Nebýt Wolfganga, zřejmě by její jméno upadlo navždy v zapomnění. Ačkoli šlo zřejmě o nejlepší hudebnici své doby. Před 270 lety se narodila Maria Anna Mozartová. Svět ji nyní zná zejména jako starší sestru slavného Wolfganga Amadea Mozarta. Ale ve skutečnosti i ona byla považována za geniální dítě s mimořádným hudebním nadáním. Měla jedinou chybu - byla ženou. A to v osmnáctém století znamenalo ztrátu jakéhokoli nároku úspěšnou kariéru.

Její rodiče na zplodili celkem sedm dětí, vyššího věku se dožili ale pouze Marie Anna a její mladší bratr Wolfgang Amadeus. Oby dva pak dostali do vínku mimořádný hudební talent.

Jelikož byla starší, jako první se hře na hudební nástroje začala věnovat Nannerl, jak se dívce přezdívalo. Otec jí pak začal vyučovat hru na cembalo, když bylo Nannerl osm let. „Po čase se Nannerlino hraní stávalo stále brilantnějším a její technika dokonalejší. Malého Wolgranga to pravděpodobně okouzlilo a inspirovalo, aby také začal hrát," tvrdí autorka biografie Marie Anny Mozartové a bývalá profesorka dějin hudby Eva Riegerová pro Smithsonian Magazine.

Hudební odborníci se nyní shodují, že k dokonalému rozvinutí talentu Wolfganga Amadea Mozarta přispělo i to, že se hudbě začal věnovat v tak ranném věku.

Hraje mistrovsky

Když otec Leopold viděl, jak se jeho děti zlepšují, již jako malé je vzal na turné po evropských královských dvorech. Nannerl rozhodně nebyla pouze přívěskem obdivovanějšího bratra. Naopak všichni zprvu upírali pozornost hlavně k ní. „Moje holčička hraje nejtěžší skladby, které máme. Neuvěřitelně precizně a excelentně. Je jí jen dvanáct let, ale patří k nejschopnějším hráčům v Evropě,“ napsal v jednom z dopisů z období 60. let 18. století její otec Leopold Mozart.

Na mnichovském dvoře vystoupení dvou sourozenců viděl i hrabě Karl von Zinzendorf. „To malé dítě ze Salcburku a jeho sestra hrály na cembalo. Malý hraje úžasně. Je to dítě ducha, živé, okouzlující. Hra jeho sestry je mistrovská," poznamenal si šlechtic do svého deníku.

Leopold při hodnocení dceřiných schopností nebyl pouze ovlivněn otcovskou pýchou. Podle tehdejších měřítek byla Nannerl považována za mimořádný hudební talent. Mistrně ovládala hru na klavír i cembalo. „V dobových materiálech jsou k ní přiřazována označení virtuos či hudební génius. Okouzlila publikum od Mnichova po Paříž, od Londýna po Curych,“ píše server History Answers.

Kdo napsal symfonii


V roce 1764, když bylo Wolfgangovi Amadeovi Mozartovi pouhých osm let, napsal svoji první symfonii. V smaotném zápisu mu pomáhala právě starší sestra. Hudební historici se dodnes přou, zda Nannerl pouze zapisovala, co jí bratr diktoval, nebo mu i nějak pomáhala s kompozicí. „Pravděpodobně ale hodně diskutovali o tom, co dělá. Vsadil bych se, že mu některé věci navrhla," tvrdí ředitel Hudební školy na univerzitě Carnegie Mellon Noel Zahler.

Zdroj: Youtube

Autorství symfonie je každopádně přiřazováno Mozartovi a o skutečném vlivu Nannerl na podobu díla se už lze pouze dohadovat.

Sestro, skládáš skvěle! 

Hudební kariéra obou dětí pokračovala ještě nějakou dobu. I nadále sklízely úspěchy. O Wolfgangovi Amadeovi se mluvilo stále víc. Nannerl si ale svým mistrovstvím nadále dokázala udržet pozornost. Ovšem v roce 1769 vše skončilo. Ne, že by Nannerl začala hrát hůře. Jen už dosáhla věk osmnácti let. Psalo se osmnácté století, a ať už byl její talent jakkoliv velký, společnost od ní začala očekávat něco zcela jiného, než brilantní výkony na pódiu.

A tento postoj zastával i její otec Leopold. „Dalo by se uvažovat o tom, zda by se takhle choval i v případě, kdyby neměl po ruce syna, na kterého se mohl zaměřit. Protože jeho péče o nadání dětí byla obrovská. Pokud jde o postoj společnosti, nikomu nevadilo, když malá dívka cestovala a vystupovala. U dospělé ženy ale něco takového bylo skandální. A Leopold navzdory Nannerlinu talentu nemohl riskovat, že by zničila pověst jeho obdivuhodného syna," uvádí server History Answers.

Tlak společnosti i vědomí, že nechce jít proti vlastnímu otci, Nannerl odválo z pódií. Zatímco ona se vrátila do Salcburku, její bratr nadále zářil a obdivovali ho v celé Evropě. I když vystoupení už nehrozila, Nannerl nepřestala hrát. Podle všeho rovněž komponovala. Minimálně jednu skladbu složila třeba v roce 1770. Napsala o ní také svému bratrovi. „Moje drahá sestro! Jsem ohromen, jak skvěle skládáš. Skladba, kterou jsi napsala, je krásná," odepsal jí Wolfgang Amadeus.

Bohužel, nejen tohle konkrétní dílo, ale ani žádná jiná skladba, kterou Nannerl napsala, se nedochovala. O tom, jak kvalitní hudební skladatelkou byla se tak nyní můžeme pouze. „Skládala ale až do roku 1784, kdy se vdala," zmiňuje server Classic FM.

Smutná macecha

Z hudebních pódií musela tady Nannerl zmizet již jako osmnáctiletá, aby nepobuřovala. Vdala se až ve svých třiatřiceti letech. V osmnáctém století už byla v takovém věku prakticky za zenitem. Tak, jako neměla štěstí v hudební kariéře, byl komplikovaný i její milostný život.

Do Salcburku, kde žila Nannerl původně jen s matkou, se koncem 70. let 18. století vrátil i její otec Leopold. Jeho blízký vztah se synem Wolfgangem totiž začal dostávat silné trhliny. Neshodli se mimo jiné na tom, koho by si měl mladý hudební génius vzít za manželku. Odcizola je ale také smrt matky.

Nannerl sice s otcem po jeho návratu vycházela poměrně dobře, brzy jí ale bylo jasné, že by si měla najít spíše muže. Jenže to nebylo příliš snadné. Nannerl byla chytrá, a i Leopold si jí vysoce. To všechno zúžilo výběr vhodného partnera. „Nannerl byla vášnivě zamilovaná do muže jménem Franz Armand d’Ippold. Důvod, proč se nevzali, není jasný. Populární teorie ale tvrdí, že vztahu nepřál Leopold. Buď se mu nelíbil nápadník, nebo zkrátka poté, co mu zemřela manželka, potřeboval mít Nannerl doma, aby mu vedla domácnost," zmiňuje server History Answers.

Nakonec se Nannerl v roce 1784 vdala za vdovce s pěti dětmi. Její manželství nebylo šťastné - péče o pět vyvdaných potomků, kteří neměli valné vzdělání, Nannerl unavovala. Jistou oporu měla alespoň v otci. Na druhou stranu tím ale ochladl vztah s bratrem. Který byl navíc i nadále ve při s Leopoldem.

Otec Nannerl mimo jiné pomáhal s výchovou jejích vlastních dětí, které krátce po svatbě porodila. Zejména se staral o dceřina nejstaršího syna, kterého si vzal do péče v raném věku, aby z něj vychoval další legendu. V roce 1787 ovšem Leopold Mozart zemřel, a tak se syn vrátil ke své matce.

O čtyři roky později zemřel i Nannerlin manžel. „Nannerl se vůbec poprvé v životě vymanila z vlivu mužů. Rozhodla se vrátit z vesnice, ve které žila s manželem, do Salcburku. Zde se živila jako učitelka hudby. Navzdory všemu, co prožila, její láska k hudbě přetrvala," uvádí server History Answers.

V roce 1824 Nannerl oslepla. Umírá ale až o pět let později v osmdesáti letech. Ještě než naposledy vydechla, pomohla do konce dotáhnout otcův celoživotní sen - aby se alespoň jedno z jeho dětí zapsalo do historie. Díky tomu, že se rozhodla zveřejnit svojí soukromou korespondenci s Wolfgangem Amadeem a pomohla sestavit jeho životopis, značně přispěla k tomu, že se na geniálního skladatele nezapomnělo. Povědomí o jejím talentu ale už navždy zůstalo v pozadí. Hudební historici si tak dodnes mohou klást otázku, jak asi slavná by Marie Anna Mozartová byla, kdyby žila v jiné době. Době, která by přála i ženám.