homosexualitě sledovala tajná policie. Utápěli se v opilosti, zhýralosti a v tom, co Arthur nazýval „rozpojením všech smyslů.“ Několikrát se rozešli. Ale zoufalý Paul přivolával Rimbauda pravidelně zpět.
Tak se stalo i onen den před střelbou, kdy se za ním jeho milenec vrátil z Londýna. Rimbaud se objevil v bruselském hotelu a jen pramálo ho vzrušila přítomnost Paulovy matky, která přijela za synem z Francie vyděšená dopisem, v němž se jí přiznal k sebevražedným myšlenkám. Rimbaud vášnivě objal depresivního Verlaina, odešli spolu do ložnice, ale po několika hodinách mu sdělil jasně, že dál už spolu být nemůžou. Přesto usnuli v objetí v jedné posteli. Oba opilí.
Ráno se Paul probudil jako první. Byl si jist, že pro ně existuje jen jedno řešení. Snědl snídani v hotelu s pivem, vínem, absintem a několika plátky chleba, a poté vyrazil do obchodu se zbraněmi. Koupil si revolver a krabičku s 50 náboji. Jen s obtížemi do bubínku vložil tři z nich. Po návratu do hotelu zjistil, že Rimbaud již od Verlainovy matky dostal peníze na vlak do Paříže. Matka měla jediný cíl. Aby už ten prokletý Rimbaud vypadl ze života jejího syna. Paul se ale nevydržel jen tak v klidu dívat, jak si jeho láska balí kufr. Vytáhl revolver.
„K čemu ho potřebuješ?“ otázal se Arthur. Verlaine zakřičel: „Je to zbraň proti mně, proti tobě, proti celému světu!“ Když si uvědomil, že výhrůžky s Arthurem nehnou, zamkl pokoj. „Nikam nepůjdeš,“ zasténal. „Ale půjdu,“ odpověděl Rimbaud. „Ukážu ti, co to znamená hned teď odejít," zařval Verlaine a dvakrát vystřelil. První výstřel zranil Artura na levém zápěstí. Rimbaud upadl na podlahu, což mu pravděpodobně zachránilo život. Druhá kulka tak zasáhla jen zeď za ním.
Verlaine utekl do pokoje matky, kam po chvíli dorazil i Rimbaud s krvácející rukou. „Zastřel mě,“ požádal Paul Arthura. Po chvíli se všichni uklidnili. Rozhodli se, že tento počínající skandál před světem utají. Navíc Arthurovo zranění nebylo příliš těžké.
Večer vyrazili na nádraží Gare du Midi, odkud měl Rimbaud odjet do Paříže. Verlaineova ruka byla stále v kapse. Jeho tvář byla šílená. Vedl nebezpečné řeči. Vyděšený Rimbaud zavolal policistu. Strhla se potyčka, která byla pro Paula fatální.
Dva roky vězení
Policista Auguste Michel přivedl všechny tři na policejní stanici v osm hodin večer a nahlásil inspektorovi Josephu Delhalle, že zajistil stále nabitý Verlainův revolver. Inspektor postupně vyslýchal zadržené. Rimbaud a Verlaine se drželi dohodnuté výmluvy, zdůrazňovali, že Paul byl opilý, a celá věc je vlastně nešťastná nehoda.
Objevily se ale jisté maličkosti, které vedli k Delhalleinově nedůvěře: telegram zvoucí budoucí oběť, nákup revolveru, vyhrožování, zamknutí dveří. Vše vypadalo jako úmyslný zločin. Verlain musel vyprázdnit kapsy zamířil do vazby. Rimbauda ani paní Verlainovou nenapadlo, že dopisy a papíry zabavené policií obsahují důkazy o důvěrném vztahu básníků. A trestné činy proti morálce jsou v té době mnohem závažnější než pokus o zastřelení.
Inspektor Delhalle našel v kapsách Verlainova svrchníku i črty básní, jejichž jedním z hlavních motivů bylo explicitní vyznání lásky mladému muži. Verlaine byl proto podroben lékařské prohlídce ve věznici Petits-Carmes. Podle lékařské zprávy se měl v nedávné minulosti dopustit „pasivních sodomitských činů“. Na skutečnosti, že Rimbaud své obvinění stáhl, již nezáleželo. 8. srpna 1873 byl Verlaine odsouzen na dva roky vězení za porušení veřejné morálky.
Odpykal si nakonec dva roky ve vězení v Monsu. Tam mu byl v roce 1874 také doručen rozsudek o definitivním rozloučení manželství a svěření syna do péče matky. S Rimbaudem se Verlaine naposledy krátce setkal ve Stuttgartu. Převzal tam od něj jeho básně, které v roce 1886 vydal pod názvem Básně a iluminace. Dožil v chudobě, věčně opilý absintem a stále více závislý na podpoře přátel. Zemřel 8. ledna 1896 ve věku 51 let. Manifestačního pohřbu „největšího francouzského básníka své doby“ se zúčastnila celá umělecká Paříž.
Rimbaud své dílo veřejně odsoudil, přestal dokonce na nějaký čas psát. Zbytek jeho života pak byl vyloženě dobrodružný. Vstoupil do koloniálního vojska. Na Jávě dezertoval, s cirkusem prošel Švédsko a Norsko. V Etiopii obchodoval se zbraněmi. Přešel somálskou poušť. A nakonec i psal nové básně. Všechny vydal Verlaine. Zemřel na rakovinu 10. listopadu 1891 ve věku 37 let.
15
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
