Chtěli si přivydělat, do dolu šli tajně i s rodinami. Čekala na ně děsivá smrt

Do začátku Vánoc zbýval necelý týden. V uhelném dole Darr, nacházejícím se v oblasti Westmorelandu v americkém státě Pensylvánie, nastupovalo ten den do práce 240 lidí. V jejich řeči byla kromě angličtiny postřehnutelná i německo-maďarsko-česko-slovenská hatmatilka, která byla tehdy dost obvyklá na území střední Evropy, odkud tito horníci převážně pocházeli.

Kromě Němců, Rakušanů, Maďarů a Italů tak pracovalo v dole také několik Slováků pocházejících z tehdejších uherských žup, konkrétně z Gemersko-malohontské župy, jejímž hlavním městem byla Rimavská Sobota, a z Abovsko-turnianské župy v okolí Košic.

Oživlá noční můra v Karviné: po výbuchu metanu leželi všude mrtví lidé a koně

V té době byli šéfové uhelných dolů ke svým dělníkům běžně velmi krutí. Horníkům platili za každý vytěžený vagón uhlí jenom 50 centů a většinu toho, co horníkům vyplatili, získali nakonec stejně nazpátek prostřednictvím podnikových prodejen, což bylo prakticky jediné místo, kde si udření zaměstnanci mohli nakoupit.

Aby si rodiny vůbec něco vydělaly, doprovázely muže v řadě případů potají do dolů i jejich manželky, dokonce i s dětmi (včetně pětiletých), aby jim pomohly s rubáním, a zvýšily tak rodinný příjem. Dne 19. prosince 1907 měl bohužel právě tento zvyk ještě zvýšit tragický dosah nadcházející katastrofy. Důl Darr se kvůli němu stal v některých případech hrobem celých rodin…

Tragický prosinec

Důlní dílo Darr provozovala Pittsburgská uhelná společnost (Pittsburg Coal Company) na Jacobsově potoce nedaleko městečka Rostraver Township ve westmorlanderském okrese v Pensylvánii. Šlo o severovýchodní část Spojených států s rychlým rozvojem těžkého průmyslu, jenž vyvíjel značný tlak na růst uhelné těžby. Ten ale bohužel neprovázela téměř žádná bezpečnostní opatření, což vyústilo v to, že prosinec 1907 se stal ještě před explozí v dole Darr jedním z nejtragičtějších měsíců v historii amerického hornictví. 

Už 1. prosince došlo v Pensylvánii k výbuchu dolu Naomi ve Fayette City, po němž zůstalo 34 mrtvých horníků. Na Mikuláše následovala další katastrofa v dole Monongah v Západní Virginii, která zabila dokonce 362 horníků. A dne 16. prosince, pouhé tři dny před explozí v dole Darr, přišel výbuch v dole Yolande v Alabamě, kde zahynulo 57 horníků.

Probuzený zabiják. Před 70 lety v dolech na Ostravsku rozpoutal chtíč peklo

Všechna tato důlní neštěstí měla několik věcí společných. Hlavní příčinou bylo zanedbávání bezpečnostních pravidel. Ve všech dolech se prováděly odstřely za pomoci černého prachu, a to navzdory tomu, že se v nich hromadil také uhelný prach a že v té době již bylo z Anglie známo, že tento prach je vysoce výbušný. Všechny doly také "plynovaly" neboli se v nich uvolňoval metan, a většina z nich byla jen špatně větraná.

To se stalo bohužel osudným také horníkům na Jacobsově potoce. Krutou ironií je, že kdyby stačili ten osudný den vyrubat ještě 12 metrů uhlí, dostali by se k nové ventilační šachtě, kterou společnost vyhloubila právě proto, aby zlepšila provětrávání dolu. Její vybudování prosadil krátce předtím důlní předák H. S. Campbell, jenž si na plynování a špatné větrání v dole Darr už dlouho stěžoval. Své ženě se dokonce zmínil, že kvůli tomu nemůže na Vánoce ani pomyslet.

Na jeho naléhání nakonec společnost do dolu novou větrací šachtu skutečně zapustila, jenomže pro 239 lidí to bylo příliš pozdě. A jednou z obětí neštěstí se stal právě předák Campbell, který před ním tak zoufale, ale marně varoval.

Výbuch pod zemí

K explozi došlo půl hodiny před polednem. Výbuch okamžitě zabil všechny lidi v dole, jediný horník, který přežil, měl štěstí proto, že se krátce předtím vzdálil od ostatních. Udávané číslo 239 mrtvých přitom není možná konečné, protože kvůli již zmíněnému neblahému zvyku tajného zapojení žen i dětí do práce se nikdy úplně přesně nezjistilo, kolik lidí v dole vlastně bylo.

Telegram o tom, že v dole Darr došlo k dalšímu důlnímu neštěstí, dostalo ministerstvo dolů v Harrisburgu kolem třetí hodiny odpoledne. Na místo, kde v tu dobu již pracovali hasiči, vyslalo okamžitě tým báňských inspektorů, kteří měli jednak pomoci při záchranných pracích, jednak vyšetřit příčiny katastrofy.

Mělo jít o oslnivé vystoupení. Z cirkusu se ale stal masový hrob, především dětí

Bohužel, rozsah katastrofy na místě rychle ukázal, že zachránit nebude koho. "Exploze byla tak strašná, že bylo nemožné, aby se z ní někdo dostal živý. Z lidí uvnitř unikl pouze jediný horník, který již dříve odešel z porubu," vypověděl později jeden z inspektorů, jehož svědectví zachytily webové stránky US mine disasters. 

Vyprošťování těl probíhalo zdlouhavě, protože nejdříve bylo potřeba předejít rizikům dalších výbuchů a podzemních požárů, a poté bylo nutné opatrně odstraňovat závaly chodeb. Do 27. prosince se podařilo najít 220 těl, vyhledávání ostatních přenechali inspektoři důlní společnosti. Je nyní čekal jiný úkol: určit, proč ke katastrofě došlo.

Hornické kahany s otevřeným ohněm

Ukázalo se, že den před katastrofou, 18. prosince 1907, ohradil velitel důlních hasičů část porubu s tím, že zakázal vstupovat do této oblasti s otevřeným ohněm. Zdůvodnil to právě zvýšeným rizikem výbuchu kvůli hromadícímu se uhelnému prachu kombinovanému navrch s unikajícím metanem.

Jenže výslechy lidí, kteří byli s horníky v kontaktu předtím, než sfárali do dolu, potvrdily, že řada chlapů si sebou zapálené kahany nesla. Závěr vyšetřování tedy zněl, že někteří z horníků vstoupili se zapáleným kahanem i do ohrazené oblasti a plamínek v kombinaci s třaskavou směsí ve vzduchu dokonal zbytek. Vyšetřovatelé tím zcela zprostili zodpovědnosti Pittsburgskou uhelnou společnost a nechali celou vinu na mrtvých havířích.

Za výbuch v dole Doubrava rozsudky smrti. Tragédie ničila životy i po letech

S tím se ale nesmířili pozůstalí zabitých horníků, kteří začali pobouřeně poukazovat na to, že se jednak důlní inspekci nepodařilo přesně určit, kde vlastně k explozi došlo a zda tedy její epicentrum bylo skutečně právě v té oblasti, již šéf hasičů ohradil, jednak na to, že společnost ani po hasičově varování používání důlních lamp s otevřeným ohněm nezakázala.

Změny verdiktu o nevině společnosti nedocílili, ale dosáhli alespoň toho, že kahanům s otevřeným ohněm učinila společnost konečně přítrž. Katastrofa spolu s předchozími explozemi také přiměla vládu Spojených států amerických ke změně důlních předpisů na federální úrovni, aby se práce pod zemí stala bezpečnější.

Peklo v Oppau. Jedna z největších nejaderných explozí dějin vymazala město

Pittsburgská uhelná společnost obnovila provoz v dole Darr v roce 1910, ale už ho nikdy nenazývala Darr a používala ho jednoduše jako vstup do přilehlého dolu Banning číslo 3. Rok před vypuknutím první světové války zaměstnával tento důl 350 osob a jeho horníci z něj ten rok vytěžili na 155 tisíc tun uhlí.