Pořadatelé přivedli do varu publikum taneční choreografií s dobovými hity a při poslechu písničky Máma od skupiny Lunetic nezůstalo jedno oko suché. Na pódiu hrála oblíbené skladby devadesátých let brněnská skupina Kanci paní nadlesní, v malém sále se o náladu postaral dýdžej.

„Jsme děti devadesátek, v té době jsme vyrůstali a rádi na ni vzpomínáme. Hudba byla perfektní, filmy byly perfektní, skvělá byla i móda. Když děláme taneční vystoupení, tak to hodně taháme právě do této doby. Nechybí hudba skupiny Lunetic nebo Backstreet Boys,“ řekl za pořadatele Roman Dvořák.

Podle něj byl zájem o vstupenky na ples velký. „V předprodeji jsme jich prodali dvě stě, ale lidé si kupovali lístky i přímo na místě,“ doplnil.

Atmosféru devadesátých let navodily i dobové rekvizity - na stěnách visely plakáty, které zvaly na úspěšné filmy své doby Titanic nebo Základní instinkt, lidé se mohli nechat zvěčnit ve foto koutku, na chodbě nechyběl ani retro automat.

„Je to arkádový automat, kde jsou hry z osmdesátek i devadesátek. Je jich asi 1500. Na akci nám přístroj zapůjčil kamarád, který sbírá herní konzole,“ popsal další z pořadatelů Zdeněk Barták.

Pořadatelé z Klubu brutálních borců vítali hosty ve slušivém oblečení z devadesátek. „Většinu těch věcí jsme koupili v sekáči - bundu, ale i rifle nebo ledvinku,“ prozradil Roman Dvořák.

Učitelka přerovského gymnázia je mezi finalisty ankety Zlatý Ámos

Pobavit se do Přerova přijela i parta přátel z Uherského Hradiště.

„Jsem tady za raného podnikatele devadesátých let. Kdybyste chtěla nějaký prací prášek, tak není problém. K podnikateli devadesátých let patří určitě bílé ponožky, to je základ. Potom samozřejmě kvalitní materiály a barevná kombinace, která je možná šokující, ale záhy zjistíte, že je vlastně zajímavá,“ popsal svůj oděv jeden z návštěvníků David Polnar.

„Musíte pochopitelně dávat najevo svůj úspěch, takže nesmí chybět prsteny - jeden má dvacet čtyři karátů, druhý osmnáct. Kvalitní jsou i hodinky, protože já musím být všude včas. Nač také schovávat šperky, když jsou tak krásné. Šperky dávají najevo společenský status a my prodejci pracích prášků jsme v tom řetězci hodně vysoko - proto mám také prsteny dva a na svou dobu velmi vkusný řetízek,“ dodal.

A proč zvolil červené a ne typické fialové sako? „Ti, co měli v devadesátkách fialová saka, se dnes pohybují spíše v Praze,“ vysvětlil. Devadesátá léta považuje za inspirativní také Ilona Polnarová.

„Legíny jsou nadčasové, ale nemůžou k nim chybět lodičky na vysokém podpatku. Džíska je echt pravá po sestře, která absolvovala všechny bigbíty v devadesátkách. Šaty jsou mé vlastní a chodila jsem v nich do tanečních,“ přiblížila.

Půlhodina hrůzy na přerovském nádraží. Nela Slováková se bála nejvíc v životě

K dobovém outfitu devadesátých let podle ní rozhodně patří také bílé tričko s nátělníkem, sako s vycpávkami nebo látkové gumičky do vlasů.

„Chybět by neměl ani obojek na krku s perlou nebo slzou uprostřed,“ uzavřela.