V Olomouckém kraji jsem doma: Budoucnost zemědělství na Hané

Přečtěte si úspěšné práce studentů.

Budoucnost zemědělství na Hané

Zemědělství má u nás staletími prověřenou tradici. Synonymem pro úrodnou oblast je označení Haná. Je zde úrodná půda, které si lidé odjakživa vážili a pečovali o ni.

Dříve byla tato oblast vyhlášená kvalitou své půdy a výnosy z ní. Velký význam měla nejen pro zemědělce, ale později také pro příslušná zemědělská družstva a tím i pro samotný stát. Vědomí odpovědnosti za úrodnou oblast, která se má stát jedním z pilířů zemědělské produkce však zavazuje k uvědomělému a odpovědnému jednání, jež musí vycházet z předem dané, důkladně promyšlené koncepce.

Často zmiňované spojení teorie s praxí je v oblasti vázané na zemědělství nezbytné. To však nestačí. Přirozený respekt vůči zkušenostem předchozích generací se musí spojit s ochotou neustále se učit něčemu novému.

Četné kapitoly z obecných i národních dějin dokládají, jak fatální důsledky může mít arogance kompetentních jedinců a institucí k něčemu tak základnímu, jako je zemědělství. Spojovat svoji budoucnost výhradně s resorty, které jsou komerčně zajímavé v horizontu několika měsíců či let, je krátkozraké a může napáchat nedozírné škody, jejichž důsledky výrazně ovlivní životy budoucích generací.

Mnozí si tato fakta uvědomují a veřejně poukazují na to, že devalvovat význam této lokality, a to nejen slovy a i nezodpovědným jednáním, již nemůžeme. Pokud chceme, aby nám půda poskytovala očekávané výnosy, musíme jí nemalou část z toho, co si vezmeme, také vrátit. Toto jednoduché pravidlo musí být srozumitelné všem.

Hledat objektivní příčiny soudobého stavu nesmí ustrnout na téměř alibistickém postoji, že nalezené příčiny se rovnají důvodům, kvůli kterým nechceme či nemůžeme hledat možná východiska ze vzniklé situace. Tuto funkci plnila a stále plní tvrzení, že za současný stav zemědělství v naší republice může komunistický režim, nekontrolovanost v hospodářství po roce 1989 či hospodářská krize.

Obecná zdůvodnění možná pomohou autorům některých sborníků či učebnic, ale ne těm, kteří mají opravdový zájem na konstruktivním řešení současných problémů. Jako možné řešení navrhujeme osvědčený postup od obecného k jednotlivinám.

Po zvážení všech informací, získaných studiem vhodných materiálů i rozhovory s kompetentními osobami, se jeví tento postup jako nejschůdnější.

Návrhy řešení:

 Být členem Evropské unie by mělo být zavazující, ale výhodné současně, a to i pro české zemědělství. Kdyby tomu tak bylo, neupozorňovali by čeští zemědělci na to, že jejich zájmy nejsou hájeny dostatečně důrazně. Napovídá tomu i srovnání se zemědělci v jiných členských státech s výhodnějšími dotacemi.
 Módní slovo subsidiarita bylo nemělo zůstat pouze prázdným pojmem, ale mělo by představovat optimální řešení současné situace v zemědělství. Aby toto vše skutečně fungovalo, musí být zajištěna přítomnost odborníků, ochotných aplikovat již výše uvedené spojení teorie s praxí. Úzce s tímto souvisí i následující návrh řešení:
 Angažovanost zemědělců.

V současné době často pole obhospodařují družstva, ve kterých jsou zaměstnáni lidé, jimž na polnostech nezáleží. Skuteční majitelé svá pole pronajímají, protože se o ně starat nemohou z důvodů nedostatečné technické vybavenosti či jen z neochoty plně se vázat na znovunavrácená pole.

Mnozí lidé, kterým na půdě skutečně záleželo, již zemřeli a pokračování v generační linii naráží na lhostejnost jejich dětí a vnuků. Staletími upevňovaná vazba člověk – půda nefunguje, protože lidé bezprostředně nepociťují spojitost s půdou jako se základním zdrojem obživy.

Od 90. let 20. století se tak rekrutují noví majitelé půdy. Rychle nabyté polnosti, získané v restitucích, se stávají pouhým zdrojem nájmu. Finanční vidina plně nahradila zájem pečovat o půdu a zúrodňovat ji, a to i v případech, že zmínění majitelé disponují dostatečným technickým či finančním zázemím.

Preferují řepku a kukuřici

Družstva prosazují plodiny, které lze dobře zpeněžit. Preferují hlavně řepku olejku a kukuřici, která se vozí do bioplynových stanic.

Obrovské množství vyprodukovaných zemědělských plodin vysokých kvalit je tak místo pro potravinářství určeno pro potřeby těchto stanic. Tento fakt může být jedním z důvodů, proč je nereálné vytvoření zemědělské soběstačnosti naší republiky.

S odkazem na elementární zásady zemědělské produkce se velmi brzy již v minulých desetiletích ukázalo, jak je neprozíravé postupovat cestou co největších výnosů za každou cenu. Komerční hledisko je tou vyhledávanou prioritou.

Kvalitní přírodní hnojiva, jež krátce zažila „svůj boom", opět nahradila průmyslová hnojiva, která v dané chvíli pomohou rostlinám, ale v konečném důsledku devastují půdu.

Další negativní následky, jako je např. znečišťování pozemních vod, k tomu neodmyslitelně patří. Bohužel někteří zemědělci mají s postupy družstev zkušenosti, jež vycházejí z následujícího pravidla: Jako nájemci potřebné živiny v půdě vyčerpáme a pak ji vrátíme majitelům.

Problém představují také dotace, které upřednostňují travnaté plochy. Trávníky jsou méně nákladné na obhospodařování, ale zajišťují jejich majitelům či nájemcům finančně velmi lákavou výši dotací, což není možné uvést v případě podpory osévaných ploch. Spíše by se měly podporovat vyššími dotacemi plochy, které jsou osévané.

Současná výše dotací týkajících se pěstování brambor je naprosto nedostačující. A přitom pěstování této plodiny je pro zemědělce opravdu náročné. Možná proto se tomuto pěstování vyhýbají. Vycházejí také z negativních zkušeností s jejich prodejem.

Na Hané bylo velice rozšířené pěstování cukrové řepy, jejíž cukernatost dosahovala té nejvyšší kvality. Po vstupu do Evropské unie její pěstování pokleslo. Příčinou bylo nevhodné nastavení kvót povoleného množství její produkce. Následkem bylo masivní zavírání cukrovarů a logická neochota zemědělců zabývat se touto plodinou.

Zemědělci také poukazují na cenové rozdíly mezi tuzemským a zahraničním výkupem. V okolních státech se za naše kvalitní plodiny platilo a stále ještě platí daleko více, než jsou ochotny zaplatit za stejné druhy plodin naše výkupy. S tím související problematika dovozu zahraničních plodin, mnohdy v daleko horší kvalitě, rozšiřuje tento výčet o další problém, a to o problém související se živočišnou výrobou.

Zemědělci ruší chovy dobytka z důvodů malého odbytu a nízkých výkupních cen. Do naší republiky se tak dováží maso a masné výrobky neodpovídající našim cenovým představám, nebo v horším případě produkty nevyhovující našim normám. Některé kauzy z předchozích období jsou toho příkladem, viz neodpovídající kvalita deklarovaná na etiketě či zdravotní závadnost výrobků.

Stát by platil za přírodní pohromy

Snahy nemalého počtu pěstitelů řešit vzniklou situaci v našem zemědělství jsou důkazem toho, že je možné odvrátit apokalyptické vize některých skeptiků. Iniciativa ale nesmí vycházet jen z jejich strany.

Pokud se budou patřičně angažovat příslušné kompetentní úřady, je možné aplikovat následující princip, jehož základní podmínkou je maximální transparentnost:
Základem by bylo získání potřebných informací, jež souvisejí s bonitou půdy v příslušné lokalitě. Na základě studia, vycházejícího ze statistických údajů, archivních materiálů atd., by došlo k vytvoření přehledů produkce nejvýhodnějších plodin v konkrétním místě.

Pragmatickým přístupem bychom tedy spojili konkrétní místo se skupinou konkrétních plodin, jejichž pěstování je v dané oblasti prověřeno mnohaletou tradicí. Na základě spoluúčasti státu/stát zastupujících orgánů by bylo možné přimět zemědělce pěstovat plodiny, které z jejich pohledu nejsou sice v daném okamžiku nejvýhodnější, mnohdy s ohledem na krátkodobé předpovědi meteorologů dokonce i rizikové, ale z dlouhodobého hlediska jsou pro stát nepostradatelné.

Stěžejní by byla jistota, že v případě jakýchkoliv ztrát, jež by byly zpětně doložitelné a dle předpisů jednoduchým způsobem zdokumentované, by stát zajistil finanční vyrovnání. Takovým případem jsou například přírodní pohromy: dlouhodobé sucho, krupobití, úrodu zcela likvidující mrazy.

Takto nastavený systém by uzavíral fakt, že v okamžiku, kdy se úroda v následujících letech/obdobích dostane na očekávanou úroveň, zemědělci přiměřeně sníží svoje požadavky na cenu vykupovaných plodin, které vypěstovali.

Zbývá jen připomenout, že k podpoře fungování takto navrženého systému by měly být také k dispozici sankce, které by následovaly v případě jakéhokoliv zneužití dostupných finančních kompenzací