Seriál Deníku Ženy tří generacíSeriál Deníku Ženy tří generacíZdroj: DeníkStrážnice, dle místního dialektu Strážnica, leží asi patnáct kilometrů od Hodonína. Světově ji proslavil mezinárodní folklorní festival. Přehlídka se poprvé uskutečnila v roce 1946, o devět let později pak už i se zahraniční účastí. Koná se každoročně dodnes, jezdí na ni desítky tisíc lidí a plní několik amfiteátrů kolem zámku. V něm sídlí i Národní ústav lidové kultury, jakési ministerstvo folklóru. Slavnostní zahájení i zakončení akce je v rukou místních folklorních souborů a cimbálových muzik. Nejstarší z nich je Danaj, který funguje už 64 let, a uměleckou vedoucí v něm teď dělá Barbora Říhová. Její maminka Jana Hanáková vede dětský folklorní soubor Danájek, který převzala po své mamince.

Babiččina čísla žijí dodnes

Marie Slováčková ze Strážnice tancovala odjakživa, vystudovala na to také školu a měla načtenou většinu knih a kronik o zdejších tradicích. Pocházela totiž z rodu sběratele místních zvyků. „Tvořila tradiční čísla, ale také si ráda pohrála a uměla dělat zábavná pásma, v nichž byla velká sranda,“ vzpomíná na svou maminku Jana Hanáková.

Danájek převzala Marie v roce 1970 hned tři roky po jeho vzniku. Začínala s pouhými deseti členy, protože dětské folklórní soubory tehdy nebývaly zvykem. Brzy mu ale získala takovou popularitu, že o další tři roky později už do něj chodila stovka dětí. „Mamka byla první průkopnicí zdejšího dětského folklóru. Uměla to udělat dětem zajímavé,“ vypráví Jana.

Babička Marie Slováčková se svým manželem JanemBabička Marie Slováčková se svým manželem JanemZdroj: se svolením rodiny Hanákových

Pásma stvořená nadanou umělkyní díky souboru žijí dodnes. „Tato tradiční čísla nadále používáme, akorát je trochu doomáčkujeme a omáčku okořeníme. Pak oslovují i dnešní publikum,“ prozrazuje recept na aktualizaci folklóru žena, která po své mamince dětský soubor převzala.

Její předchůdkyně prý navíc byla všem modernizacím velmi otevřená a chápala je jako možnost, jak může starší tvorba fungovat i další desítky let.

Tradice v novém kabátu

Hanákové i její dceři Barboře Říhové, která zase vede soubor dospělých Danaj, se daří místní folklórní tradice rámovat do moderních vtipných vystoupení s mnohými úsměvnými odbočkami k dnešní době. Janu v tomto směru hodně ovlivnila Škola folklórních tradic v Praze. Barbora i její sestra Karolína zase prošly profesionálním vojenským uměleckým souborem Ondráš.

Přečtěte si další zajímavý příběh:

Zleva: Veronika Poláková, její babička Olga Fantová a její maminka Veronika Vlnasová-Poláková
Tři ženy, jedna rodina, jedna vášeň: Stolní tenis každé z nich ovlivnil život

„Společnými silami jsme zjistily, že se folklór nemusí dělat podle starých zvyklostí. Samozřejmě dál tančíme tradiční strážnický danaj, podle nějž se jmenujeme, a který nikde jinde lidé neuvidí,“ vysvětluje vedoucí Danájku.

Na tradiční tanec je patřičně hrdá. „Vynášám ho při každém vystoupení, ale jsem ráda, že v něm možu uplatnit i zábavné nápady. Hlavně mých dětí,“ dodává schválně místním dialektem.

Folklórní soubor Danaj.Folklórní soubor Danaj.Zdroj: se svolením Folklórního souboru Danaj

Prosadit inovace v tak tradičním folklórním místě přitom chtělo podle Barbory trochu odvahy. „V Danaji dbáme na to, abychom sice udělali odvážnou omáčku okolo, ale samotný tanec ponechali čistý, v jeho původní podobě, jak se tančil před desítkami let,“ upozorňuje.

Dokládá to například jejich populární program Pravidla strážnického provozu. Vytvořila ho právě Říhová spolu s dalším členem souboru Silviánem Motičákem. Rámují ho dva svérázní cestovatelé na tandemovém kole, kteří objevují Strážnici a okolí a seznamují se pomocí originálních dopravních značek se zdejšími zvyklostmi.

Přečtěte si další zajímavý příběh:

Zleva: Lucie Mikulenková, její babička Stanislava Jägerová, její syn Tobiáš, její maminka Martina a sestra Michaela.
Všechny bojovaly za Míšu. Babičku, maminku a dcery stmelila tragédie

Značka Pozor, šohaj přes cestu třeba upozorňuje, že šohaj má před automobily vždy přednost, protože hrozí, že by mohl vcifrovat, tedy vstoupit typickými tanečními kroky, pod kola auta. A také proto, že ve Strážnici jde o chráněný druh.

Dotaz, co by tomu říkala babička, Barboru nerozhodí. „Já doufám, že by byla hrdá a šťastná. Byla by to pro mě ta největší pocta pocta,“ odpovídá.

Maminka Jana se smíchem přikyvuje. „Určitě by se jí to líbilo! Do poslední chvíle byla velký folklórní nadšenec a náš hrdý fanoušek. Ona nasadila laťku vysoko až k nebesům, tak my se to snažíme těmito aktualizacemi trochu obcházet,“ popisuje.

Na zkouškách už jako mimina

Když mají zhodnotit, zda jsou ve Strážnici díky péči o folklór takzvaná VIP rodina, Jana i Barbora se zasmějí. „Tak to opravdu ne. Tady se na nějaké VIP nehraje. A jestli jsme něčím známé, tak spíše tím, že jsme všechny učitelky a rukama nám prochází spoustu dětí,“ vysvětluje mladší z dvojice.

Sama učí na základní škole, její sestra Karolína v dětské skupině a maminka Jana učí ve školce. „Není to legrace, když šest hodin pracujete v mateřince u malých dětí a od odpoledne až do večera jste zase s malými dětmi v Danájku. Do toho se staráte o ty vlastní. No, někdy je to opravdu náročné,“ líčí Hanáková.

Vepředu babička Marie Slezáková, vzadu vlevo maminka Jana Hanáková a její dcera Barbora ŘíhováVepředu babička Marie Slezáková, vzadu vlevo maminka Jana Hanáková a její dcera Barbora ŘíhováZdroj: se svolením rodiny Hanákových

Když odcházela její maminka Marie, která mimochodem učila na základní umělecké škole, v roce 2011 do důchodu, dětský soubor jí předala. Dále se však účastnila porad a s chodem souboru pomáhala. Jana přitom vlastně zůstala ve svém. V učebně Danájku totiž v podstatě vyrostla, maminka si ji tam brala od miminkovského věku. Jakmile začaly chodit, zkoušela s dětmi první taneční kroky. Tím samým si prošli i její bratr a sestra a o generaci později i Barbora a pak její sestra Karolína. „Protože kam s těma miminama jinam?“ vysvětluje Jana.

Dvě rodiny: vlastní a souborová

Hudba, tanec a zpěv jsou touto rodinou zcela prorostlé. Marie hrála na harmoniku, Jana doprovází děti při zkouškách na klavír a Barbora zase umí na housle a violu. Janin manžel, hudebník a zpěvák, navíc pochází z rodu slavného Jožky Úprky, malíře, který svými obrazy slovácký folklór dokumentoval.

Úprkova pravnučka Magdalena Múčková, tedy sestřenice Janina manžela, vede cimbálovou muziku Danaj. Barbořin choť Jakub Říha je zase známý zpěvák a tanečník Danaje, jenž zazářil v roce 2021, když se stal na strážnickém festivalu vítězem prestižní soutěže verbířů.

Přečtěte si další zajímavý příběh:

Babička, vnučka a dcera
Jsme praštěné, rozezpíváme a roztančíme všechny, říkají babička, máma i dcera

„Šlo teprve o druhého Strážničana v historii, jemuž se verbířské klání podařilo vyhrát. Město na to čekalo dlouhé čtvrt století,“ vzpomíná Barbora. Pořad tehdy přímým přenosem vysílala Česká televize a domácí publikum slavilo Jakubův úspěch opravdu ve velkém.

Danájek a strážnické krojované děti k tomu každý rok zahajují proslulý průvod všech účinkujících souborů na strážnické mezinárodní přehlídce. Ani nepřekvapí, že scénář průvodu dlouhá léta vytvářel Janin tatínek.

Soubor Danájek na zahájení MFF Strážnice.Soubor Danájek na zahájení MFF StrážniceZdroj: se svolením DFS Danájek

Když mají dámy zhodnotit, co jim folklór přinesl, s nadšením vyprávějí, že Danaj funguje jako souborová rodina. Lidé v něm mají nepokrevní strýce, tety, bratrance či sestřenice, k nimž mají stejně blízko jako k těm vlastním. „Folklór je náš životní styl. My to jinak neumíme,“ shodují se ženy. „A maminka to měla úplně stejně,“ dodává Jana.

Tančí už i čtvrtá generace

K povídání se mezitím se přibatolí Barbořina dvouletá dcera Fanynka a potvrzuje, že už si také chodí hrát do Danájku a občas si s dětmi zatančí. Příští rok jí budou tři roky, stane se regulérní členkou souboru a absolvuje v kroji svůj první strážnický průvod. „Folklór je už i pro ni přirozené prostředí. Vyrůstá v něm, vidí nás tančit, zpívat, hrát,“ líčí Barbora.

Jana Hanáková ve zkušebně Danájku se svou vnučkou Františkou.V rodině tak pomalu vyrůstá už čtvrtá folklórní generace v ženské linii.Jana Hanáková ve zkušebně Danájku se svou vnučkou Františkou.V rodině tak pomalu vyrůstá už čtvrtá folklórní generace v ženské liniiZdroj: Se svolením rodiny Hanákových

Hned ale dodává, že dceru nebude do ničeho tlačit. „Kousek od baráku máme hasičskou zbrojnici, takže kdyby chtěla být radši hasičkou, nebudeme jí bránit,“ doplňuje se smíchem.

Budoucnost Danaje, Danájku a celého folklóru ve Strážnici vidí obě ženy nadějně. „Byly bychom rády, aby nás to přežilo, aby i Fanynka měla stále kde tančit, a i třeba následující generace,“ přeje si Jana.

Přečtěte si další zajímavý příběh:

Karolína Nosková, její maminka Eva Zoltánová a její babička Eva Cigánková
Máme boty z toulavého telete, shodují se babička, maminka i dcera

Ta už se přitom pomalu poohlíží po své nástupkyni, jíž by Danájek předala. Vychovává si dvě šikovné nástupkyně, které jí pomáhají s chodem souboru. Na otázku, zda jde o další členy rodiny, odpovídá: „O pokrevně příbuzné ne, ale z danajácké rodiny jsou. Jak říkám, všichni jsme tu jedna rodina a vychovávám k tomu v Danájku i své malé svěřence. Ostatně málokdo z nich mě oslovuje paní učitelko. Říkají mi buď Jani, nebo teto a často i mámo,“ uzavírá.

Ženy tří generací

I když se stále v některých oborech potýkají s překážkami, předsudky a nerovností, nelze oddiskutovat, že jim patří značná část dnešního světa. Daleko větší než kdy dřív, i když stále ne tak velká, jak by nejspíš bylo třeba.

„I proto jsme se s kolegyní Zuzanou Hronovou rozhodli vytvořit seriál Ženy tří generací. Abychom čtenářům nabídli silné a zajímavé příběhy a zároveň ukázali, jak blízko i daleko k sobě mohou osudy žen napříč generacemi i v jedné rodině mít,“ vysvětluje zástupce šéfeditora Deníku a jeden z tvůrců projektu Vojtěch Kučerák.