Pokud bychom se chtěli obrátit právě k foglarovkám, parta vedená Magdou by jistě nestála na straně Rychlých šípů. Daleko spíš by to byla krutější verze Bratrstva kočičí pracky.

Ony divoké kočičí sestry byly postrachem širokého okolí. Ve škole z nich měli strach nejen spolužáci, ale i učitelky a jediným štěstím tuzemského školství byla skutečnost, že díky věkovému rozptylu nemohly divošky sedět společně v jedné třídě. Na sídlišti se jich bál každý, kdo je znal. Podle informací, které později shromáždili kriminalisté, Magda a spol. denně šikanovaly nějakou oběť, vcelku libovolně vybranou z dětí v okolí. Kdekdo už musel Magdě a jejím věrným odevzdat část kapesného nebo schytat nějakou tu facku a nadávku. Zdánlivě nekonečná číše přetekla ve chvíli, kdy gaunerky oloupily a zbily patnáctiletou Evu, která na sídlišti roznášela reklamní letáky.

Dívka sice jasně viděla, že přesila je značná, přesto ale na Magdinu výzvu odmítla odevzdat řetízek, který nosila na krku. Doufala, že se ve dne ty čtyři neopováží ničeho hrozného. Mýlila se. Nejdřív jí jedna z Magdiných kolegyň vyrazila z ruky balík letáků, poté ji druhá zezadu shodila na zem. Magda na ni klekla, strhla jí řetízek a ještě jí pěstí udeřila dvakrát do obličeje. Poté se parta rychle vzdálila z místa.

Pak zasáhla prodavačka z blízké večerky. Především Evě pomohla vstát a hlavně zavolala policisty. Ti podle popisu našli během dvaceti minut celou partu jen o pár ulic dál. Dívky se tvářily, jako by se nic nedělo, a tvrdily, že šlo jen o nějaké drobné šťouchance.

Magda jako nejstarší a nejagresivnější dostala za trestný čin loupeže deset měsíců vězení. Dvě patnáctileté komplicky odešly od soudu s podmínkou. Jen ta nejmladší vyvázla. Před trestem ji ochránil nízký věk.