Kníže Jaromír je dokladem toho, že narodit se takříkajíc se zlatou lžičkou v ústech nemusí být zrovna terno. Spíše naopak. A rčení, že jsou na něj bratři „jako na cizího“, by asi pokládal za štěstí. Protože v jeho případě se k němu zachovali hůře než k nejposlednějšímu otroku. Jeho život je tak srovnatelný s osudem postav z her Williama Shakespeara a antických dramat. Dokonce je svou tragičností daleko překonává.

Na svět přišel nejspíš někdy okolo roku 975 jako syn českého knížete Boleslava II. Pobožného. Nebyl jediným potomkem, jeho otec jich měl ještě několik, pro české dějiny i pro Jaromírovy osudy byly důležití jeho bratři Boleslav III. Ryšavý a Oldřich. To je ten, co si nedaleko Peruce vyhlédl selskou dcerku Boženu, a stal se tak námětem balad, knih a filmů.

Až do nějakých pětadvaceti let žil pro svou dobu obvyklým životem panovnického synka. Učil se bojovat, lovit, od svého otce dostal do správy majetek ve východních Čechách První tragédie jej ale dostihla někdy okolo roku 999, kdy na kamenný knížecí trůn dosedl jeho bratr Boleslav III.

„Jedna z jeho prvních myšlenek však byla, že by měl odstranit své bratry, které zcela očividně vnímal jako soky ohrožující jeho stolec. Kníže tedy vydal příkaz a družina konala: Jaromír byl vykastrován,“ popisují to ve své knize Králové a knížata zemí Koruny české historici Dušan Třeštík, Jaroslav Čechura a Vladimír Pechar.

Posměch předáků

Nebylo to tak zcela bezúčelné. Jednak kvůli tomuto barbarskému činu nemohl Jaromír založit rodinu a zajistit tak pokračování rodu. To byl tenkrát jeden ze základních úkolů každého panovníka. Boleslav také mohl předpokládat, že v silně maskulinním prostředí bude budit Jaromírův mužský „handicap“ u předáků Čechů spíše posměch. Třetí bratr Oldřich se podle výše zmíněných historiků kastraci vyhnul, protože by neměla smysl. Už měl potomka. Unikl však udušení v lázni.

Ale Boleslavovi jeho tah nevyšel. Jaromírova chvíle přišla v roce 1003, kdy umírá krátce panující kníže Vladivoj, jenž nakrátko vystřídal Boleslava III. Toho pak totiž na knížecí stolec opět dosadila polská vojska. Jenže Boleslavovo panování bylo spíše krutovládou, mimo jiné měl nařídit vyvraždění Vršovců a svého zetě z tohoto rodu zavraždil svýma rukama.

To mělo vyvolat krutovládu, kvůli které se čeští předáci vzbouřili a povolali do Čech Jaromíra a Oldřicha (podle jiných zdrojů je dosadil římskoněmecký král Jindřich II., u kterého v té době dleli a od nějž si Boleslav odmítl nechat udělit přemyslovské panství v léno).

„Věrný služebník … vystoupil v noci uprostřed hradu na vyvýšené místo, jež se nazývá Žiži, zatroubil a mocným hlasem několikrát zvolal: ‚Utíkají, utíkají Poláci v hanebném zmatku, přepadněte je, přepadněte, Čechové, zbraní prudce!‘ Na ten hlas připadl na Poláky strach a leknutí, což se stalo z podivného Božího dopuštění a z přispění svatého Václava. Rozprchnou se všichni: jeden zapomněl na sebe i na zbraň a neoděn vskočí na koně a bez odění prchá, druhý, jak usnul, i bez kalhot pospíchá na útěk,“ popisuje to barvitě středověký kronikář Kosmas. Ten ovšem přičítá veškeré zásluhy Oldřichovi a trochu mylně píše, že už tenkrát nechal Oldřich Jaromíra oslepit.

Nicméně se Jaromír stal knížetem místo Boleslava. Jeho vláda je však poměrně slabá, takže jej na krátkou dobu opět vypudil za pomoci svých vojsk polský panovník. Vydrželo to však pouze dva měsíce a Poláci se opět museli stáhnout. Jaromír se pak znovu stal vládnoucím knížetem a na stolci setrval až do roku 1012.

Tehdy jej pro změnu sesadil jeho bratr Oldřich, který se dostal k moci za pomoci římského krále (krále Svaté říše římské, jež se z větší části rozkládala na území současného Německa, českých zemí, části Itálie a části současné Francie) Jindřicha II. Podle kronikáře Dětmara Merserburského se Jaromír uchýlil na čas do Polska. Dostal se však svému bratru do rukou a ten jej následujících dvacet jedna let věznil v Lysé nad Labem.

Kochanův kat

Další přelom přišel v roce 1033, kdy se Oldřich dostal do sporu s dalším římským králem, který jej uvěznil a správu země načas převzal jeho syn Břetislav. „Na jaře 1034 byl Oldřich propuštěn, asi za podmínky, že k vládě připustí i staršího bratra Jaromíra,“ konstatuje historik Josef Žemlička ve své knize Čechy v době knížecí (1034-1198). Po svém návratu však Oldřich tvrdě zakročil proti svému synovi i bratrovi. Břetislava vyhnal. Jaromíra dal oslepit a znovu jej uvěznil v Lysé.

V listopadu 1034 však Oldřich umřel a jeho bratr se opět dostal z vězení na knížecí stolec. Byl ale starý, unavený a kvůli svému handicapu bez potomků. Proto se vzdal vlády ve prospěch svého synovce Břetislava. Koneckonců jenom ten mohl zajistit pokračování přemyslovského rodu.

Jeho strázním však nebyl konec. Pokračovaly totiž spory mezi Přemyslovci a mocným šlechtickým rodem Vršovců. A zřejmě ti jej dali zabít. Podle Kosmy proto, že je při uvedení svého synovce na trůn neuvedl mezi těmi, jichž by se měl Břetislav držet. Naopak jej před nimi varoval. Vršovický předák Kochan proto na Jaromíra poslal kata. „A ten, když onen slepec seděl v noci na záchodě a vyprazdňoval břich, ho proklál nejostřejší dýkou zezadu až do útrob,“ dodává Kosmas, podle nějž kníže Jaromír zemřel jako mučedník Boží.

Je otázkou, zda se v případě této vraždy Vršovci neinspirovali biblickou Knihou Soudců. V ní také zabije Izraelita Ehud na záchodě mečem moábského krále Eglona, který zabral část Izraele.