Ministra zdravotnictví Jana Blatného vystřídal Petr Arenberger. Co této čtvrté změně v čele resortu říkáte?
Je to záležitost hnutí ANO, my do personálních otázek koaličního partnera nemluvíme.

Musel Jan Blatný odejít, protože si to přál prezident Miloš Zeman?
Především je to převzetí odpovědnosti za přešlapy při zvládání pandemie, za to, že pan ministr Blatný nedovedl veřejnosti některé kroky vysvětlit. Nemohu komentovat, zda to bylo přání pana prezidenta, je to věc premiéra Babiše.

To by vás ale zajímat mělo, neboť prezident veřejně sdělil, že z vlády byste měl odejít i vy, takže jste zřejmě na řadě. Mluvíte o tom s předsedou ČSSD Janem Hamáčkem?
Krátce jsme o tom hovořili. To, kdo zastupuje sociální demokracii ve vládě, je její záležitost.

Pokud na sjezdu neuspějete, možná Jan Hamáček na vaši výměnu kývne.
Nezaznamenal jsem v ČSSD nespokojenost s tím, jak vedu českou diplomacii a jaké postoje zastávám. Vždy jsem byl přesvědčen, že sociální demokracie jako proevropská strana musí dělat proevropskou zahraniční politiku.

O složení vlády ale nakonec rozhoduje premiér a Andrej Babiš na vaši adresu řekl, že byste „měl kopat za české zájmy, nikoliv za zájmy cizích zemí, jak máte ve zvyku“.
Vždy kopu za české zájmy, takže nevím, na co pan premiér narážel. Jen jsem se pozastavil nad tím, že jsme možná přišli o 70 tisíc vakcín.

Konkrétně jste řekl, že při posledním sporu o rozdělování vakcín v rámci Evropské unie Babiš selhal a měl by za to převzít odpovědnost. Udělal chybu, když se spojil s Rakouskem a Slovinskem?
Evropská unie nám projevila solidaritu, když nám nad rámec objednaných vakcín dala sto tisíc dávek, ale je otázka, zda jsme nemohli s portugalským předsednictvím jednat aktivněji, abychom dosáhli ještě lepšího výsledku.

Máte dojem, že premiér má s principem solidarity problém?
Jako sociální demokrat věřím v solidaritu, je to schopnost přijímat i dávat pomoc v době, kdy si to můžeme dovolit. Pandemie se netýká jen Evropské unie, ale celého světa, a není možné dopustit, aby třeba země západního Balkánu nebyly proočkovány. Naše zájmy můžeme často prosazovat právě tím, že budeme solidární. Problémy, které vznikají jinde, se nás brzy mohou velmi těsně dotknout. Viděli jsme to například u migrační krize, kdy jsme pomáhali s uprchlíky v Jordánsku, v Libanonu a jinde, čímž jsme předcházeli tomu, aby se to řešilo v Evropě.

Proč jste se rozhodl vyzvat Jana Hamáčka, který má poměrně silnou pozici v ČSSD i ve vládě?
Sociální demokracie se nemůže smířit s tím, že má 4,5 procenta preferencí, a usilovat jen o překročení pětiprocentní hranice. Potřebuje vítězného ducha a bojovat za zájmy zaměstnanců a všech, kteří se živí tvrdou prací a chtějí mít slušný život. Ve straně je velmi silné volání po změně stylu politiky, po živé vnitrostranické debatě, po kvalitním odborném zázemí. Chtěl bych, aby strana dala prostor odborníkům a našla nové tváře.

Kde je chcete hledat?
V posledních týdnech jsem se intenzivně bavil s našimi členy a ukázalo se, že je tady spousta nadšených lidí, kteří jsou ve své oblasti špičkami. Na komunální úrovni máme skvělé osobnosti, na nichž bychom měli stavět. Nejdu na sjezd ČSSD jen jako kandidát na předsedu, ale také jako člověk, který chce vést krizový tým. Ten by měl sociální demokracii znovu nastartovat a vrátit důvěru veřejnosti v ČSSD jako nositelku hodnot, jimž věří třetina našich občanů.

Kam se ta důvěra ztratila, když jste ve vládě prosadili například proplácení prvních tří dnů nemocenské, zvyšování minimální mzdy, náhradní výživné za neplatiče a tak dále? Vidíte problém v tom, že jste tak činili v koalici s ANO?
Především vidím, kam ta spolupráce směřuje, a jsem přesvědčen, že do budoucna ČSSD s hnutím ANO nemůže spolupracovat. Musíme připravit Česko na náročnou etapu po pandemii, chceme, aby účet za covid neplatili obyčejní lidé, zaměstnanci, sociálně slabší skupiny, rodiny s dětmi. ČSSD musí být stranou, která ví, co přijde v podobě nových technologií a jejich dopadu na zaměstnanost. Ukážeme, že umíme dělat rozumnou hospodářskou politiku, abychom jako celek byli bohatší společností.

Jan Hamáček uvedl, že ve vaší vizi žádnou věcnou alternativu nenašel. Máte ve svém programu něco konkrétního, čím byste nejen delegáty, ale hlavně voliče přesvědčil?
Od loňského roku se podílím na připomínkování Národního plánu obnovy. Chci, abychom investovali do lidí, připravili je na změny na trhu práce, soustředili se na zelenou ekonomiku, ale zároveň se podívali na to, co bude pandemie znamenat pro veřejné rozpočty.

Takže chcete zvyšovat daně?
Sociální demokracie musí být po volbách připravena přispět ke konsolidaci veřejných rozpočtů, ať už přenesením větší daňové zátěže na nadnárodní společnosti nebo snížením daňového zatížení práce, revizí daňových výjimek či omezením dotací pro velké firmy.

Neměla z tohoto hlediska skončit vaše vládní spolupráce s ANO ve chvíli, kdy prohlasovalo s ODS daňový balíček včetně snížení daně z příjmu fyzických osob na patnáct procent ve chvíli, kdy máme půlbilionový rozpočtový schodek?
Spolupráce s hnutím ANO měla podle mě skončit v létě 2019, kdy nebyla naplněna koaliční smlouva a premiér nedokázal prosadit kandidáta ČSSD na post ministra kultury. Tam se ukázalo, že ve vládě chybí respekt mezi partnery. Samozřejmě prohlasování daňového balíčku byl další moment, s nímž se nemohu smířit.

Bavíme se o letech 2019 a 2020. Pokud jste neuspěl se svým pohledem na věc, proč jste v Babišově vládě zůstal?
Protože jsem si uvědomoval, jaké byly alternativy. My jsme se skutečně obětovali, aby tady nedošlo k něčemu horšímu. Stačí si vzpomenout, co nastalo v Rakousku, když byli do vlády přizváni Haiderovi Svobodní. I u nás hrozila spolupráce ANO, komunistů a SPD, což by pro postavení České republiky rozhodně nebylo dobré. Vůbec si nedovedu představit, jak by vypadala naše zahraniční politika, kdyby ji řídili Vojtěch Filip nebo Tomio Okamura s Andrejem Babišem.

S kým byste ale chtěl po volbách spolupracovat? Hamáček trochu posměšně naznačuje, že když předem odmítáte ANO, KSČM, ODS, TOP 09, tak vám skoro nikdo nezbývá.
Pouze říkám, že ČSSD po dvou obdobích spolupráce s hnutím ANO už v ní nemá pokračovat. Možné programové průniky ale vidím u STAN a Pirátů. Ti mají podobný pohled na sociální oblasti, některá hospodářská témata, ochranu životního prostředí. Naopak ho nenacházím u konzervativních pravicových stran.

Podporujete předvolební koalici ČSSD a Zelených?
Pokud dostanu důvěru delegátů, chci pokračovat v započatém jednání. Máme hodně společných programových bodů, ale i dost těch, které nás dělí. Chtěl bych od Zelených slyšet, jaké jsou jejich představy o spolupráci. A přiznávám, že v některých regionech jsou k ní lidé na obou stranách rezervovaní. Mně ale smysl dává, koneckonců v krajských volbách jsme s ní slavili úspěch ve Zlínském či Královéhradeckém kraji. Pro mě je cestou do budoucna silné levicové hnutí, které nabídne alternativu současné politické reprezentaci. Chceme moderní sociální stát, který chrání práva zaměstnanců.

Neobáváte se, že pokud se spojíte se Zelenými, budete jen jakýmsi béčkem Pirátů?
Piráti nejsou levicová strana. So-ciální demokracie se Zelenými určitě nebude jen jejich přívažkem. Nechci opouštět tradiční sociálnědemokratická témata, jako jsou spolupráce s odbory či ochrana sociálních jistot zaměstnanců. To neznamená, že se nemáme soustředit na ochranu životního prostředí a modernizaci průmyslu.

Nejsou mnozí voliči ČSSD spíše lidé, kteří odmítají Piráty i Zelené, přejí si hlavně hustou sociální síť, nemají příliš vřelý vztah k evropské integraci a volili Miloše Zemana?
Sociální demokracie vždy byla pokroková strana, která nezaměňuje vlastenectví za nacionalismus. Mít rád český květák neznamená, že odmítám všechny cizí. My jsme tradiční evropské hnutí a dobře si uvědomujeme, že většině problémů můžeme čelit jen společně.

Jakou roli ve vašem odhodlání vést ČSSD hraje osobnost bývalého europoslance a neúspěšného kandidáta na post ministra zahraničí Miroslava Pocheho?
Miroslav Poche se mnou spolupracuje řadu let, občas si spolu vyjedeme na kolo nebo si dáme pivo. V mém rozhodnutí ale hráli hlavní roli lidé v regionech, kteří mají na situaci v ČSSD podobný pohled jako já, ať už je to Martin Netolický, Michal Šmarda, komunální politici Filip Smola ze Železné Rudy, Michal Pobucký či Igor Bruzl ze severní Moravy. Právě s nimi chci postavit silný tým, protože so-ciální demokracie by měla uspět nejen ve sněmovních, ale také v komunálních volbách. Musíme se vrátit k principu stavění strany odspodu, od řadových členů.

Říkal jste, že chcete představit vizi rozvoje České republiky po covidu. Jako šéf diplomacie ale musíte přemýšlet i o mezinárodních souvislostech. Třeba o tom, co bude s Unií, když ve Francii vyhraje prezidentské volby pravicová nacionalistka Le Penová a v Německu parlamentní volby levicoví Zelení. Jaká bude role České republiky?
Tyto dvoje volby určitě budou mít zásadní vliv na podobu evropské spolupráce v dalších letech. My se na to připravujeme, rozvíjíme vztahy s Německem a Francií, ale intenzivně hledáme i spolupráci se skandinávskými či jihoevropskými státy. Nebojím se však, že by Evropská unie byla na pokraji svých sil. Jsem pragmatik a vím, že přes všechny chyby neexistuje lepší cesta, jak předcházet tragédiím minulého století, než je spolupráce evropských národů. Koneckonců i teď se ukázalo, že kdyby Unie měla víc kompetencí při koordinaci boje s pandemií, bylo by to lepší, nikoliv horší.

Spíš jsem se ptala na to, zda má Česko nějaký plán, jak aktivně bránit eventuálním odstředivým tendencím v Unii, které započaly brexitem a pokračují třeba náznaky spojenectví mezi italským nacionalistou Salvinim a premiéry Maďarska a Polska Orbánem a Morawieckým.
To děláme již delší dobu. Posilujeme spolupráci se státy severní Evropy, pobaltskými zeměmi, ale hledáme spojence i tam, kde jsme dříve moc aktivní nebyli, například ve Španělsku nebo Portugalsku.

Shodou okolností zeměmi se socialistickými vládami?
Jsou to pro mě partneři, s nimiž bychom měli obnovit těsné kontakty i jako sociální demokraté. Dnešní Evropská unie je především ekonomickým projektem, ale pro mě je důležité, aby byla vnímána také jako sociální projekt, který chrání běžné občany před negativními dopady globalizace a moderních technologií. Nejsme jenom společný trh, ale evropská solidární společnost. Jsem rád, že portugalské předsednictví pod socialistickým premiérem Costou chce letos uspořádat první sociální summit, který by měl posílit sociální soudržnost v Unii.

Uvažujete-li jako politik v horizontu několika let, zaráží mě, že jste v debatě o dostavbě Jaderné elektrárny Dukovany nepoložil otázku, zda opravdu potřebujeme něco, co bude hotové za dvacet let, tedy v době, kdy bude energetika úplně jinde. Svět se například upíná k menším modulárním jaderným blokům.
Mně na té debatě o Dukovanech vadí především to, že se směřování české energetiky vytrhuje z širšího kontextu. Jsem zastáncem rozumného přístupu k jádru, určitě ještě nějakou dobu budeme potřebovat stabilní zdroje v podobě jaderných elektráren. Budoucnost je ale také ve využívání obnovitelných zdrojů, v rozvoji nových technologií, jako je vodík. Bohužel tyto věci nezaznívají. V následujících čtyřech letech podle mě bude nutné přehodnotit státní energetickou koncepci s ohledem na nové technologie a zabezpečení bezpečných a cenově dostupných dodávek elektřiny domácnostem.

Je tedy moudré se vůbec do tendru na Dukovany pouštět?
Určitě bychom měli hledat cestu k rychlé shodě napříč politickým spektrem, jak takto zásadní strategický projekt postavit. Ze střednědobého pohledu tuto elektrárnu potřebovat budeme, ale zároveň bychom měli debatovat například o podpoře komunitní či domácí energetiky. To jsou trendy, na které reagujeme pomalu, a přicházíme tak o řadu příležitostí. Decentralizovaná energetika nabízí nová pracovní místa i zajímavé ekonomické výzvy pro české firmy.

Aktuálně ale platí, že vláda oslovila čtyři zahraniční společnosti včetně Rosatomu s bezpečnostním dotazníkem k dostavbě Dukovan. Pokud příští vláda ruského uchazeče bez ohledu na technické parametry okamžitě vyřadí, nezmrazí to na roky jakékoli vztahy s Ruskem?
Bezpečnostní hledisko je samozřejmě zásadní, ale je také důležité, jak můžeme využít potenciál českých firem jako subdodavatelů a jak prostřednictvím strategického projektu podpoříme spolupráci našich a zahraničních podniků v oblasti nových technologií. My se bavíme pořád dokola o Rosatomu, ale třeba předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová říká, že právě z toho širšího pohledu by dávala smysl spolupráce s korejskými firmami.

Mně ale nedává smysl postup české vlády. Jak uvedl odvolaný zmocněnec pro jadernou energetiku Jaroslav Míl, Rusové jsou hrdý národ a je krátkozraké mu dávat nabídku, která bude téměř najisto koncem roku stažena.
Od počátku jsem říkal, že pokud tady jsou bezpečnostní důvody k tomu, aby někteří dodavatelé nebyli osloveni, beru to jako doporučení odborníků, jímž bychom se měli řídit. Jasně jsme měli sdělit, kdo je pro nás spolehlivý partner, s nímž chceme v následujících dvaceti letech stavět největší projekt v moderních dějinách. Pro mě by bylo férové jednání, kdybychom uplatnili bezpečnostní výjimku a řekli, že chceme spolehlivého partnera nejen z pohledu technologického, ale i širšího.

Vicepremiér Hamáček mi řekl, že z jeho pohledu by konsorcium firem, v němž by byl Ros-atom, nebyl problém, pokud by prošlo bezpečnostní prověrkou. Vidíte to stejně?
Kdyby tato cesta byla z bezpečnostního hlediska vnímána jako neriziková, měli bychom se o tom bavit. Klíčové je, jakou část projektu by ruské firmy stavěly. Pokud by dodávaly jaderný ostrov jako klíčovou část celé elektrárny, tak to by bezpečnostní riziko nesnížilo.

Není bezpečnostním a ekonomickým rizikem hlavně to, že žádná firma nikde na světě nedodržela časový harmonogram výstavby jaderné elektrárny, takže i desetileté zdržení není nic výjimečného?
To jsou další argumenty pro hledání a výběr spolehlivého partnera. Skoro všechny projekty na světě mají nejen mnohaleté zpoždění, ale také překračují původní rozpočet. Asi nejblíže původním plánům byl korejský dodavatel ve Spojených arabských emirátech.

Dokáže česká vláda v turbulentní povolební době tendr pohlídat?
Stát jako investor musí zajistit důkladnou přípravu celého procesu, výběrem dodavatele počínaje přes všechna povolení pro zahájení stavby a financování až po notifikaci Evropské komise.

KDO JE TOMÁŠ PETŘÍČEK
Narodil se 27. září 1981 v Rokycanech.Vystudoval mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Obhájil zde disertační práci na téma Perspektivy energetické bezpečnosti EU.

Od mládí se angažuje v ČSSD, v roce 2006 se stal vedoucím jejího zahraničního oddělení, v březnu 2019 byl zvolen jejím místopředsedou. Nyní kandiduje na předsedu.

V letech 2007–2009 byl asistentem europoslance Libora Roučka, v letech 2014–2017 působil ve stejné pozici u Miroslava Pocheho.

Byl náměstkem ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové a od léta 2018 na ministerstvu zahraničí u Jana Hamáčka.

Dne 18. září 2018 ho prezident Miloš Zeman jmenoval ministrem zahraničí ve druhé vládě Andreje Babiše.