„Rádi si o sobě myslíme, že jsme nezávislé bytosti s originálními názory a osobností, která nepodléhá názorům a nátlaku druhých,“ píše Petr Nutil ve své knize Média lži a příliš rychlý mozek – průvodce postpravdivým světem z nakladatelství Grada.

Dodává, že jedním z nejoblíbenějších bludů, jímž balamutíme sami sebe, je přesvědčení o naší jedinečnosti, výjimečnosti, neopakovatelnosti a nezávislosti. Obvykle je to právě naopak. Často na události, jiné lidi, jejich názory, ale i třeba na reklamu reagujeme zcela automaticky, bez rozmyslu a vlastně se vcelku ochotně a rádi necháváme opít rohlíkem. A o tom, že bychom se měli chovat a myslet jinak než ostatní, raději ani nepřemýšlíme.

O mediální gramotnosti

Jsme vystaveni přemíře informací, a to nás staví před nové, zásadní otázky, s nimiž se musíme vyrovnat, chceme-li se ve světě i nadále vyznat a chceme-li ho chápat. Porozumění světu médií, schopnost vyhledání a pochopení relevantních informací spolu s uměním jejich kritického hodnocení shrnuje pojem mediální gramotnosti. Podle Petra Nutila právě tato schopnost nabývá na významu a stává se schopností klíčovou, ne-li přímo nezbytně nutnou k celospolečenskému přežití.

„Každý z nás je totiž tím, kdo se svým dílem účastní každodenního budování skutečnosti, a každý z nás je nevyhnutelně součástí společenské reality a tvaruje ji. Je tedy bezesporu užitečné dokázat se v takové informační džungli orientovat, je dobré umět obezřetně nakládat s informacemi, abychom se vyhnuli jejich nekritickému přijímání. Ty jsou totiž často fakty jen zčásti a někdy vůbec,“ tvrdí zakladatel publicistického webu Manipulátoři.cz.

Ovšem pokoušet se cenzurovat internet, blokovat určité „nepohodlné“ weby a média nebo umožňovat k síti přístup jen neanonymně by podle Petra Nutila byla výrazně větší chyba, která napáchá ve svém důsledku více škody než vystavení se možnému setkání s dezinformací. Stejně tak je zbytečné pokoušet se vyvrátit každou fámu, každý hoax, který kolem nás prosviští. Je to sice úctyhodná, přesto ale marností zavánějící sisyfovská práce.

Svobodný neregulovaný prostor

„Prostě a jednoduše, hned z počátku bychom si měli být vědomi toho, že ne všechno, s čím se na internetu setkáme, je pravda, měli bychom vědět, že mnohé z toho je pochybné a nedůvěryhodné. Důvod je prostý: internet je svobodným neregulovaným prostorem a každý si v něm může psát, publikovat a tvrdit téměř cokoli. A proto je především k internetovým médiím dobré přistupovat se zdravou skepsí a odstupem,“ píše Petr Nutil s tím, že navíc je třeba posilovat svou mediální gramotnost, vědět, že existuje cosi jako myšlenkové chyby, a využívat zásady kritického myšlení (pokud pro jev existuje vícero vysvětlení, je lépe upřednostňovat to nejméně komplikované; nevědomost, omyl, lež a podfuk jsou vždy pravděpodobnější než zázrak; nemá smysl zabývat se takovými hypotézami, které nelze vyvrátit).

Nástrahy sociálních sítí

Těžko dnes najdete jedince, který by nebyl aktivní na některé ze sociálních sítí jako Facebook, Instagram a dalších. Je ovšem nutné počítat s tím, že nás tu čeká celá řada nástrah.

„Problém je, že v nekonečném proudu příspěvků můžeme snadno přehlédnout, odkud ten který článek nebo fotka pochází a vzhledem k tomu, že právě na sociálních sítích je podle průzkumů víc dezinformací, než faktických informací, nás to může snadno zmást a právě tam s větší pravděpodobností naletíme na nějakou pitomost,“ říká Petr Nutil a dodává, že sociální sítě a jejich algoritmy nás sledují a tvoří nám obsah na míru. Z velké části dodávají takové věci, na jaké obvykle reagujeme, které nás zajímají. Je pak snadné zapadnout až po uši do své sociální bubliny a přesvědčení, že takhle – jako já – to vidí všichni.

Na sociálních sítích podle něj také narazíte na spoustu reklamního braku a malwaru (program určený k poškození nebo vniknutí do počítačového systému – pozn. red.), který z nás tahá osobní údaje a často pak za nás rozesílá spam – typicky se skrývá v hrách, všelijakých testech osobnosti atd. No a kromě toho si v extrémním případě klikáním na pochybný obsah můžete pořídit nějaký ten počítačový virus, nechat si svůj počítač zneužít k těžbě kryptoměn (typ digitální měny či elektronických peněz, například Bitcoin – poz. red.), nechat si ukrást osobní data a tak podobně.

Vysvětlení některých pojmů
Click-bait
Odkazová/klikací návnada v titulku, mající za cíl vyvolání zvědavosti a upoutání pozornosti za každou cenu. Obvykle láká webového uživatele na prokliknutí na daný web, čímž se zvýší jeho návštěvnost a zisk z online reklamy. Nesetkáme se s ním jen na internetu, využívá jej i bulvár v tištěné podobě. Příklady: „Nebezpečná nemoc! Udělejte ihned tuto jednoduchou věc a budete v bezpečí“, „Zaručeně nejlepší návod, jak…“, „X udělal Y, neuvěříte, co se stalo pak.“
Fake news
Úmyslné šíření dezinformací prostřednictvím tradičních nebo internetových médií a sociálních sítí, a to za účelem politického nebo finančního zisku. Mezi fake news se neřadí zjevné parodie či satira, přestože těmi, kteří je nerozpoznají, jsou za ně tu a tam označovány.
Faktoid
Něco, co se faktu podobá, ale ve skutečnosti jím není. Může jít o předpoklad nebo spekulaci opakovanou tak často, že se začne za fakt považovat. Zahrnuje neskutečné, nepravdivé nebo nepřesné, sporné, neověřené, nepotvrzené, naivní, nepodložené tvrzení.
Hoax
Podvodná, mystifikační, varovná či žertovná klamná zpráva. Je obvykle nevyžádaná a obsahuje výzvu k dalšímu šíření.
Kritické myšlení
Schopnost rozhodovat a rozlišovat, znamená především: nepodléhat prvnímu dojmu, obecnému mínění nebo naléhavosti nějakého sdělení, naivně nepřebírat tradované názory, dokázat zaujmout odstup a připustit odlišný pohled, vytvořit si vlastní názor na základě vědomostí a zkušeností jak vlastních, tak i jiných kvalifikovaných osob.
Zdroj: Kniha Média lži a příliš rychlý mozek, Grada Publishing a. s.

Rozhovor s Petrem Nutilem: Nová média slouží především ke generování zisku

Co považujete za největší riziko při získávání informací na internetu?
Nepozornost, emotivitu, slabou mediální gramotnost a nedostatečný rozhled čtenářů. To především. Na druhé straně množství nekvalitních a lživých informací v internetovém prostoru. Když to rozvedu – nepozornost znamená nezájem o to, odkud ta která informace pochází. V proudu zpráv a příspěvků lze snadno ztratit přehled, kdo jakou (dez)informaci šíří. Nepozornost doplňují emoce – jsme-li naštvaní nebo máme-li strach, znemožní nám dívat se na věci s odstupem, racionálně vyhodnocovat.