Do klání, které vyhlásila Moravská vysoká škola Olomouc, se přihlásilo 160 studentů z jednadvaceti středních škol Olomouckého kraje. Věnovali se jednomu z pěti témat, odborná porota pak v každé kategorii vybrala tři (v jednom případě dva) nejlepší eseje a jejich autory ocenila.

Deník vám představuje vítězné práce. Začínáme nejlepšími eseji na téma Budoucnost mladých v Olomouckém kraji.

OK2YOU

PŘEHLED SOUTĚŽNÍCH TÉMAT:

1. Budoucnost mladých v Olomouckém kraji (garant Olomoucký kraj)

2. Role našeho kraje v Evropě (garant OK4EU, OK4Inovace)

3. Hospodářský rozvoj kraje (garant MVŠO, OK4Inovace)

4. Využití informačních a komunikačních technologií pro rozvoj kraje (garant TESCO SW)

5. Energetická soběstačnost – perspektiva Olomouckého kraje? (garant Schneider Electric, Czech Green Building Council)

Esejistické klání uspořádala Moravská vysoká škola Olomouc, garantem soutěže je sdružení OK4Inovace a jedním z mediálních partnerů je také Deník. Záštitu nad soutěží převzal hejtman Olomouckého kraje Martin Tesařík. Studenti soutěžili o exkurzi do sídla společnosti Schneider Electric v Paříži, čtečky knih, mobilní telefony, fotoaparáty, odbornou exkurzi do Prahy, stipendia ke studiu na MVŠO ve výši 30 tisíc korun a další ceny.

Budoucnost mladých v Olomouckém kraji

1. místo: Lenka Gardavská, Alexandra Krchňáková, Martina Kyasová
Gymnázium Kojetín

 „Hanáci. Od Napajedel až po Litovel, od Vyškova až po Lipník usazeni jsou v požehnané krajině Hanáci. Země jejich protékaná řekou Moravou, vyznamenává se zvláštní úrodností a plodností. Na jihu je ohraničena a místy i prostoupena Maršovými či Chříběcími horami a Moravskými Karpaty, na severovýchodě a na severu Jeseníkem, na severozápadě vysočinou Drahanskou. Četné přítoky Moraviny (Haná, Bečva, Rusava aj.), jež vyvěrají z těchto hor, proplétají se územím hanáckým, svlažujíce kyprou jeho půdu. Vesnice Hanáků jsou obrazem utěšeného blahobytu. … Příbytky jejich jsou výstavny, čisty a často docela moderně upraveny. Nikde na Moravě nežije se tak dobře jako na Hané; což jediné vysvětliti lze z výbornosti a plodnosti půdy a vyplývající z toho zámožnosti. Dobrý samožitný chléb, dobré pšeničné »buchty s makem« a koláče (vdolky) sýrem a povidly (»tnkami«) nadívané, knedlíky (»šeške«) s uzeným nebo hovězím masem a se zelím, kvasnicové knedle (»pěry«) s máslem a mlékem: toť vydatné a obyčejné jídlo Hanákovo. Nejmilejším nápojem je mu pivo, někdy pívá i víno."

(Ottův slovník naučný)

Olomoucký kraj s úrodnou Hanou patří bezesporu mezi ta místa České republiky, kde by se lidem mělo žít šťastně a spokojeně. Představa bohatstvím oplývajícího kraje, jak nám ji podává Ottův slovník naučný,  a ekonomická realita dneška jsou však dvě zcela odlišné věci.

Olomoucký kraj neztratil nic ze svého přírodního bohatství. Stále má svá úrodná pole, rybníky (např. na Tovačovsku), lesy a v neposlední řadě pracovité lidi, ale přesto se ekonomicky propadá pod průměr České republiky a nezaměstnanost stále narůstá. Šikovných a pracovitých lidí žije v našem kraji spousta, ale pracovních příležitostí je však stále méně a méně. Bude-li tento trend pokračovat, budou se mladí lidé stále častěji stěhovat za lepšími pracovními příležitostmi do velkých měst nebo je budou hledat v zahraničí a Olomoucký kraj zestárne. Lidé jsou, chuť do práce také, tak kde je zakopán pes?

Jsme studentky 5. ročníku gymnázia v Kojetíně. Nemáme ještě tolik zkušeností, abychom se mohly pustit do nějaké hlubokomyslné ekonomické analýzy, ale z rozhovorů s rodiči a       s dalšími lidmi střední i starší generace jsme dospěly k závěru, že jednou z velkých chyb, jíž se kraj (a vlastně celá Česká republika) dopouští, je, že neumí zachovat a rozvíjet to, co vždy bylo pro úrodnou Hanou tradiční a osvědčené a co dávalo práci mnoha lidem v kraji. Máme na mysli zemědělství, ale také výrobu cukru a další průmysl, který přinášel kraji bohatství a jeho obyvatelům zajišťoval slušný život. Samozřejmě zdaleka ne vše, co se v Olomouckém kraji zrušilo, bylo prosperující a pro kraj výhodné. Likvidace cukrovarů v Němčicích, Kojetíně, Bedihošti atd. však rozhodně nikomu v Olomouckém kraji zisk  nepřinesla. Řada lidí přišla o práci a my všichni o kvalitní cukr z vlastní produkce.

Velkým trnem v oku nejednoho obyvatele kraje jsou „žlutá a solární pole". Z hanáckých polí nejprve zmizela cukrová řepa a postupně mizí obilí, mák a další plodiny. Hanácká krajina se přeměnila ve žlutá pole plná řepky olejky, která jsou střídána měsíční krajinou tvořenou oslepujícími plochami solárních panelů. Obilí se dováží, cena mouky roste, a tím se mimo jiné prodražuje cena základních potravin.

Dostáváme se k zásadní otázce. Jak z toho ven? Kde hledat řešení? Jak přesvědčit mladé lidi, že v Olomouckém kraji na ně čeká budoucnost, pro kterou stojí za to zůstat a vychovat zde další generaci?

Cest vedoucích k postupnému řešení se nabízí několik. První by mohla vést k návratu a k podpoře tradičního zemědělství a vytváření nových pracovních příležitostí v těch oblastech zemědělství a průmyslu, které byly a jsou pro kraj výhodné a které umíme zabezpečit. Práce v zemědělství byla vždy velmi těžká a namáhavá, ale soběstačnost v pěstování plodin se vyplácela. V dnešní době lidé začínají postupně přicházet na to, že zelenina a ovoce dovezené ze zahraničí do supermarketů postrádá požadovanou kvalitu, a začínají opět upřednostňovat domácí zdroje. Velice pozitivní bylo např. zavedení značky „Haná – regionální produkt" s klasem coby symbolem ve znaku. Pěstování plodin a chov dobytka je však po ekonomické stránce pro naše zemědělce, znevýhodněné levným zbožím z dovozu, čím dál těžší. Dotace   do zemědělství by byly dotacemi do kvality a také by zvýšily šance našich zemědělců v konkurenčním boji s dotovanou zahraniční produkcí. Nárůst pracovních míst v zemědělském a zpracovatelském průmyslu by také nebyl k zahození.

Je třeba vytvářet takové podmínky pro mladé lidi, aby v Olomouckém kraji mohli dosáhnout maximálního vzdělání a aby pro ně po jeho ukončení byly dostupné i pracovní příležitosti. Domníváme se, že investice do vzdělání je další možnou cestou vedoucí do cíle. Vzdělání je podle nás také tím jediným opravdu fungujícím prostředkem, který je schopný řešit velký problém našeho kraje, ale i mnoha dalších, a to problematiku sociálně nepřízpusobivých občanů, kteří odčerpávají finanční prostředky ze státní pokladny formou různých sociálních dávek, nepracují a svou životní situaci řeší převážně krádežemi.  Tito lidé jsou většinou nevzdělaní, a tudíž nezaměstnavatelní a pro společnost znamenají velkou zátěž. Vzdělání by jim mohlo pomoci najít si práci a získat naději na lepší život.

Olomoucký kraj má rozhodně co ukázat i v oblastech kultury, turismu, sportu, lázeňských služeb atd. Krásu, bohatost a rozmanitost hanáckých krojů a kouzlo hanáckého dialektu obdivují každoročně na Hanáckém plese konaném v Praze obyvatelé hlavního města České republiky i cizinci. A můžeme toho nabídnout mnohem více.  Výhodná poloha našeho kraje, jeho přírodní a kulturní památky, zajímavý folklór, to vše je dalším domácím stříbrem, které, pokud o něj budeme dobře pečovat a rozmnožovat, může ukázat cestu k nám mnoha turistům z jiných koutů České republiky a také ze zahraničí.

Vytvořit dostatek pracovních příležitostí, podpořit místní podnikatelské aktivity, naplnit krajskou pokladnu a postarat se o místní obyvatele tak, aby se v kraji cítili jako doma, to není nic jednoduchého. V hospodě u piva to sice zvládne naplánovat kdekdo, ale realita tak prostá rozhodně není. Olomoucký kraj si ale zaslouží, aby v jeho čele stáli lidé znalí, ochotní pro kraj pracovat s maximálním nasazením, lidé, kteří svým příkladem budou motivovat občany k patriotismu a hlavně k tomu, že „Všude dobře, na Hané nejlépe." Pokud budou mladí lidé zůstávat v Olomouckém kraji a budou mít možnost se zde uplatnit, založit rodinu a vychovat děti, nemusí se Olomoucký kraj bát o svou budoucnost.

Co říci závěrem? Jak nejlépe vyjádřit to, co pro člověka znamená domov, z něhož se neutíká? Slova nestačí, člověk se musí cítit být doma. Takže lidi, otevřete oči dokořán, zachovejte si bystrou mysl a chuť do práce a :„Zkuste si říci potichu „doširoka" a „došeroka" a před očima se Vám rozevře hanácký kraj. Hanáčtina ze svých kořenů dala vyrůst slovům, které chutnají jak dobré víno a dají se poválet po patře a vychutnat. I rachotivá německá slova na Hané zvlídněla…"  ( Pavel Pospěch: Hanácký slovníček)

2. místo: Dana Fašinová, Vojtěch Burget
Obchodní akademie Olomouc

Budoucnost je vždy plná otazníků. Nejinak je tomu i v dnešní době. Odpovědí je nepředvídatelnost, která může zamávat našimi životy. Ano, nikdo z nás neví, co mu osud přinese, a přesto ho chceme ovlivnit. Mnozí z nás si klademe otázku, jaká bude naše budoucnost? Je mnohdy nejasná i obávaná. Jak budeme žít? Mnohdy se na té správné odpovědi podílet nemůžeme.  Jsou ale věci, které můžeme ovlivnit a na jejich přeměně se podílet.  V každém z nás se nachází kousek srdce Moravy a je jen na nás, jak s tímto darem naložíme.

Olomouc vynakládá značné úsilí na to, aby přilákala své obyvatele na svou stranu. Mnohdy se bohužel odezva nedostaví. Nicméně všichni, kdo v ní žijeme, chodíme po její půdě, dýcháme její kyslík, máme tu rodinu, přátele a nezaměnitelné zážitky. Jsou věci, které ovlivnit nemůžeme, a tak je dobré soustředit se na ty, které můžeme mít ve svých rukou. Nenechat se pouze sobecky kochat krásou našeho kraje, ale myslet na to, že se touto krásou budou chtít kochat i naše děti. Olomouc svým kouzlem uchvátila nejedny oči. I ty naše. Všichni máme touhu žít v našem městě harmonický a prosperující život. Všichni sem patříme, jsme nepostradatelný článek jejího dokonalého „puzzle". Každému z nás nabízí šanci proniknout do hloubi své historie. Olomouc je jedno z nejkrásnějších míst naší republiky. My, co v ní žijeme, vnímáme jako samozřejmost její půvabné náměstí, orloj, malebné uličky, kostely, skvostné parky, moderní sportoviště, muzea, řeku a nesoucí jméno celé krajiny.

Ne každý tu krásu ovšem dovede vnímat. Z jakého důvodu? Myslíme si, že jedním z důvodů, proč tomu tak je, je nátlak ze strany televize a internetu. Teenageři vyhledávají nejnovější věci, jejichž prostřednictvím chtějí být „IN". Nechtějí být těmi, kteří nikam neprorazí, ničeho nedosáhnou. Nejspíš si však neuvědomují, že opovrhují svým rodným městem a staví se k němu zády. Jejich snem je cestovat do zahraničí, poznat svět, dálky. Mnohdy znají podrobnosti o vzdálených místech, která navštívili, ale o místě, kde žijí, vědí málo a ani se o jeho budoucnost příliš nezajímají. Všichni ovšem chceme někam patřit. My jsme si vybrali, patříme do Olomouce a jsme její součástí. Nikdy se k nám nepostavila zády. Proč bychom to měli dělat my?

Lidé se mnohdy ani nepozastaví nad tím, proč tady vlastně žiji? Do této chvíle jsme o tom, jaký vztah máme k Olomouci, příliš nepřemýšleli. Tato práce nás však přinutila to udělat. Nechat se unášet vzpomínkami na své dětství strávené ve městě, které nás přijalo do své náruče už v době našeho vstupu na svět. Tuto kolébku, v níž jsme vyrůstali, by nám mohl nejeden člověk závidět. Je více než nutné podotknout, že naše město Olomouc má své jméno, má své postavení a prosperuje. Soužití krásné a uhrančivé přírody vkládá do našich duší rovnováhu. Rovnováhu mezi dobrem a zlem. Území, které nás ochraňuje před okolními vlivy světa značně přispívá k našemu  duševnímu poklidu. Co ale udělat, aby tím záviděníhodným místem zůstala? V této práci se pokoušíme nabídnout několik možných variant řešení.

Chyba, která negativně ovlivňuje naši „maličkost" na mapě ČR, je znatelná neprůbojnost. Olomouc má možná u většiny Čechů status „větší vesnice". Označení, které neútočí na velikost města, nýbrž na její „zaostalost". Proč? Ano, disponujeme nádherným dědictvím po našich předcích, dá se říci, že o ně i pečujeme, ale neumíme je nabídnout světu tak, jak by si zasloužilo. Není těžké si nepovšimnout skutečnosti, že ani v novinách, v televizi, nebo na internetu zprávy o Olomouci nejsou pro mnohé lákadlem. Zkusme se ale na naše město podívat jinak, ne podhledem médií používajících často fráze. Jejich pohledu chybí důležitá věc, a tou je láska k tomuto městu. Je pravdou, že v letních měsících nabízí střed města i jiné atrakce než historické památky. Venkovní posezení útulných kavárniček, občasná hudba podtrhující atmosféru, lavičky na náměstí. Olomouc mívá ale osud krásné dívky, o které málokdo ví, a nápadníků proto příliš nemá. Její krása je skrytá a objevit ji vyžaduje soustředěného ducha a rozhodnutí nespoléhat se jen na internetové či jiné mediální zdroje. Kolik turistů Olomoucí jen náhodně projíždělo a zůstalo stát v němém úžasu nad jejími půvaby? Myslíme si, že by stálo za úvahu udělat naší „krasavici" výraznější promotion, aby k nám její návštěvníci přijížděli cíleně, informováni o jejím geniu loci výrazněji a soustavněji, než je tomu dosud. Aby zde zůstali pár dní a našli zde kromě historie i zajímavou současnost. Město oživlé atraktivními událostmi, dýchající i novotou, město, kde se nemůže nudit mladý ani starý.

Přísloví „Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě" je už zastaralé a do dnešní doby se nehodí. Dejme městu přitažlivý make-up. Vynaložme úsilí prosadit ho na první příčky zájmu turistů i Olomoučanů, zejména mladých. Pro občany okolních zemí buďme lákavou neobjevenou záhadou, tajemstvím, které chtějí odhalit.

Jednou z cest, jak dát městu jiného ducha a udělat ho přitažlivým, je zviditelnění olomoucké univerzity. Ano, díky ní žije v Olomouci spousta mladých lidí nejen z tuzemska, ale i ze zahraničí. Je „alma mater" mnohých, kteří se stali slavní, o nichž nevíme my Olomoučané, natož pak turisté zhola nic. Zůstaneme-li u příměru krásné dívky, je univerzita jednou z největších předností, které máme a kterou nedostatečně využíváme. Muslimské ženy bývají zahaleny do černých šatů a jen vyvolený ví, co se skrývá pod nimi. Není to tak občas i s Olomoucí? Naše město skutečnost, že je městem univerzitním, ne úplně dokáže využít. Přítomnost univerzity totiž vnímá málokterý návštěvník i domorodec. Kde jsou studentské majáles? Proč o sobě nedává tato jistě významná škola více vědět? Nejde jen o peníze. Jde snad o to umět se více pyšnit tím, že ji tu máme. Nasadit té naší krasavici nápadnější klobouk, který nikdo nepřehlédne.

Upoutat pozornost na Olomouc a s ní spojený celý olomoucký kraj v rámci ČR o Evropské unie je úkolem nás všech, kteří v ní žijeme. Nemusí se jednat jen o mezinárodní hudební či filmové festivaly a divadelní přehlídky. Nebylo by na škodu uspořádat také mezinárodní sportovní soutěže. Vyzvat různá občanská a zájmová sdružení k výraznější prezentaci na veřejnosti a pomoci jim oživit krásnou historickou tvář města současným děním. Ano, naše krasavice může mít tvář nejen jako gotická Madona či barokní andělíček, ale třeba i jako kubistická Picassova kráska. Není zde samozřejmě řeč jen o architektuře. Město má potenciál nejen žít z historie, ale i dýchat současností. Co třeba nějaký studentský happening, kterému by přihlíželo celé město? Pouliční divadlo, jež by obdivovali nejen místní, ale i turisté? Sportovní víkendy v parcích? Propagace nezávislých divadelních scén a jejich případná podpora?  Pestré přednášky nejen na školách, ale i na veřejnosti? Hyde park pro radost i poučení? To všechno by uvítali nejen mladí obyvatelé našeho krásného města.

Na co jsme málo pyšní, jsou také umělecké školy našeho města. I o nich málo víme. Žije tu tolik mladých výtvarníků, hudebníků i jiných umělců, kteří mohou rovněž poodhalit další závoj Olomouce všem, kteří mají o tuto oblast zájem.

Vyrůstá mezi námi spousta nadějných a nadaných mladých lidí, ať už v oblasti kultury nebo sportu. Ne vždy se těmto nadějím dostane příležitost už proto, že pocházejí z malé vísky našeho kraje. Olomouc by měla být nejen krásná žena, ale také matka, která je schopna do své náruče pojmout všechny, kteří mají nějaký talent a chtějí ho rozvíjet. Není to lehké, ale znáte to – kde je vůle, najde se i cesta.

Drobnost, na kterou nelze zapomínat, je chybějící zeleň v centru města. Nejde jen o estetickou stránku věci, ale o fakt, že obyvatelé i návštěvníci by si mohli v parných dnech zpříjemnit chvilku ve stínu stromů, a to přímo v centru náměstí. Turisty i nás obyvatele čekají jen rozehřáté lavičky. Ale zaplať pán Bůh za ně. Na druhé straně jsme rádi, že dostatek zeleně máme v našich parcích, o které je v poslední době, dá se říci, dostatečně pečováno. O tom, jak moc touží Olomoučané po zeleni, svědčí nostalgie po vykácených stromech v Rudolfově aleji. Věříme, že Olomouc o tuto svou chloubu nikdy pečovat nepřestane. Že se vždy najdou prostředky k tomu, jak nahrazovat přestárlé stromy novou výsadbou.  Dost nevyužitá možnost jak vytvořit Olomoučanům krásnou zónu „zeleného" odpočinku se nabízí podél řeky Moravy. Řeka město několikrát potrápila, ale jak už to bývá, i ona umí nejen vyvolávat obavy ze své síly a dravosti, ale umí také nabídnout své břehy k odpočinku. Dnes podél ní potkáte jen pejskaře, popř. lidi, kteří si zde našli běžeckou trať. Dovedeme si představit upravené okolí této řeky, s chodníčky, lavičkami a upravenou trávou. Ano, i tento závoj lze poodhalit a Olomouc má krásnou novou zónu pro odpočinek i sport.

Běžný denní život lze návštěvníkům i domácím zpříjemnit také tak obyčejnými věcmi, jako je dostatek WC v centru města, dostatek přebalovacích pultů pro maminky s dětmi v jejich prostředí. I tato zdánlivá maličkost je společně s problémem nedostatečných parkovacích míst tím, co život ve městě znepříjemňuje.

Spokojený život lidí netvoří jen vnější krása, ale také pocit bezpečí v prostředí, ve kterém žijí.  Městská policie nemůže zabránit všemu nekalému, co se ve městě děje, ale v každém případě by se o to měla alespoň ve velké míře snažit. V našem městě napomáhá odhalování zločinnosti kamerový systém umístěný na náměstí. Pravdou je, že místní obyvatelé by jistě uvítali, kdyby policie zajistila co největší bezpečí i v jiných částech města. Pravidelné hlídky by zabránily nejen přepadením, ale i projevům vandalismu, k němuž patří i velký nešvar současné doby, sprejerství. Je velmi smutné, že mnohé domy s krásnými novými fasádami jsou poničeny právě těmito vandaly. Tvář naší milé Olomouce dostává tak místy podobu krásky nepříjemně, až ohavně zmalované. I to je jev, na nějž je třeba se zaměřit. Možná, že by pomohlo vyhradit plochy ke grafitti určené, i když je bohužel jasné, že tento jev se hned tak vymýtit nepodaří.

Olomouc, centrum našeho kraje. Je skutečně krásná a obdivuhodná. Jsme přesvědčeni, že vzkvétá do krásy a za poslední léta se změnilo mnoho k lepšímu. Jenže každá krása, města i ta ženská, může uvadat, nevěnujeme-li jí patřičnou pozornost. Věřme, že se najdou lidé, kterým její budoucnost leží na srdci. O ženách se říká, že jsou nejkrásnější, když jsou milovány. Věřme, že tak tomu bude i s naší Olomoucí. Je jen na nás, jak toto město bude prosperovat a jakým směrem povede její cesta. My, mladí lidé, poznáme v životě možná spoustu jiných měst, ale náš kraj bychom měli mít v srdci nejhlouběji. A ta láska by měla být podložena péčí, kterou mu budeme věnovat. Jak říká malý princ – pro tu péči, kterou jsem své růži věnoval, je pro mě právě ona jediná na světě. Přejme si, aby naše město i celý kraj byl pro nás právě pro tu péči, kterou mu budeme věnovat, ten jediný a nejkrásnější na světě.

Z každých chyb plyne ponaučení, i z těch nejmenších. Je jen na nás, jak naše město bude prosperovat, jakým směrem povede jeho cesta. Jsou jen dva směry. Směr láskyplné péče a směr apatie a nezájmu. Jakou cestu si vybereme?

3. místo:  Jana Koutná, Hana Zýková
Gymnázium Olomouc-Hejčín

Olomouc je skvělé místo k narození. Kulturní a historické podnebí města se musí dozajista promítnout na charakteru každého esteticky vnímavého obyvatele. I my tento vliv velmi silně pociťujeme. Procházíme-li znovu kolem katedrály svatého Václava, okolo pozůstatků Olomoucké pevnosti nebo touláme-li se po Bezručových sadech s jejich překrásným opevněním a do něj zasazenými historickými stavbami na jedné straně a klidně tekoucí řekou na straně druhé, vždy si velmi hluboce uvědomujeme intenzitu svého bytí, stejně jako působivou přetrvávající existenci všech osob bývalých.

Kromě historické aury města však nesmíme opomenout ani pověstnou atmosféru studentskou. Více než čtyřistaletá universitní tradice se na charakteru města musela nutně podepsat. Tento podpis se projevuje na nesčetných kavárničkách, antikvariátech, knihkupectvích a klubech, jež opět zcela ovlivňují osobnost jedince mnohdy stejně jako jeho peněženku.

Emil Viklický, Karel Plíhal, J. H. Krchovský, J. K. Handke. Ti všichni a mnozí další jsou významnými uměleckými osobnostmi olomouckého kraje, na které mělo město jistě velký vliv a kteří mu jej svým působením na něj opět spláceli a splácejí. Kultura v Olomouckém kraji je, dalo by se říci, téměř skvělá. Samozřejmě se na její kvantitě odráží  poptávka místních obyvatel a tak tu není tolik příležitostí, ale to je logické. Její kvalita je ovšem velmi vysoká a to jak na divadelních prknech tak v muzejním a galerijním sektoru, jehož jedinou událost nemíníme zmeškat.

V Olomouci je také možnost velkého sportovního vyžití – v poslední době se budují nová a nová střediska. Namátkou jmenujme například nedávno vybudované komerční sportovní centrum Omega, basebalové hřiště nebo lanovou dráhu. V současné době se také budují nové motokrosové tratě či jezdecká střediska. Pravděpodobně zde lze provozovat téměř každý sport, na jaký si vzpomenete.

Skvěle se zde také snoubí výhody velkého města s krásnou krajinou. Několik metrů od mým domů teče řeka Morava, o pár metrů dál se nachází přírodní koupaliště Poděbrady a stačí udělat několik málo kroků a dostaneme se do chráněné krajinné oblasti Litovelského Pomoraví – to vše na dosah centru města. Kde jinde něco podobného najdete? Ideální je pro mnohé i velikost města, kde není tolik zmatku a ruchu, aby byl na obtíž, ale je zde kam jít za sportem, vzděláním či zábavou. V tomto je Olomouc úžasná. Možností zde má člověk opravdu nespočet. Dle všeho se tedy naše město zdá být téměř dokonalé, že?

I přesto mnoho mladých lidí z našeho okolí pociťuje silnou touhu rozjet se po střední či vysoké škole do všech koutů světa. Někteří z nich chtějíněkam, což je logické a správné, další však chtějí pouzepryč. A nad tím je potřeba se zamýšlet.

Pro nás, jako pro studentky gymnázia, jsou vyhlídky na budoucnost docela nejisté a ne zrovna růžové. A to hlavně, co se týká vysokého vzdělání.

Pro mladé je vzdělání stále důležitější. A v poslední době také trend tzv. možnosti kvalitního vzdělání pro každého, což je samo o sobě na první pohled znatelný oxymóron. Jak totiž může být vzdělání kvalitní, je-li poskytováno téměř každému. Toto je celorepublikový problém, který se vlastně týká celého starého kontinentu. Problém, jehož důsledky budou zřejmé čím dál více. Poslední dobou si čím dál více uvědomujeme, jak moc ovlivňujícím faktorem je společnost. V dnešní době je to bohužel tak, že na člověka, který nemá vysoké vzdělání se pohlíží jako na nějakým způsobem méně „hodnotného" člověka. Ve větším městě, jako je Olomouc je to ještě více citelné. Na ulicích už běžně slýcháváme rodiče, kterým svým ratolestem říkají: „Musíš se dobře učit, abys šel na vysokou, jinak dopadneš někde s lopatou v ruce!"Ale i lidi s lopatou v ruce jsou přeci důležití. To, že někdo není dobrým studentem ještě neznamená, že není inteligentní. Jestliže za několik desítek let, bude mít padesát procent české populace diplom z vysoké školy, nebude možné nasytit pracovní trh dělných povolání a akademicky vzdělaní lidé budou na přesyceném trhu práce znevýhodněni nedostatkem pracovních míst a jejich hodnota bude klesat a tak se bude vysokoškolské vzdělání znehodnocovat. Dále není absolutně možné, že by padesátiprocentní podíl lidstva měl vlohy k vysokému studiu a tak se kvalita škol stále snižuje a náročnost studia na některých z nich stále klesá. Proto není jistě správné, že ono malé procento lidí, kteří skutečně mají kompetence k universitním studiím, bude po získání diplomu ve stejné pozici jako ti, kteří je nemají.

Pokud budou školy dále snižovat nároky na přijetí studentů, jak to zde potom bude vypadat? Lidé by si měli uvědomit, že vysoké školy tu nejsou od toho, aby tam šlo co nejvíce lidí a my se mohli jako stát/město pyšnit vysokým počtem vysokoškolsky vzdělaných lidí. Vysoké školy tu jsou od toho, aby z nich vycházeli opravdu schopní, inteligentní lidé, kteří by měli být jedni z nejlepších ve svém oboru.

Kdyby to takto fungovalo, možná by ubylo vysokoškoláků  za pultem fastfoodů, a taky by si lidé možná méně stěžovali na své nadřízené, politiky a na další lidi ve vůdčích postavení, kteří sice mají titul, ale to je tak vše co z vysoké mají.

Tímto se dostáváme i k problému gymnázií. Od jejich studentů se totiž očekává další studijní dráha. Na gymnázia v kraji v letošním roce nastoupilo cca devět tisíc nových studentů, tedy téměř každý třetí absolvent základní školy. Není tedy na Olomoucký kraj 20 gymnázií, mnohých s více než 3 otevřenými paralelními třídami poněkud mnoho? Neznehodnocujeme tak nevědomky prestiž a především kvalitu gymnázií, které by měly klást na své studenty vysoké požadavky a připravovat je na další akademickou dráhu, zatímco slyšíme jejich učitele proklamovat, že bohužel větší náročnost studia není možná, protože kvalita studentů není dostačující? Náš názor je, že toto je jedno z nejzávažnějších globálních témat přítomnosti a proto by se o něm mělo mnohem více a otevřeněji debatovat a hledat nové cesty a nová řešení. Jedním z pozitivních kroků, ač ne řešením problému, by v této oblasti snad mohlo být i zkoumání kvality jednotlivých středních škol nejen na základě maturitních výsledků studentů, a vyhlašování jakéhosi druhu žebříčků, které zde postrádáme a které by mohly do budoucna zvýšit konkurenční soutěž gymnázií i jiných vzdělávacích zařízení.

Dalším mínusem života v olomouckém kraji je poměrně malá nabídka mimoškolního vzdělávání. Ač například Muzeum umění v Olomouci nabízí velké množství vzdělávací přednášek pro veřejnost, což je velmi chvályhodným počinem, v jiných oblastech nám možnosti chybí. Nejvíce tuto absenci nabídky pociťuji v sektoru jazykových škol v Olomouci. Ne snad, že by jich tu bylo málo, ale většina z nich vyučuje jen poměrně chudou škálu jazyků, jimiž jsou většinou angličtina, němčina, francouzština a v lepším případě španělština s italštinou. U našich vrstevníků i u nás ale stále více pociťujeme touhu učit se novým exotickým či starobylým řečem, k jejichž alespoň částečné znalosti nám musí vystačit samostudium. Proto musíme vyzdvihnout snahy některých gymnázií i vysokých škol poskytovat tyto služby v rámci mimoškolních aktivit a k tomu většinou zdarma. Dále nás v této oblasti také vždy těší vidíme-li, že jsou tyto snahy podporovány a je k nim zvyšována motivace -  v poslední době nás zaujala například Evropskou unií vyhlašovaná cena Label, oceňující snahy a úspěchy v rámci jazykového vzdělávání.

Ovšem tohle stále nejsou všechna úskalí, která čekají na mladého člověka po dokončení střední školy. Peníze hýbou světem. V dnešní době jsou problémem téměř pro všechny. Pro mladé lidi obzvlášť.

Hned první velké výdaje se vážou se samotným přechodem na vysokou školu. Jsme si téměř jisté, že školné jednou dosáhne tak astronomických částek, že si vysoké vzdělání  budou  moci dovolit jen opravdu zámožní lidé. A zámožný člověk se ne vždy rovná inteligentní. Potom se budeme divit, jak jsou lidé na vysokých postech neschopní? No, s takovýmto systémem to ale ani jinak dopadnout nemůže.

Další velký problém nastává, když na mysl přijde otázka osamostatnění se. Mnoho mladých lidí by jistě uvítalo, pořídit si vlastní bydlení. A tím nemáme na mysli jen zamilované páry, ale i skupinky studentů. Ne každý má to štěstí, že je rodiče s radostí doma vydržují až do důchodu. Navíc, ty zkušenosti, které člověk získá, jakmile začne žít sám na sebe jsou jedny z těch nejužitečnějších. Ale jak to udělat? Jak se vůbec osamostatnit? To je těžké.  Je hodně složité najít místo, kde by takový mladý člověk mohl žít a přitom se nezadlužit na dalších dvacet let. Možná až nemožné. Navíc, když je dnes minimální množství práce – ten, kdo dostane sem tam v létě brigádu je šťastlivec. A půjčit si peníze od rodičů? No, sice by to šlo, ale kde mají vzít v dnešní době takové peníze rodiče? A co když s nimi nemá onen student dobré vztahy? A vůbec… neztrácí to potom podstatu osamostatnění se?

Takže co zbývá. Půjčit si někde jinde a spadnout do dluhu. Takže místo toho, aby si člověk ve dvacítkách tak nějak užíval života, byl šťastný a bral věci s nadhledem (tak, jak se to všude propaguje a jaká je „ideální" představa o mladém člověku), tak si bude dělat vrásky s tím, jestli se tohoto dluhu vůbec někdy zbaví a jestli vůbec bude schopný splácet nájem nebo hypotéku.

Inu, v tomto směru se nám docela zamlouvá představa dříve tzv. družstevního bydlení. Znamená to, že člověk zaplatí např. 40% z ceny onoho bytu, a zbytek splácí formou nájemného. Jistě, i takhle se člověk zadluží. Nicméně ví, že placením nájmu splácí svůj vlastní byt, který jednou bude patřit jemu.  Otázkou je, jestli tenhle mladý člověk ale vůbec sežene těch 40% ceny bytu. Kdyby chtěl olomoucký kraj pomoci mladým lidem a zajistit tak aby kraj nestárl  ( zajistil si budoucí příjmy, mladou populaci do budoucna), napadá mě jedno řešení. Co něco jako Hotelový dům pro mladé lidi? Kde by byly samostatné byty/garsonky, kde by mladí lidé mohli např. po dobu 5 let žít za zvýhodněný nájem, aby si v průběhu těch pěti let mohl zajistit práci, něco si vydělat a popř. si pořídit i vlastní bydlení.

Bohužel se můžu jen ptát, jestli by byl kraj vůbec ochotný do něčeho takové investovat bez velkých zisků.

S ohledem na výše popsané, student na konci 4. ročníku gymnázia musí řešit velmi nepříjemnou otázku. Jít za penězi, nebo za snem? Myslíme, že mnoho lidí dnes sáhne po první možnosti.  Dle našeho průzkumu jsou dnes nejvýhodnější různé technické obory – strojařina, architektura a samozřejmě dobře se mají „ajťáci".  Ale co ti humanitně založení? Zrovna my dvě bychom se vydaly cestou druhou. Myslíme si totiž, že je velmi důležité, aby práce člověka naplňovala a bavila ho. Práci, která člověka pouze nudí a omezuje ho stejně nikdy neudělá nejlépe jak by mohl.

Někdy se ale bohužel lidé, kteří se vydají touto druhou cestou , budou muset vypořádat s pár obtížnostmi navíc. Například s tím, že si asi budou déle hledat práci a bude jim trvat  než se prosadí.

V našem kraji je poměrně omezený počet volných pracovních míst. Například na podzim minulého roku bylo volných cca 1400 pracovních míst pro 33 tisíc uchazečů a z toho jen kolem tří set míst pro absolventy a mladistvé. Proto je zde také míra nezaměstnanosti asi o 1,5 procenta nad celorepublikovým průměrem. Též průměrná mzda v olomouckém kraji nedosahuje průměru a  nachází se na nejspodnějších příčkách v krajích. Její hladina se nachází několik tisíc pod republikovým průměrem.

Ano, to je krutá realita. I přesto někdy nabýváme dojmu, že nějaké to procento nezaměstnaných nedělá vše co je v jejich silách, aby práci našli. Tím myslíme, nesnaží se jí najít aktivně. Lidi, lidi, práce za vámi nepřijde, nezaťuká vám na dveře a nenabídne se vám na stříbrném podnosu i s příborem. Nestačí, dát si inzerát na internet a pak čekat jestli vám někdo odepíše. Musíte hledat i venku, obcházet obchody a restaurace, podniky. Jinak se potom nedivte, že nic nenacházíte. A že vám to jako velkým učeným vysokoškolákům přijde degradující? A to proč? Pořád jste normální lidi, a práce je pořád práce. Nečekejte, že hned dostanete zaměstnání na vedoucí židli za 30 000 čistého. K takové pozici se musíte propracovat. A zkušenosti se cení. Vy byste snad postavili někoho, kdo právě prošel vojenským výcvikem jako generála velké mise? Ne.

Nesmíme tedy zapomínat, že jako občané tohoto kraje, bychom neměli pouze reptat a hledat další nové nedostatky, ale spíše vytvářet stále více konstruktivních veřejných debat s cílem řešení daných nedostatků, využívat co nejvíce příležitostí k tomu, dosáhnout svého cíle a nevzdávat to. Jak se říká, všechna moc vychází z lidu, a když si ten bude stále pouze stěžovat, nikdy se dál neposuneme. Dalo by se říci, že tato doba je těžká – celosvětově. Můžeme se ale na svět dívat i z jiné stránky a tak zjišťovat, že jsme se vlastně nikdy v historii neměli lépe, a že když se budeme snažit a nebudeme pouze hledat a předvídat další a další zla, může se naše životní úroveň, ne pouze ta finanční, stále zvyšovat.