Kliknutím zvětšíte"Rok 1941 byl pro mě hodně zvláštní. Měla se ze mě stát školačka. A pak - válka… Fronta se k nám rychle blížila, ale navzdory tomu zamířily 1. září do škol v Melitopolu proudy slavnostně vyšňořených dětí jako kdykoli jindy, i když ztenčené. My jsme začali chodit do nové, čerstvě postavené školy číslo 11. Byla považovaná za jednu z nejlepších ve městě," vzpomínala v roce 2000 na válku melitopolská rodačka L. Fesenková, která v roce 1941 nastupovala do první třídy a jejíž vzpomínky uchoval server V Melitopolu.
V té době netušila, že nebude dlouho trvat, a většina škol ve městech a obcích kolem Azovského moře se obrátí v trosky. Týkalo se to bohužel také Melitopolu. Město padlo do rukou Němců v pondělí 6. října 1941. O dva dny později, právě před 80 lety, Němci obsadili také strategické ukrajinské přístavy Mariupol a Berďansk. Celá bitva o Azovské moře skončila totální porážkou Rudé armády. Prohraná bitva ale neznamenala prohranou válku.
Němci se blíží
Melitopol se připravoval na válku již od napadení Sovětského svazu. Koncem června obdržely jeho městské úřady od regionu pokyn, aby začaly chystat evakuaci průmyslových podniků i obyvatel na východ, a 30. července 1941 skutečně vyrazily první vlaky s lidmi a průmyslovým zařízením do zázemí. Během srpna a září bylo takto vypraveno více než 2000 vagonů. Z města byl evakuován zejména tamější průmysl: výrobna čerpadel a kompresorů, autoopravna, kovozpracovatelská továrna, konzervárna, masna a další…
Současně se město připravovalo k obraně. Více než 6000 obyvatel města hloubilo lopatami a krumpáči zákopy podél Dněpru a kolem celého města i v jeho ulicích a dalšími komunikačními zákopy propojovalo jejich linie. Na budování obrany se podíleli i dělníci a horníci z Donbasu.
Všude se objevovaly protitankové příkopy, často až tři metry hluboké a osm metrů široké. V ulicích lidé stavěli barikády z kulatiny a kolejnic, dřevěné přehrazovací palisády a protitankové zátarasy.
K městu se mezitím blížily 11. německá armáda skupiny Jih, která si dobytím Kyjeva otevřela cestu na Krym. V ústrety jí 26. září vyrazily dvě armády sovětského jižního frontu, devátá a osmnáctá, které postupovaly podél severního pobřeží Azovského moře.
Tato vodní plocha je považována za část Černého moře, s nímž ji pojí Kerčský průliv. Leží mezi Krymem na jihozápadě, jižní Ukrajinou na severu a ruskou Kubání na východě. Na pobřeží Azovského moře se nacházejí významné ukrajinské přístavy Berďansk a Mariupol a ruský přístav Taganrog (v roce 1941 patřily všechny tři Sovětskému svazu). Bylo zřejmé, že ten, kdo je ovládne, bude mít volnou cestu ke Krymskému poloostrovu a k průmyslovému jihu Ruska.
Rumunům pomohly esesácké tanky
Sovětský jižní front se pokusil 26. září Němce zatlačit, ale neúspěšně. Podařilo se mu sice donutit k ústupu rumunskou 3. armádu, bojující pod německým velením, ale jeho postup se zastavil ve chvíli, kdy Rumunům dorazila na pomoc 1. německá tanková divize Leibstandarte SS Adolf Hitler pod velením polního maršála Ewalda von Kleista. Ta se doslova přihnala a její ofenzíva Rudou armádu zcela zaskočila. Už 3. října se museli dát sovětští vojáci na ústup, aby se vyhnuli obklíčení.
Němci teď útočili na přístupových cestách k moři ze západu, ze severu i z východu. Do ulic Melitopolu pronikli poprvé v neděli 5. října, o den později město ovládli. A osmého října padly i přístavy Berďansk a Mariupol plně do rukou nacistů.
S tankovou divizí Leibstandarte se spojil ještě XIV. německý motorizovaný armádní sbor pod vedením Gustava Antona von Wietersheima, a již 7. října obklíčil sedm divizí Rudé armády v oblasti mezi oběma zmíněnými přístavy. Sovětské armády se zde dostaly do kleští a uvízly v takzvané černihivské kapse, pojmenované podle dalšího přístavu Černihiv (rusky Černigov), ležícího na řece Desně.
O čtyři dny později byla bitva u konce. Sovětské armády byly německým vojskem úplně zničeny. Kolem 50 tisíc sovětských vojáků v bitvě padlo, dalších 106 332 mužů Němci zajali. Rudá armáda ztratila v černihivské kapse 212 tanků a 776 děl, jež byly buď zničeny, nebo padly do rukou nepřítele.
Sami Němci přitom utrpěli ztráty nepoměrně nižší: od 21. září do 10. října ztratily rumunská 11. armáda a německá 1. tanková divize dohromady jen 12 421 mužů.
Němci spustili obvyklý teror
Po dobytí Melitopolu reagovali jeho obyvatelé na okupanty nejednoznačně. Někteří se jich báli, bylo ale také dost těch, kteří v nich viděli osvoboditele před protiukrajinským sovětským terorem a podle serveru "V Melitopolu" byli ochotni uvítat je po slovanském zvyku chlebem a solí.
Moc si tím ale nepomohli, protože nacisté začali okamžitě po jeho obsazení zavádět v městě své vlastní obvyklé "pořádky", a to v roce 1941 znamenalo na Ukrajině jediné: vlnu teroru proti civilnímu obyvatelstvu.
Začalo to masovým zatýkáním komunistů, členů Komsomolu (sovětské komunistické mládežnické organizace) a odborářů. Střela do týla ale čekala i řadu úplně obyčejných lidí, protože spontánně prováděné pouliční vraždy byly jedním z nejčastějších průvodních znaků německé okupace Ukrajiny.
Řada obyvatel města byla také odvlečena do provizorně zřízených věznic, za něž posloužily budovy po vyklizeném závodě na výrobu čerpadel a kompresorů a po evakuovaných železárnách, a do koncentračních táborů vytvořených ve vesnicích Vozněsenka, Konstantinovka, Terpeně a Spassky.
V okupovaném Melitopolu sice zůstaly také podzemní sabotážní a průzkumné skupiny, jež chtěly začít vyvíjet proti okupantům záškodnickou činnost, ale brzy doplatily na zradu z vlastních řad. Tragédie postihla například desetičlennou skupinu velitele A. P. Chugunova, jejíž tři členové (podle melitopolských historiků šlo o I. M. Romanovského, A. G. Ljachova a V. I. Kukuškina) odmítli proti nacistům vystoupit, a Romanovskij navíc skupinu zradil.
Velitel Chugunov byl na základě jeho informace již 14. října 1941 zatčen a zastřelen a nacisté brzy vypátrali i další. Poprava zastřelením čekala ještě dva členy skupiny: V. F. Misjurina a E. G. Petruchina, několik ostatních odbojářů (včetně Misjurinova bratra) ale smrti uniklo a později se připojilo k jiné podzemní skupině, které velel A. A. Kostenko. Až do osvobození Melitopolu v roce 1943 však nedosáhlo odbojové hnutí takové síly, aby Němce vážněji poškodilo.
Postup na jihu zastaven
Dne 24. října dobyli Němci Charkov a Kleistova 1. tanková divize obsadila ještě v témže měsíci Donbas. Rumunská 11. armáda pod velením německého polního maršála Ericha von Mansteina měla volnou cestu k dobytí Krymu. Němci ovládli pobřeží Azovského moře a v listopadu dobyli Rostov, jejich síly však byly současně vážně vyčerpány. I když neutrpěli velké ztráty, byly jejich zásobovací trasy nataženy na samou míru únosnosti a po celé délce byly ohrožovány útoky partyzánů.
V listopadu navíc začalo mrznout, což vyřadilo část německých tanků, v nichž zamrzaly kapaliny. Tankový velitel von Kleist marně posílal Hitlerovi varovné depeše, že je levý bok jeho divize zranitelný a jeho tanky ztrácejí funkčnost. Nikdo ho nebral na vědomí.
Postup skupiny armád jih se zastavil a v druhé půli listopadu přišel sovětský protiútok, jehož účelem bylo znovu dobýt Rostov. Hitler zakázal německým jednotkám město opustit.
Velitel skupiny armád Jih, německý polní maršál Gerd von Rundstedt odmítl tváří v tvář náhlé sovětské přesile vůdcův rozkaz uposlechnout. Hitler ho proto sesadil a nahradil polním maršálem Walterem von Reichenau, ten však po příchodu na frontu zjistil, že Rundstedt má pravdu. Rozhodl se proto svého předchůdce podpořit a apeloval na Hitlera, aby schválil stažení 1. tankové divize z města.
Hitler konečně ustoupil a Kleistovy tanky se z Rostova stáhly zpět na linii řeky Mius v Taganrogu. Byl to první významný ústup německé armády během druhé světové války. Již brzy měl následovat další.
6
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
