Zemědělci pro svůj region a zákazníky. Nejlepší esej soutěže středoškoláků

Záštitu nad soutěží převzal hejtman Olomouckého kraje Jiří Rozbořil.

Esejistická soutěž byla určena pro týmy studentů středních škol v Olomouckém kraji, které zpracovávaly eseje na jedno ze čtyř soutěžních témat.

Zde najdete vítězný esej poslední čtvrté kategorie „Zemědělci pro svůj region a pro své zákazníky", kterou vyhrál tým ve složení Eliška Gibalová (4. EL) a Adéla Krutilová (4. B) z Obchodní akademie a Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky v Přerově.

PŘEHLED VÍTĚZŮ JEDNOTLIVÝCH KATEGORIÍ najdete ZDE

Zemědělci pro svůj region a pro své zákazníky

Naším domovem je Olomoucký kraj, úrodná Haná, kdysi významná zemědělská oblast, proslulá právě svou úrodností. A dnes? Na úrodných polích plošně vyrostly fotovoltaické elektrárny, které vytlačily původně pěstované plodiny. Zemědělce nahradili solární baroni. Zlatavé lány dozrávajícího obilí či naše bílé zlato – cukrová řepa – jsou již také minulostí. Zavřené cukrovary, redukující se zemědělská družstva. Maximálně se v našem okolí rozprostírají sytě žluté lány s řepkou olejnou, která v době květu nepůsobí radost alergikům.
Přesto zemědělství a jeho produkty jsou stále nedílnou součástí našeho každodenního života. Bez nich bychom si ráno nemohli dopřát křupavé pečivo, jako například bagety nebo celozrnné raženky, nepochutnali si na čerstvém jogurtu, k večeři bychom si nedali zrající loštický sýr – „olomoucké tvarůžky" – nebo domácí šunku ze sousedního uzenářství a v parném létě bychom to vše nezapili lahodným pěnivým mokem, jehož základní surovinou je zelené zlato pocházející z místních chmelnic. Zemědělci by určitě rádi zásobovali trh svými regionálními výrobky, jimiž by uspokojili chuťové buňky svých potenciálních zákazníků. Ale copak můžou konkurovat velkým řetězcům, které tlačí ceny všech výrobků co nejníž?
Nelze však tvrdit, že obyvatelé Olomouckého kraje nemají zájem o produkty místních zemědělců nebo že o nich nevědí. Bohužel, současný ekonomický vývoj směřuje ke zvyšování cen zboží, což zákazníky nutí k tomu, aby šetřili a zajímali se víc o cenu než o kvalitu. V dnešní neutěšené ekonomické situaci většina zákazníků slyší na slevy. Zlevněné zboží je pořád velkým lákadlem. Opravdu ale nákupem zboží v akci ušetříme? Častokrát spíše proděláme, přivezeme si domů zboží s procházející trvanlivostí, možná i méně kvalitní, ale s dobrým pocitem, že to bylo v akci. Pokud budeme nakupovat levnou „obarvenou vodu" nahrazující např. džusy, ve kterých je maximálně 30 % ovocného koncentrátu, maso obsahující velké množství vody nebo mouky, ovoce a zeleninu bez chuti a s nadměrným množstvím dusičnanů, mohlo by to mít i negativní dopad na naše zdraví. Mnoho lidí si ovšem tuto skutečnost neuvědomuje, hlavním kritériem pro ně je to, že zboží bylo zlevněno, ale kvalita je už tolik nezajímá. Zdánlivě dobrá cena na úkor kvality.
Proč lidé nakupují v supermarketech ovoce a zeleninu z dovozu, když řadu druhů dokážou naši zemědělci vypěstovat i v místních podmínkách? Stále nás lákají na pohled krásná jablka ze Španělska nebo Itálie, kulaťoučká rajčata z Nizozemska a salátové okurky nebo cibule z Polska. Banány a jiné exotické druhy ovoce a zeleniny se sklízejí ještě nedozrálé a na dalekou cestu za spotřebitelem se musí připravit, tedy chemicky ošetřit, aby dlouhý transport přežily bez úhony, a to zdánlivě čerstvé i krásně zbarvené. Důkladná chemická koupel jim k tomu dobře poslouží, ovšem vliv na naše zdraví už bude méně uspokojivý. Je pochopitelné dovážet cizokrajné ovocné druhy jako granátová jablka nebo pomeranče, jelikož se v našich podmínkách pěstovat nedají, stejně tak dovoz ovoce a zeleniny v zimním období je nezbytným řešením. Nicméně proč dovážet i v letních měsících, kdy naše sezónní domácí produkce vrcholí? Dejme větší příležitost místním producentům, nakupujme u nich například ve stáncích na tržnici, čerstvost i kvalita regionálních produktů nám bude odměnou!
Avšak ne všechny supermarkety se spoléhají jen na dovozovou zeleninu a ovoce. Například řetězec společnosti Kaufland, tedy jak tvrdí jejich webové stránky, obchoduje s místními dodavateli, což je zajisté oboustranně výhodný obchodní tah. Místní pěstitelé či chovatelé však stále vidí v supermarketech neporazitelného rivala, proto jim své zboží prodávají i pod cenou, jen aby měli odbyt. Supermarkety jsou pro českého konzumenta totiž skutečným fenoménem. Možná je to dáno i tím, že jsme zlenivěli a je pro nás jednodušší nakupovat v supermarketu, kde najdeme vše, co potřebujeme, na jednom místě, a vyhneme se tak návštěvám několika různých obchodů, čímž ušetříme spoustu času, který pak stejně většinou strávíme před televizí nebo sezením u počítače. Někteří jednoduše ani nemají čas obíhat obchod za obchodem, a proto preferují nákup pod jednou střechou.
Nedávno se znovu rozvinula vášnivá, až hysterická debata o kvalitě dovozových potravin. Ukázalo se, že některé výrobky, a to převážně z Polska, jsou mnohdy zdravotně závadné. Vzpomeňme nedávnou kauzu s posypovou solí v uzeninách nebo s jedem na potkany v polských sušenkách. Další aktuální aféra se týká se koňského masa obsaženého v masových kuličkách prodávaných v řetězci IKEA nebo v polotovaru Lasagne bolognese, aniž by to výrobce deklaroval ve složení výrobku na obale. Levná konina (snad zdravotně nezávadná) místo dražšího hovězího. Podvod na zákazníka. Naštěstí bez ublížení na zdraví.
Domníváme se, že tyto aféry týkající se dovozových potravin, by mohly nahrát regionálnímu zemědělství a regionálním produktům, k nimž se budou spotřebitelé obracet s větší důvěrou a projeví o ně vyšší zájem. Místní farmáři, pěstitelé, chovatelé, zelináři, řezníci a uzenáři by měli okamžitě vystartovat s působivou (a hlavně neklamavou) reklamou, aby zákazníky přesvědčili o kvalitě svého zboží. Lidé by tak konečně začali nakupovat víc přímo od místních pěstitelů a chovatelů. Proč do takové reklamy nezapojit známé české osobnosti? Hodně převážně mladých lidí s oblibou vzhlíží ke svým idolům a snaží se napodobit jejich životní styl. Tak proč nevyužít této příležitosti?
Jednou z prvních vlaštovek upoutávajících pozornost na regionální zemědělské produkty jsou pravidelné sobotní farmářské trhy, které se těší v našem městě velké oblibě. Městské obyvatelstvo už dávno nezná ani pravou domácí zabíjačku, takže není divu, že zabíjačkové hody také přilákaly na přerovské náměstí davy gurmánů lačných ochutnat vepřové lahůdky připravované v „přímém přenosu" před očima návštěvníků.
A co takhle uspořádat například středověké trhy, na kterých by se prodávaly regionální potraviny nebo tradiční výrobky spojené s Olomouckým krajem? V bohatém menu by nechyběly ochutnávky tradiční moravské středověké kuchyně, speciality z olomouckých tvarůžků, mléčné výrobky z Olmy, pivo Litovel nebo přerovský Zubr, léčivá medovina, „babiččiny" vdolky, „hanácká" klobása nebo stánkový prodej dárkových zvonečků ze zvonařské dílny rodiny Dittrichových v Brodku u Přerova. V rámci doprovodného programu by se konaly středověké hry jako třeba rytířský turnaj nebo by byly připraveny ukázky středověkých řemesel. Tyto trhy doporučujeme uspořádat v centru Olomouce na Horním náměstí, protože je to turisticky atraktivní místo přímo v srdci historického jádra města. Náměstí je navíc součástí olomoucké městské památkové rezervace s takovými památkami jako Sloup Nejsvětější Trojice, radnice s orlojem, Edelmannův, Petrášův a Salmův palác, které vytvářejí působivou historickou kulisu pro akce podobného typu, které by do města přilákaly více tuzemských i zahraničních turistů, ale také umožnily místním prodejcům prodávat své výrobky, což by jim zajistilo skvělou propagaci a příliv potenciálních zájemců o jejich výrobky.
Obdobnou variantou by bylo otevřít kamenný obchod v centru města s regionálními produkty jako např. med, víno, domácí slivovice, domácí marmelády vyrobené z ovoce vypěstovaného v našem kraji, sezónní ovoce a zelenina od místních pěstitelů, rukodělné výrobky a upomínkové předměty typické pro náš region.
Dalším možným řešením by bylo založit a provozovat tradiční českou restauraci, neboť je jich velmi málo. Na každém kroku se sice setkáváme s „tradiční" asijskou, čínskou, vietnamskou, indickou či japonskou restaurací, o italských, které nabízejí „zaručeně pravé italské speciality" ani nemluvě, i když by se pravý Ital asi zhrozil z toho, co by mu naservírovali na talíř. V klasických českých restauracích by se tedy vařilo pouze z českých surovin a podávala by se typická česká jídla. Tento krok by mohl podpořit i turismus, jelikož mnoho cizinců, ale i našinců vyhledává domácí českou kuchyni či regionální speciality. Regionální gastronomie má určitě slibnou budoucnost.
Jak o trzích, obchůdcích, tak i o restauracích by se mohli lidé dozvědět pomocí různých sociálních sítí. Využití internetu k propagaci je velice účinné hlavně v době, kdy i starší generace začínají ovládat počítače. Kdyby se reklamy umístily na vybraná místa na internetu nebo na sociální sítě, byl by to určitě jeden nebo dva kroky vpřed. Mladší a střední generaci by také mohlo oslovit, kdyby zahlédly reklamu propagující regionální potraviny i akce například na sociální síti facebook, která se v posledních letech těší obrovské oblibě. Nesmíme ale sociální sítě a internet přeceňovat. V dnešní době je internet přehlcen reklamou a lidé jsou z ní už unavení. Získat si něčí pozornost je stále těžší a těžší. Proto si myslíme, že nejlepší propagací pro regionální výrobky je osobní zkušenost, kterou by si lidé následně mezi sebou sdělovali a předávali si tak informace o kvalitě daných výrobků či o úrovni pořádaných regionálních akcí.
Proto doporučujeme každému městu i městečku v našem kraji více regionálních akcí spojených s prodejem regionálních produktů, s degustací regionálních specialit a s bohatou nabídkou doprovodného programu atraktivního pro různé generace. Spatřujeme v tom krok správným směrem, jednu z možných cest, na které se můžou vzájemně propojit zájmy zemědělců z našeho regionu s očekáváním i kupní silou jejich zákazníků, a to k oboustranné spokojenosti.

Eliška Gibalová (4. EL), Adéla Krutilová (4. B)
Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, Přerov, Bartošova ulice

Erik Mikeska, Marcel Špaček, Matěj Vetešník
třída 8.E (2012/2013) Gymnázia Olomouc, Čajkovského ul.