„Prostějovu se v roce 1901 podařilo získat výstavu špičkových výtvarných umělců ze spolku Mánes, která byla v tomto městě rozšířena o novou kolekci Uprkových obrazů. Výstava měla údajně větší úspěch než v Praze, ale mistr Uprka na ní neprodal ani jedno dílo. Nebyl mimo jiné spokojen s výběrem míst pro své obrazy,“ říká Jiří Vévoda, autor textu bibliofilie Joža Uprka na Hané, již v počtu dvou set kusů vydal před pár dny Klub přátel výtvarného umění Prostějově.

Ani o rok později se uznávaný malíř nesetkal v Prostějově s takovou odezvou, jakou si jeho tvorba zasloužila. Návštěvnost výstavy známého obrazu Slovanská madona, která z prostějovského besedního domu putovala okamžitě do Vídně, byla velmi malá. Dobové Hlasy z Hané, předchůdce Prostějovského týdne, to komentovaly jedovatými slovy.

„Prostějov se opět nevzchopil ze své pohodlnosti a netečnosti a dal smutné vysvědčení, když se jednalo o něco jiného, než zájmy hmotné a politické,“ cituje tehdejší týdeník Jiří Vévoda.

Do třetice lze připomenout pozdější Uprkovu návštěvu Prostějova, kam se Sdružením moravských umělců přijel na prohlídku tehdy nového Národního domu. Z jeho komentáře je patrná zatrpklost z toho, že architekt Jan Kotěra dal při výzdobě domu přednost pražským umělcům: „Je to pěkné, ale moravského, hanáckého v tom nic není.“

Maloval i Hanačky

Prostějovsko, kde pobýval, však nebylo k mladému Jožovi Uprkovi tak nepřející, jak by se z výše uvedených řádků mohlo zdát. Našel tu i své příznivce a podporovatele. Když koncem osmdesátých let procházel obdobím finanční tísně, našel v Prostějově práci díky spisovateli Otakaru Bystřinovi.

„Maloval Hanáky, Hanačky i svaté. Portrétoval například rodinu sedláka Antonína Spáčila z Bedihoště, u něhož nějakou dobu bydlel,“ uvádí Jiří Vévoda s tím, že Uprka namaloval i obraz pro pátera Janů ze Ptení.

S prostějovských kulturním prostředím však Joža Uprka přišel do styku už o dobrých osm let dříve, tedy ještě jako student gymnázia v Olomouci. Právě tam se potkal s Ondřejem Přikrylem, budoucím spisovatelem a prostějovským starostou, a dalšími nadšenci, kteří roku 1880 založili studentský týdeník Háj s humoristickou přílohou Sršeň.

„Uprka byl jeho kmenovým ilustrátorem,“ říká Vévoda s tím, že malíř sice usiloval o to, aby jeho kreslené prvotiny nenápadně zmizely, ale Přikryl je tehdy pečlivě uschoval. Později je daroval prostějovskému muzeu. „Pátrání po těchto originálech v depozitářích muzea bylo však z mé strany bezvýsledné, a to i přesto, že o jejich prohlídku měla zájem Uprkova vnučka Eva Nováková. V městském archivu jsou pouze štočky těchto kreseb,“ dodává Jiří Vévoda.

„Tiskařské štočky se zachovaly k šesti kresbám. S archivem jsem se domluvil, že je vyčistím a vytisknu z nich sérii deseti, dvaceti kusů. Štočky se tím zachrání před zkázou,“ podotkl editor bibliofilie a předseda Klubu výtvarného umění Josef Dolívka. Jistým zjevením pro něj nedávno bylo, že několik kreseb z Uprkova pobytu v Bedihošti má ve své sbírce jistý soukromý sběratel z Kandie. (das)