Zloději vykrádali auta od června do října loňského roku na prostějovských benzinkách a parkovištích, vydávali se však za lupem i třeba do Rousínova na Vyškovsku.

„Zde dva z nich rozbili okénko u automobilu, který vykradli. Mezitím třetí z obžalovaných zkoušel kliky u motorestu, zda by se nedalo něco ukrást i tam,“ popsal soudce Petr Vrtěl.

Obžaloba vinila trojici celkem ze třiadvaceti zločinů. Většinu z nich spáchal jeden z obžalovaných sám. K jiným si přizval své dva kumpány. Na okradení zaměstnankyně dopravní společnosti před vlakovým nádražím angažoval dokonce dvě mladé ženy. Zatímco ty se s obětí bavily, pachatel ji obral o kabelku. Viděli jej však při tom jeho sousedé a poznali ho.

Klec definitivně spadla, když se pokusil okrást na ulici jednoho muže, ten se dovolal pomoci a zloděje záhy dostihli policisté i s peněženkou.

„Tu jsem našel ležet na chodníku,“ bránil se před tribunálem. Soudce však tvrzení, že při běhu sbíral ze země věci, neuvěřil.

Usvědčily je snímky z kamera bankomatů

Z dalších krádeží usvědčily partu i záznamy bezpečnostních kamer a snímky z bankomatů, kde se jeden z pachatelů snažil vybírat peníze z ukradených karet. Na nich se nakonec poznal i sám obžalovaný.

Obhajoba se snažila pomocí znaleckých posudků dokázat, že vůdce skupiny je mentálně zaostalý a jeho schopnost vnímat a hodnotit soudní proces je snížená. To se projevilo například, když státní zástupce četl požadavky poškozených na náhradu škody. Při vyslovení každé částky se obžalovaný upřímně pousmál. Po přečtení rozsudku však rezolutně prohlásil:„Pořád mi přidávají, ale jednou mě pustit musí, odvoláme se, paní doktorko!“

Nebyl totiž spokojen se dvěma tresty, které mu soudce udělil. Ty činily dohromady padesát měsíců ve věznici s ostrahou. Ve stejném typu zařízení by si měli své tresty dvaceti měsíců a dvou let odsedět i zbylí dva zloději. Ti si na rozdíl od svého kolegy, který se odvolal hned v soudní síni, ponechali lhůtu na rozhodnutí.