"Cvičitelkou čtvrté třídy jsem se stala v šestnácti letech. V roce 1975 jsem si udělala trojku a už jsem s žákyněmi jezdila po republikových soutěžích. Zkrátka se v sokole angažuji hodně dlouho," směje se Milada Dosedělová, která i ve svých současných čtyřiašedesáti letech cvičí a aktivně sportuje.

"Hrajeme volejbal, badminton, jezdíme na kole, lyžujeme. Loni jsem například nachodila dva tisíce kilometrů."

Organizují spoustu akcí.

"V době, kdy se sokol oddělil od ČSTV se stal manžel Ladislav starostou sokola. Měli jsme malé děti, jezdili po spoustě akcí a napadlo nás, že budeme také něco organizovat. Dělali jsme například cykloturistickou akci Hanáckó rovinó nebo pochod z Čelechovic do Čelechovic přes vrchol Kosíře," ohlíží se současná náčelnice a pokračuje: "Právě zimní pochod se stal tradiční akcí, na které se roky pravidelně scházejí skupinky lidí."

Čelechovice na Hané, Kaple a Studenec, to jsou místní části, ze kterých se skládá obec ležící přibližně šest kilometrů od Prostějova.
Čelechovice: malebná hanácká vesnice s úchvatným okolím

Historickou šňůru přetrhla pandemie.

"Letos jsme poprvé museli vynechat, ale s manželem jsme na Kosíř vyrazili a potkali tam spoustu lidí, kteří se ptali, kde tak dlouho jsme. Pochod jsme založili v roce 2000, oslavili jsme v roce 2018 plnoletost a loni při dvacátém výročí přišlo tolik lidí, že nám chyběly i medaile. Kdo ale projevil zájem, tak dostal medaili dodatečně," přidává dlouholetá spoluorganizátorka populárního výšlapu s tím, že už za tu dobu znají celé generace pravidelných účastníků. "Chodí už s dětmi nebo i s vnoučaty a vracejí se."

Opečený špekáček není zadarmo. Specialitou zimního pochodu je zvyk, že každý účastník nafasuje při registraci polínko a vynese ho na vrchol. "Kdo chce tak si vezme. Když si chce někdo opéct špekáček, tak si vezme dřevo. Většinou se už hlásí lidé sami, berou to jako zpestření, že pochodují se zátěží," popisuje Dosedělová.

Srdeční záležitostí je karneval.

"Dětský karneval mi přirostl k srdci. Dělám ho od nepaměti a říkám si, že už by to chtělo někoho mladšího, aby s děckama šaškoval. Postupně se snažíme, abychom organizaci předali mladším, ale vždycky to nakonec zůstane na nás. Přijdou jeden rok, pak další už ne. My jsme u toho ale pořád," nastiňuje situaci cvičitelka a pokračuje: "Zajímavý je i maškarní ples. Po roce 2010 se to rozběhlo a v posledních letech, ten kdo není za masku, se tam cítí divně. Masek chodí opravdu hodně."

Stovku oslavili nadvakrát.

"V roce 2019 jsme slavili sto let sokola. Dělali jsme to dvě soboty. První sobota byla sportovní, běžela se štafeta 100 krát 200 metrů, hrál se volejbal, házená nebo fotbal. O čtrnáct dnů později jsme dělali akademii, na kterou přišli hosté i z jiných tělocvičnách jednot. Měli jsme výstavu o historii sokola a večerní posezení s hudbou," uzavírá vitální sokolka.