Koncem jara 1941 již vrcholily přípravy nacistické válečné mašinérie k operaci Barbarossa, tedy k napadení Sovětského svazu. Ještě před touto operací si však německé jednotky potřebovaly zajistit rumunská naftová pole, poskytující pohonné hmoty pro jejich těžkou techniku. Z toho důvodu došlo také k invazi německých výsadkářů a horských myslivců na řecký ostrov Kréta. Obsazením ostrova chtěli Němci předejít tomu, aby ho jako svou základnu pro vzdušné útoky na naftová pole využilo britské Královské letectvo (RAF).

Pomsta za statečný odpor

Němce přitom při invazi zaskočil tvrdý odpor, s nímž se okupační jednotky setkaly. Pobřeží ostrova bránilo tvrdě a odhodlaně britské námořnictvo a ve vnitrozemí čelily německým výsadkářům řecké, australské a novozélandské jednotky, k nimž se neméně statečně připojili i místní vesničané. Podle pozdější zprávy velitele 5. divize horských myslivců Julia Ringela se nezřídka stávalo, že se na parašutisty po jejich dopadu na zem sesypali místní lidé s noži, sekerami a kosami.

Karl Hermann Frank – Za Protektorátu Čechy a Morava se na Strahovském stadionu konaly vojenské přehlídky, ale také Pražské letní sportovní hry, kterých se často účastnil také státní tajemník Karl Hermann Frank.
Veřejná poprava K. H. Franka: lidé museli mít vstupenku, odsouzený si mumlal

Ostrov nakonec po desetidenní bitvě padl, ale německý Wehrmacht utrpěl při jeho dobývání těžké ztráty. A odpor ze strany místního obyvatelstva německé velení vydráždil. Dočasný velitel Kréty Kurt Student měl proto na přímý podnět nejvyššího velitele Luftwaffe Hermanna Göringa všechny podrobné incidenty vyšetřit a současně zahájit vlnu represálií proti místnímu obyvatelstvu. Jak už to u nacistů chodilo, rozkaz k brutálním odvetným akcím padl mnohem dříve, než bylo dokončeno vyšetřování. Pomsta měla být rychlá, brutální a bez formalit. První ze série těchto bestiálních odvetných úderů představoval právě masakr v Kondomari.

Dne 2. června 1941 obklíčily vesnici čtyři nákladní vozy plné německých parašutistů z třetího praporu Luftlande-Sturm-Regimentu 1 pod velením nadporučíka Horsta Trebese. Šlo o bývalého člena Hitlerjugend a nejvýše postaveného důstojníka praporu, který přežil bitvu o Krétu bez zranění.

Židovští partyzáni z vilniuského ghetta. Korczaková je třetí zprava v horní řadě
Na vlastní oči viděla zrůdnosti nacistů. Pomstila se jako židovská partyzánka

Kondomari se nacházela nedaleko místa jednoho seskoku a v její blízkosti se našlo několik mrtvých těl německých vojáků. Ta se vlivem horka začala rychle rozkládat, a pro Němce jejich stav znamenal "důkaz", že je prý "povraždili" civilisté. Horst Trebes proto nařídil svým mužům, aby všechny vesničany, muže, ženy i děti, shromáždili na návsi. Z mužů bylo vybráno 23 zajatců, kteří byli odvedeni do nedalekého olivového háje, postaveni před popravčí četu a postříleni.

Odvážný německý fotograf

Nebyl to první ani poslední masakr, jehož se německé jednotky na okupovaném území v Evropě dopustily, ale něco bylo v tomto případě přesto jiné - a tím něčím byla přítomnost divizního válečného fotografa Franze-Petera Weixlera.

Na rozdíl od mnoha svých spolubojovníků Weixler nebyl fanatik. Podle poválečného bádání titulu Neos Kosmos, novin národní řecké komunity v australském Melbourne, byl Weixler oddaným křesťanem a členem různých předválečných katolických sdružení.

Po nástupu Hitlera do funkce říšského kancléře v roce 1933 sice vstoupil do NSDAP a stal se dokonce členem SS, ale už o rok později byl z obou těchto nacistických organizací vyloučen. Poté se angažoval v několika protinacistických odbojových skupinách, což vedlo k jeho zatčení. Jeho stíhání ukončila amnestie, ale v roce 1937 přišel kvůli svým politickým názorům o místo v bance, takže se začal živit jako nezávislý fotograf.

Pražské povstání, stavění barikád
Masakr ve škole v Praze: mučení a vraždění neukončil ani policejní hrdina

Poté, co Německo zahájilo válku, byl odveden do wehrmachtu a začal pracovat jako válečný korespondent. V této funkci byl také přivolán k rozpadajícím se znetvořeným tělům nalezených německých vojáků, která měl zdokumentovat coby zdůvodnění připravovaného masakru. Weixler se ale se dvěma nadřízenými důstojníky pohádal. "Tohle neudělali lidé. Ta těla se rozpadají kvůli horku a oklovali je supi. Jestli uděláte to, co chce Göring, bude to prostě vražda!"

Důstojníky ale nepřesvědčil. Čtyři nákladní vozy naložené asi 30 výsadkáři vjely do ulic Kondomari a vypuklo peklo. Parašutisté začali vyhánět lidi z jejich domovů a v jednom z domů našli německou výsadkářskou bundu s dírou po průstřelu v zádech. Velitel praporu Trebes okamžitě nařídil ten dům zapálit.

Následně se zaměřil přímo na lidi shromážděné na návsi. Jeden z vesničanů pochopil, co všem hrozí, a přihlásil se, že výsadkáře zastřelil on. Weixler podle svého poválečného písemného svědectví intervenoval, že nejsou důkazy proti nikomu dalšímu. Trebes byl ale neoblomný a nařídil odvetnou hromadnou popravu.

Mussolini v říjnu roku 1922 během tzv. Pochodu na Řím, jímž si pomohl ke svržení italské vlády a k uchvácení absolutní moci
Poprava bude za úsvitu, uslyšel atentátník. Na Mussoliniho ani nestihl zaútočit

Fotograf patřil k těm vojákům, kteří provázeli vybrané muže do olivového háje, a devíti z nich umožnil útěk. Zbytek, 23 mužů, popravčí četa postřílela. Fotograf začal čin detailně dokumentovat, proti čemuž Němci nebyli - své činy takto zaznamenávali často, jen konečný výběr snímků určených k případnému zveřejnění podléhal přísné cenzuře.

Otřesený Weixler měl ale trochu jiné plány. Na snímcích zachytil všechno: příchod německého praporu do vesnice, shromáždění vesničanů na náměstí, oddělení rukojmí určených k popravě, jejich odvedení do olivového háje, zformování půlkruhu vraždících střelců i vesničany padající pod vražednou salvou.

Když bylo po všem, zeptal se údajně Trebese, zda si uvědomuje, co vlastně spáchal. Důstojník si však pochybení nepřipouštěl. K odvetné akci dostal rozkaz.

Masakry se pak začaly dít na Krétě opakovaně. Jen pouhý den po vraždění v Kondomari byla zničena vesnice Kandanos. Začala vláda teroru, který si vyžádal životy tisíců civilistů a likvidaci mnoha vesnic. Akce Franze-Petera Weixlera však zajistila, že aspoň jednu vraždu nebylo možné zapomenout.

Zločin - a trest?

Fotograf měl film odevzdat svým nadřízeným, ale podařilo se mu tajně pořídit kopie snímků a předat je jednomu příteli v Aténách. Tento čin bohužel nezůstal v tajnosti, takže Weixlera propustili z armády a gestapo ho zatklo. Byl obviněn ze zrady. Prezentace necenzurovaných fotografií neautorizovaným osobám se považovala za hanobení armády a trestala se podle stanného práva smrtí, fotografovi navíc přitížilo to, že pomohl několika vesničanům z Kondomari k útěku.

Fredy Hirsch na Hagiboru.
Byl Žid a gay. Díky Fredymu Hirschovi však byla válka pro děti snesitelnější

Začátkem roku 1944 skončil v mnichovském vězení a válečný soud ho odsoudil k trestu smrti. Život mu zachránilo bombardování Berlína, při němž shořel trestní spis k jeho případu. Výkon rozsudku tak byl posunut až na konec války, a Weixler se díky tomu dočkal pádu nacistického režimu. 

Po válce se do Kondomari vrátil a jeho snímky zveřejnila dvojice řeckých novinářů, Vassos Mathiopoulos a Kostas Papapetrou, mapující celý masakr. Poskytl také písemné svědectví o celém jeho průběhu a o podílu zodpovědnosti Göringa, Studenta a Trebese. Jejich odsouzení tím ale nedosáhl - Göring spáchal ve vězení sebevraždu, aby nemohl být popraven, Trebes padl při bojích v Normandii a bývalý velitel Kréty Student nebyl za zločiny proti civilnímu obyvatelstvu nikdy stíhán.