Lidi vytáhne ze dna slušné bydlení, tvrdí sociální pracovníci. Problém je s byty

Od loňského podzimu bydlí v sídlištní garsonce. Předtím 28letý Michal Bukovič z Ústí živořil na předlické ubytovně. „Byli jsme tři na pokoji, tedy nebyla tu možnost soukromí a platil se velký nájem,“ popisuje muž, který se hůř hýbe, hůř chodí a hůř si pamatuje kvůli prodělané těžké klíšťové encefalitidě. Na běžnou práci nestačí, žije z důchodu. Je zbavený svéprávnosti a stará se o něj opatrovnice z městského úřadu. 36letá Františka Majerová z Ústí se i s malou dcerou dříve tísnila v garsonce na sídlišti ještě s dvěma dalšími osobami. Její partner bydlel v azylovém domě. Teď jsou všichni spolu v 2+1 v klidné, skoro vesnické zástavbě na okraji města. Velmi živá dcera se může prohánět na zahrádce. „Až nastoupí do školky, chci si najít práci,“ plánuje paní Františka, která má za sebou náročnou životní cestu.

Brigáda v hospodě už Čechy neláká. Zájem je o snadnější práci

Michalovi a Františčině rodině z nuzných poměrů pomohl díky evropským penězům projekt Housing First v režii ústeckého Dobrovolnického centra (DCÚL). Jak vysvětluje metodička Lenka Kratochvílová, v Ústí do programu řízeného Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV) vyhledali lidi v nouzi s pomocí sociálních služeb jako Charita Ústí nad Labem nebo Drug-out. 26 klientů teď bydlí v nájemním bydlení po celém městě, dalších 5 se má zabydlet v září. Projekt ale běží i v dalších koutech republiky. Jednotliví realizátoři si ho vesměs pochvalují jako nový vítr v sociální práci. V různých místech ale čelí místním specifikům. Ústečtí pracovníci projektu konkrétně nedostatku bytů, zvlášť pro větší rodiny. Nebo drahým nájmům.

Nábytek do začátku

A jak to vlastně funguje? „Na začátku obvykle klientům půjčíme na první nájem nebo kauci,“ popisuje L. Kratochvílová. Bydlení si pak ale lidé musí platit sami. Měli by v bytech zůstat i po vypršení projektu, pokud budou dál platit nájem a nebudou mít problémy se sousedy.Ti na ně zpočátku často hledí skrz prsty. Terénní pracovníci proto asistují klientům v mediování sporů. Pomáhají jim i v dalších věcech, které jsou pro ně často složité – jako s vyřízením osobních dokladů nebo dávek či s nalezením práce. Většina klientů se podle terénních pracovníků v projektu osvědčila, komplikovaní jsou nanejvýš 4 z nich. V projektu převažují muži-jednotlivci, ale mezi klienty patří i matky samoživitelky s dětmi nebo vícečetné rodiny.

Vítězové pandemie? Banky a e-shopy. Hospodám nepomohlo ani zdražení

Ústečtí sociální pracovníci mají zázemí v pronajatých nebytových prostorech v Masarykově ulici. Tady vedou úvodní rozhovory s budoucími klienty, ti tu také můžou využít počítač, udělat si čaj či jídlo z potravinových sbírek, osprchovat se. „Je tu také sklad s lůžkovinami a oblečením,“ ukazuje Zuzana Unčovská z projektu. Nábytek, který můžou klienti využít v pronajatých bytech, čeká v pronajaté garáži. „Většinu z něj darovali naši příznivci,“ poznamenává L. Kratochvílová.

Čelem předsudkům

Housing First si už dříve vyzkoušeli třeba v Brně. Projekt přináší svobodu a nové příležitosti dělat sociální práci jinak podle zdejšího sociálního pracovníka Daniela Janečka. Jednoduchosti přístupu si cení Tomáš Trajer, ředitel Fokusu, který na projektu spolupracoval s městem České Budějovice. „Že člověk, který chce, se může o tu změnu pokusit,“ líčí Trajer.

„Asi nejkrásnější bylo, když jsem zabydlela domácnost, kterou všichni odsuzovali, protože klientka byla omezena na svéprávnosti. Rodina dnes funguje zcela samostatně,“ popisuje místní koordinátorka Michaela Ferdanová. „Dává to smysl i majitelům,“ dodává spolupracující makléřka v Budějovicích Daniela Zelenková. „A opravdu byty z volného trhu postupně dostáváme,“ tvrdí.