Na rozdíl od svých dalších čtyř kolegů se umění začal věnovat až v dospělosti. „Jako malý kluk jsem pozoroval strýce a bratra, když malovali. Sám jsem neustále něco kutil anebo modeloval sošky z plastelíny,“ vzpomíná šedesátiletý akademik původem z Ruska.

Místo toho šel studovat lodní stavitelství. Protože byl ale velmi dobrý sportovec, stal se z něj po škole voják a reprezentoval armádu v cyklistických a lyžařských závodech.

„V šestadvaceti letech jsem se oženil a přestěhoval do moldavského Kišiněva. Pracoval jsem v továrně na čerpadla. Chtěl jsem ale začít tvořit sochy. To ale bez dokladu o absolvování příslušné školy nešlo,“ připomíná Moskov důvody, proč až po třicítce začal studovat divadelní umění.

Po absolutoriu měl štěstí a dostal se k uznávanému sochaři, který se učil u Burdela, žáka světoznámého francouzského sochaře Rodina. Mladí začínající umělci u něj dostali možnost pracovat po svém. „Zatímco v učilišti jsem kvůli nedostatku materiálu tvořil jen malé věci, v ateliéru jsem se mohl pustit do velkých soch,“ podotkl umělec.

Touha mít vlastní ateliér a prorazit zavedla ruského sochaře na tři roky do Moskvy. Zkoušel různé umělecké techniky a stejnou příležitost, kterou dostal jako začínající sochař, nabídl i mladým umělcům. „Slétali se do ateliéru jako mouchy na med. Byla to taková laboratoř umění, protože tvořit mohli výhradně podle sebe,“ říká Moskov.

Po návratu do Moldávie zjistil, že většina přátel se odstěhovala do různých zemí světa. Proto i s manželkou přesídlil do Německa. V Hofu, vzdáleném od českých hranic jen několik kilometrů, má v obří garáži místního pivovaru zbudovaný ateliér. „Pracuji se dřevem, kamenem i kovem a do toho i maluji,“ může se pochlubit všestranností umělec, jehož sochy jsou ve známé Treťjakovské galerii a soukromých sbírkách po celém světě.