Kliknutím zvětšítePřed 75 lety, 4. září 1946, se narodil Orlando Sabino Camargo, známý také jako Monstrum z Capinópolisu. Je pravděpodobné, že zavraždil 12 lidí a utloukl nebo podřezal 19 telat. Vinili ho i z řady dalších zločinů, jako jsou krádeže, loupeže a znásilnění.
Přestože byl ve skutečnosti zřejmě jen sériovým vrahem poměrně nízké inteligence a autistického založení, pro místní folklór se stal mýtickým symbolem srovnatelným se slovenským Jánošíkem. Lidé věřili v jeho zázračnou moc a nadpřirozené schopnosti a o jeho činech se vyprávěly legendy. Jak se to stalo? Svůj vliv na to mělo více faktorů.
Nevraždil jen muž, ale i stát
Tím prvním byla skutečnost, že v letech, kdy Sabino vraždil a přepadal osamělé venkovské farmáře (na přelomu 60. a 70. let), vládla v Brazílii vojenská diktatura, jejíž zločiny si s těmi Sabinovými nijak nezadaly.
Podle zprávy brazilské vyšetřovací komise z roku 2014 byly vraždy, mučení i únosy politických odpůrců během diktatury státem schvalovanou praxí. Komise zdokumentovala 191 případů zabitých a 210 případů zmizelých lidí, které měli představitelé diktatury na svědomí.
Za zmínku přitom stojí, že mezi nejčelnější zastánce této diktatury dnes patří brazilský prezident Jair Bolsonaro, který v roce 2019 inicioval přepsání brazilských učebnic, protože vojenský převrat z roku 1964 podle něj nebyl převratem, ale jen institucionální změnou vyžádanou samotnými občany, a následující období (trvající do roku 1985) prý nebylo diktaturou. Současně zrušil dekret z roku 2011, který zakazoval oslavovat události s ní spojené.
Ve světle těchto skutečností je patrnější, jak se mohl stát mýtickým hrdinou obdařeným nadpřirozenými schopnostmi i nepříliš vysoký, hubený, vystrašeně působící introvert, jakým byl Orlando Sabino. Jeho zločiny připisovala řada lidí představitelům diktatury, a naopak jim imponovalo, že se Sabinovi daří (nebo alespoň po nějakou dobu dařilo) policii i vojákům unikat.
S tím byl spojen další faktor, v němž venkovští brazilští farmáři viděli zásah vyšších sil. Sabino se opravdu uměl poměrně rychle pohybovat a přesouvat v náročném terénu, takže se v krátkých časových úsecích vyskytoval na různých odlehlých místech. Lidská fantazie dokonala zbytek.
Tulák po pampách začal vraždit
O tom, kde a jak přišel Orlando Sabino na svět se mnoho neví, údajně se narodil v obchodě s nábytkem ve městě Arapongas na severu jihobrazilského státu Paraná. Jeho rodiči byli chudí zemědělci Jorge Francisco a Benedita Rodriguesová. Po Orlandovi, který se stal jejich prvorozeným synem, měli ještě šest dalších dětí.
Rodiče i s dětmi se dávali najímat na práci k bohatším farmářům. Když bylo Orlandovi necelých dvacet let, stal se svědkem, jak jeho otce zavraždil jeho šéf. Orlando utekl na jinou farmu, a když se po čase vrátil, zjistil, že jeho rodina zmizela. Od té chvíle se stal tulákem. A živobytí si začal obstarávat nejprve loupežemi a brzy i vražděním.
Svou první vraždu spáchal pětadvacetiletý mladík údajně 2. prosince 1971 v obci Patrocínio v oblasti Alto Paranaíba, kam dorazil po dlouhém pěším toulání napříč jihobrazilskými státy. Pravděpodobně se pokusil vykrást farmu místního usedlíka João Bráse Ribeiry, ale ten ho přistihl a mezi oběma muži došlo ke rvačce, z níž vyšel mladší a surovější Sabino nakonec vítězně. Policie začala vraždu vyšetřovat, ale pachatel mezitím zmizel.
O necelé čtyři týdny později zaútočil znovu, tentokrát ve venkovské oblasti Coromandel. Nožem a mačetou tu napadl domkáře Joaquima Lopese da Silvu, jehož chtěl okrást o potraviny. Z Lopesovy chatrče zmizely jeho skrovné zásoby rýže, ovoce a sójového oleje.
Následoval další Sabinův přesun na delší vzdálenost, tentokrát na jih státu Minas Gerais, kde se měl dopustit dalších dvou vražd. Postupně zavítal do Davinópolisu, Ouvidoru, Tupaciguary, Centraliny, Capinópolisu a Canápolisu. V té době se už stával proslulý tím, že se dokáže divokou brazilskou vegetací přesouvat na dlouhé vzdálenosti, což pověrčiví venkovští lidé přisuzovali jeho ďábelským schopnostem.
Skutečnost byla spíše taková, že introvertní, až autisticky založený vrah nepotřeboval po dlouhou dobu žádný kontakt s lidmi a vystačil si v přírodě sám. Pokud se potřeboval nasytit, vyhledal nějakou osamělou farmu a pokusil se ji vykrást. Přistihl-li jej přitom majitel, měl smůlu: Sabino jej okamžitě zlikvidoval.
Monstrózní armádní zátah
Sabinova nezamýšlená poplarita byla vojenské diktatuře trnem v oku, protože prchající jedinec jakoby poukazoval na její neschopnost. Spolu s historkami o zázračných schopnostech tajemného "zbojníka" se tak mezi lidmi šířily i posměšky na vedení státu.
K Sabinovu vypátrání a dopadení bylo proto vyčleněno na 300 mužů z řad policie, vojenské policie a armádního jezdectva i pěchoty, kteří dostali k ruce další vyzbrojené dobrovolníky z řad lovců. Po muži pátraly i vojenské vrtulníky nasazené do venkovské oblasti kolem Capinópolisu.
Pro celý venkov to znamenalo katastrofu. Obrovské množství vojska zdejší kraj zcela neúměrně zatížilo - vojáci brzy vystříleli kvůli potravě více krav, než kolik jich kdy stačil svým srpem sprovodit ze světa Sabino.
Přítomnost takového množství ozbrojených mužů navíc působila spíše výhružně, než uklidňujícím dojmem. Chudí rolníci proto rychle podlehli panice a začali z venkova utíkat do bezpečnějších měst. Na polích tak zůstala nesklizená rýže a další úroda, která městům chyběla, naopak jim přibyli noví strávníci. Obec Capinópolis, v níž sídlil velící štáb operace na zadržení Sabina, málem zkrachovala.
Po sedmnáctidenní naháněčce byl Sabino nakonec zajat 10. března 1972 na břehu řeky Tejuco. Skončila tím zdaleka největší pátrácí operace v celých dějinách státu Minas Gerais. Špinavého a vyhublého Sabino provezla armáda rychle všemi místními vesnicemi, kde ho pokaždé vystavila na veřejném prostranství, aby všichni viděli, že "Monstrum z Capinópolisu" konečně skončilo v rukách zákona.
Z mýtu na desítky let pacientem
Během následných výslechů se Sabino doznal k několika vraždám i krádežím a popsal okolnosti, za kterých k nim došlo, ale podle jeho obhájce Mária José de Farii se stejně tak doznával i k tomu, co neudělal.
"Když se ho zeptáte, jestli založil Brazílii nebo třeba zda bombardoval Hirošimu, řekne vám pokaždé, že ano. Proto jsem naléhavě žádal soudce, aby nechal vyšetřit jeho duševní stav," svěřil se tehdy Faria tisku. Dodal, že nepochybuje o tom, že Sabino zabíjel, ale podle něj bylo důvodem to, že byl psychopatickou osobností neschopnou uvážit dosah svých činů.
Soudce José Affonso da Costa Cortes k těmto argumentům nakonec přihlédl a nechal na konci května 1972 převézt Sabinu z věznice do vězeňské nemocnice, kde měl být dlouhodobě lékařsky sledován. V tomto ústavu pak dopadený tulák a vrah strávil 38,5 roku.
V roce 2008 brazilské soudy rozhodly, že jeho trest již vypršel a že není dále pro společnost nebezpečný, takže může být propuštěn. Rozhodnutí prošlo několikerým přezkoumáním, v důsledku čehož se Sabino dostal ven až 31. srpna 2009. V dubnu 2011 byl přijat do chudobince pro seniory, kde 8. června 2013 zemřel na infarkt. Pohřbili ho na hřbitově Santo Antônio v Barbaceně.
75
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
