Velkým zvratem byl Testosteron, říká principál Divadla Point

O fungování divadla a jeho úspěších jsme si povídali s principálem divadla, režisérem a hercem Alešem Procházkou.

V Divadle Point působíte od jeho začátku, jakým vývojem v průběhu deseti let divadlo prošlo?
To je docela těžká otázka, protože původně jsme byli nesourodá skrumáž všech možných umělců, tanečníků, herců a muzikantů. V roce 2003 jsme začali autorskými muzikály, potom jsme zkusili obrátit zájem a pustili jsme se do činohry. Bylo to poprvé, co jsme se vrhli do textu, který už byl hotový, a zpracovali jsme původní hru irského autora Johna Millingtona Syngeho Studna světců. Přitom jsme však pořád koketovali s myšlenkou dělat kabarety a improvizační večery a stát se divadlem improvizace, což nejde moc dohromady s činohrou. Hledali jsme cestu a nakonec jsme zjistili, že nejvíc nám sedí, když vytváříme něco, co je na základě dané věci a do toho hodně improvizujeme. A tak vznikl třeba Ostrov pokladů. Divákovi jsme chtěli zprostředkovat příběh, ale pořád jsme si hráli s textem a vymýšleli dialogy. A když jsme s představením poprvé vyjeli na soutěž, chtěli po nás, abychom jim dodali scénář. Ale my jsme žádný neměli, protože každý věděl, co má dělat.

Divadlo určitě zaznamenalo i personální vývoj.
Divadlem prošlo více než sto divadelníků, nyní jsme se ustálili na partě deseti lidí, kteří působí v divadle víceméně od začátku. Je to Miroslav Ondra, který ho zakládal, Vítězslav Lužný, Jakub Hyndrich nebo Magdalena Jansová. Když se nyní díváme, kdo je Point, zjišťujeme, že jsou to lidé okolo představení Testosteron a další spolupracovníci, kteří nám pomáhají s kostýmy a se scénou.

Mám pocit, že vaší nejúspěšnější hrou je Testosteron. Proč zrovna tato hra?
Testosteron byl pro nás hodně velký zvrat. Na spoustu diváků může působit, že je hra vulgární a sprostá, ale jsou dva druhy diváků. Jedněm se líbí jako by ta skandálnost a vulgarita, a jiní, kterých doufám, že je většina, hru vnímají jako kvalitně zpracovanou inscenaci, která funguje jako regulérní divadelní představení. Vulgární jazyk ve hře je určitá jazyková norma, na kterou musí diváci přistoupit. I odborná veřejnost přijala Testosteron jako velmi dobře zpracovanou inscenaci. A viděli ji lidé po celé republice, takže to není otázka patriotismu.

Chodí po představení za vámi diváci a říkají vám spoje pocity? Řekl vám někdy někdo, že hra je takzvaně přes čáru?
To nám nikdy nikdo neřekl, protože lidé, kterým se to zdálo přes čáru, v polovině odešli. (smích) Pak jsme se dozvěděli, že jim nevadila vulgarita, ale nebyl to jejich šálek čaje. Za ty dva roky jsme odehráli padesát představení Testosteronu a lidé, kteří hru nepřijali, by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Byl to například mladý věřící člověk nebo dáma z malého městečka. Teď nám skončila licence, takže jsme si říkali, kdo hru zastoupí, kdo ji bude následovat. A docela mile nás překvapilo, že Baskervillská bestie je podobně úspěšná, i když je to úplně z jiného ranku, protože text vznikal improvizací, která se zapisovala. Všichni mi říkali, že jsem ten text pěkně napsal, a já jsem se veřejně přiznal, že nenapsal, ale zaznamenal, sepsal a dal dohromady.

Když se řekne studentské divadlo, hodně lidí si pod tím pojmem představí amatérský soubor. U vás mám ale přesně opačný pocit.
Když se dneska řekne ochotník, tak málokdo si za tím umí něco představit. Ochotnická divadla vnímám ve dvou rovinách. Jednak jsou to ochotnické spolky, které hrají na menších obcích, vezmou si hru, kterou zahrají, a dělají to pro radost. Pak je druhá ochotnická skupina, a to jsou ti, kteří víc dbají na uměleckou kvalitu a ambice.

Kdyby chtěl být někdo součástí souboru Divadla Point, co pro to musí udělat. Probíhají u vás výběrová řízení?
Asi ve druhé nebo třetí sezoně jsme začali pociťovat nedostatek herců a hereček a udělali jsme konkurz. Přišli převážně studenti a ani nevěděli, co to znamená dělat divadlo. Někteří si mysleli, že přijdou a budou z nich rovnou herci, ale ono to tak není. Většinu herců jsme si vychovali v dramatických kroužcích. Občas se stane, že někdo zavolá a chce být naší součástí, ale bohužel máme v současné chvíli spoustu lidí, ale nemáme kapacitu na to, abychom je všechny obsadili. Při našem časovém vytížení nemáme možnost vyrábět muzikál pro padesát lidí, i když by to bylo krásné.

Náměty ke hrám čerpáte z knižní předlohy a máte široký záběr. Na jedné straně česká klasika, na druhé straně zahraniční autoři. Podle čeho náměty vybíráte? Je to tak, že si přečtete knížku a řeknete si, že by bylo fajn vidět příběh na podiu?
Tak to také funguje, i když vždycky je tam nějaký časový odstup, což je dost důležitá věc, protože člověk má nápadů spoustu, ale čas filtruje to, co je nejpřijatelnější a nejvíc realizovatelné. Nyní připravujeme hru s E=mc2, lásko moje. Před šesti lety mně jedna kamarádka doporučila knížku E= mc2, lásko moje, a já jsem se do ní zbláznil. Ale teprve loni jsem dokončil scénář, rozepsal text a teď už několik měsíců zkoušíme. A vypadá to, že to bude další pecka. Zkusili jsme další experiment, kdy jsme spojili děti z Pointíku s dospělými herci z Pointu a musím říct, že jejich herecké partnerství na jevišti je úžasné.

Hra má premiéru 30. dubna, tedy na čarodějnice. Má to nějakou souvislost, nebo je to náhoda?
Souvislost to nemá, je to náhoda. Premiéru jsme několikrát odkládali, protože pořád někdo nemůže, ale toto byl jediný volný termín. Ale možná je symbolika v následujícím dni, kdy je 1. máj, protože je to hra o lásce.

Oslavy desátých narozenin budou probíhat v dubnu. Co vás i diváky všechno čeká?
Stěžejní oslava je naplánovaná na 23. dubna, kdy se bude v Městském divadle v Prostějově konat slavnostní kabaretní večer, na kterém budou účinkovat současní i bývalí členové souboru. Diváci uvidí nejen ukázky z některých her, ale i ochutnávku z nového představení. Uslyší písničky z her, uvidí fotografie a budeme křtít knížku k desátému výročí. Součástí oslav bude doprovodný program, a to 16. dubna představení Psycho Divadla Tramtárie a 24. dubna oslavy v hudebním klubu Apollo 13 s kapelou Voila, kde hraje na kytaru náš herecký partner Antonín Dlapa.

Co byste popřál divadlu do dalších let?
Tvůrčí režiséry s nápady, zodpovědné a přínosné herce a herečky, aby se nám dařilo a abychom měli kde hrát a zkoušet. A také bych chtěl při té příležitosti poděkovat prostějovské radnici za jejich podporu.